Vyvrhel

Brilantní drama s dobově perfekcionisticky (auty, exteriéry a interiéry počínaje a televizním vysíláním v ději a hudbou konče) vykreslenou atmosférou osumašedesátého kdesi v malé díře Smallltownu v Nebrasce. Příběh jedné rodiny a vztahu dvou bratrů... s hořkým vyústěním a symbolikou beznaděje (?) ...Na režijní debut se S.P. podařilo natočit velmi vyzrálý film, vskutku poutavý PŘÍBĚH bez špetky nějakých hluchých míst či laciných klišé, skvělý film, kterému věříte od první minuty až po žánrově (a vlastně tak vůbec) netypický konec bez rozřešení... I když vlastně - slovy z citátu Rabindranatha Thákůra na úplný závěr před titulky - "Každé nově narozené dítě je důkazem, že Bůh nad člověkem nezlomil hůl" nakonec tenhle příběh končí s nadějí... Jak jen to je možné, že >nějaký< herec příjde a... Asi ta >úloha osobnosti< v dějinách, že... (10.10.2006)

SEAN PENN, THE INDIAN RUNNER (1991). _____ Nemyslím, že člověk může dosáhnout nějakého poznání, dokud neovládne to, co ho děsí (Georges Bataille). _____ Zběsilá zuřivost, násilí bez hranic, bez špetky milosti, bez projeveného citu. Temně rudé pruhy stříkanců krve 'někoho jiného' na Mortensenově šílené tváři. _____ Jednání bez důvodu. A proto nepochopitelné. Neospravedlnitelné. Odsouzeníhodné. A přece. V té čerstvě prolité teplé krvi na potřísněné tváři ničitele se ozývá něco jiného… Destruktivní smršť, která se ukazuje vně rozumu, můžeme snadno umlčet, vyloučit jako něco, co se nás netýká. Úchylka, vymknutí z řádu. Z řádu, o němž dobře víme, kde má své hranice. Protože dobře víme, co je a kde má své hranice člověk. Člověk buduje vztahy a rodiny, je čestný, nekrade a nezabíjí. Nebo snad zabíjí ‘jen‘ tehdy, kdy chrání svá nezadatelná práva na budování vztahů a rodin. Ve válce proti Vietnamu? Na zasněženém poli u silnice? _____ A co jestli je to ještě trochu jinak? Co jestli nejsme jen rozum? Co jestli kromě rozumu v sobě máme oheň? Spalující oheň, který nás, ač to zní paradoxně, bytostně zavlažuje, a bez jehož vláhy beznadějně zestárneme, 'uschneme na přemíru rozumu'. Oheň živosti. Oheň, který nutně potřebujeme zažehnout, chceme-li se zvednout ze dna, chceme-li se pro něco nadchnout, toužíme-li se utopit ve spalující vášni, bez níž nás zbyde jen půl, vlastně ani to ne. Ten samý oheň, co dokáže na troud sežehnout nás, i cokoli a kohokoli v našem okolí. _____ Sean Penn se ve své režisérské prvotině vykašlal na moralizování. Místo toho dělá něco mnohem důsažnějšího: nechává v osobě 'zlého' bratra (autenticky zběsilý Viggo Mortensen) před námi oheň v nás vyvstat. Dává bezuzdnosti, kterou z dobrých důvodů umlčujeme, tvar a slovo, tedy tělo. Nechává ji na nás promluvit, abychom naslouchali, pohlédli jí do tváře. (21.03.2009)

Kto by už chcel mať za brata vyšinutého magora, ktorému prepína častejšie ako sa to dá tolerovať? Hlavný hrdina to nielenže schytáva, ale ide tomuto magorovi ešte oproti. Jedno sa ale musí nechať, mladému Mortensenovi nielenže sadla rola frajerského magora ako uliata, on sa v nej našiel natoľko, že si ho už ani nedokážem predstaviť v niečom inom. Chýbal tomu už len sakramentsky tragický záver. (30.01.2023)

Indiánsky posol kričí: neskôr budú náznaky spoilerov! Joe je slušný policajt so ženou a dieťaťom. Jeho brat Frankie je ale čierna ovca rodiny, ktorá sa svojím chovaním vždy vie postarať o to, aby sa ostatní doma nenudili. Neudrží si prácu, veď ako by aj mohol, keď je každú chvíľu v base, a doslova vyhľadáva násilie. Časom si však nájde dievča, ktoré je síce bláznivé, no myslí to s ním vážne, a prekvapivo je to snáď aj vzájomné. Pre Frenkieho búrlivú povahu je napriek tomu ťažké v tomto vzťahu zotrvať a vyvarovať sa popri tom bežných výtržností. Dokáže to aspoň keď sa rysuje možnosť, že by mohol byť otcom, alebo nájde v tejto situácii len ďalšiu zámienku, prečo od všetkého utiecť? A mohol by vôbec tento potomok zachrániť jeho svedomie a spálené mosty, ktoré za sebou zanecháva? To už ale nezávisí úplne od neho. Či bude nádejou na niečo pozitívne, alebo len predĺženou rukou jeho zlosti, to je asi tak jedna k jednej. A ukáže to život, ktorý v tomto filme už nevidíme. (30.10.2014)

Režijní debut Seana Penna je příjemný. Pohybuje se ve vodách malého, sympaticky obyčejného dramatu o vztahu dvou bratrů. Viggo Mortensena ani Davida Morseho nikdo v té době neznal. Oba dva odvádí slušné výkony. Pennovi jako režisér dobře zvládá zdánlivě nedůležité detaily příběhu a nedramatické okamžiky, které pomáhají snadno proklouznout do příběhu. Snaha o nápravu problémového bratra je poněkud zjednodušená a zidealizovaná, ale díky sympaťákovi Mortensenovi ( a překvapivému chvályhodnému závěru, který naopak nabírá zcela opačný směr ) nejde o zásadní problém. -- lennyd má pravdu. Tato scéna ( a ve filmu je ještě několik podobných okamžiků, ale kratších ) podbarvená melancholickou písní je jen podbízivě líbivá ( čti rádobydojímající ), ale významuprázdná a ještě k tomu dlouhá. (10.03.2006)