Hadí vejce

Bez ohledu na podmínky za jakých film vznikal nezapře režisérův originální rukopis. Kromě Bergmana jako by se však tentokrát v neradostné atmosféře snímku nemalou měrou odrážel i duch Franze Kafky a P. K. Dicka - počínaje nevyrovnaným duševním stavem hlavního hrdiny, přes jeho nejednoznačný vztah k nevyzpitatelnému, brutálnímu a morálně i fyzicky zdevastovanému prostředí v němž se pohybuje, až po samotnou konspirační zápletku. Ať už si o "Hadím vejci" myslíme cokoliv, podle mého názoru nikdy neztratilo na aktuálnosti a závěrečná promluva doktora Vergeruse nebo zjevně ironická poznámka komisaře Bauera o síle německé demokracie jako by v současnosti opět nabývala jistých znepokojivě varovných souvislostí. (28.08.2011)

Za najlepsie filmy Filmoveho Maga a Pana filmara Yngmara Bergmana povazujem snimky z 50. a 60. rokov. Kupodivu este v 70. rokoch tocil kvalitne veci - skor art nez brutalne prestrelky a brutalnu akciu. Tento film sice nepatri k najvacsim Bergmanovym veldielam /Sedma pecet, Lesni jahody/. Kazdopadne vsak kvalitna podivana, da sa sledovat opakovane. Realie Nemecka 20. rokov su fajn, aj herci vedia hrat : Liv Ullman /Vargtimmen/, Gert Frobe /Goldfinger/, ale dej je prilis prekombinovany a dost divaka nudi. Treba totiz filozofovat nad kazdou jednou vetou, ktoru tuna prednesie kadejaky herec ci herecka : a to ja nemam rad! A to tak, ze velmi! Mno ale uznavam ze rezisersky bol Bergman talent, fakt svetova legenda porovnatelny kludne s Wellesom alebo Caprom. Ten osud a zivotne milniky americkeho Zida v Berline v 20. rokoch mali nieco do seba. Jo a preco sa po roku 1933 proste neodstahoval prec , 76 % (19.07.2014)

Existenciální psychologické drama říznuté Franzem Kafkou a německým expresionismem, ale zároveň i temný noir s takřka dokonale vystiženou atmosférou výmarovského Německa zmítaného kocovinou z prohrané války, hospodářskou krizí, politickou nestabilitou a dekadencí zcyničtělé a sexuálně vyzývavé kulturní scény. Pro spoustu diváků bude Hadí vejce představovat obtížně stravitelný oříšek. Pro příznivce žánrovek bude Bergmanův filmový jazyk a nejednoznačné, takřka halucinogenní vyprávění znamenat velkou překážku. Ctitel Bergmana bude postrádat typický bergmanovský rukopis a navíc bude mít tendenci považovat Hadí vejce za nepřijatelný komerční prohřešek Mistra (typický je komentář IdyHutt). Přiznám se bez obalu, že artová onanie bergmanových psychologických dramat mě až na řídké výjimky nikdy nelákala a vlastně se jeho filmům už dlouhá léta důsledně vyhýbám, tady jsem ale cítil, že se mi dokonale strefil do vkusu i nálady. Pátá hvězdička unikla snímku ze dvou důvodů. Nepřekáží mi David Carradine proto, že ho mám zaškatulkovaného jako hvězdu akčních a kung-fu filmů, jelikož jsem téhle tvorbě nikdy neholdoval, a tak u mě žádná asociace nefunguje. Překáží mi proto, že náročným požadavkům role jednoduše nestačí. Je to spíš typový herec a tam, kde je třeba vícevrstevné charakterové herectví, přece jen selhává. No a za druhé, Bergman místy přehání expresivitu do té míry, že přechází v hysterii. Atmosféra snímku ale funguje na jedničku a vychutnával jsem si i skvělou kameru. Po mém soudu spojení Hollywoodu a Bergmana vyšlo nad očekávání dobře. Celkový dojem: 85 %. (17.08.2019)

Perfektní biják! Hadí vejce je už 19. Bergmanovým filmem, který jsem viděl a ač jsem víckrát nabyl v minulosti dojem, že od jisté doby začal Bergman točit filmy na jedno brdo, naštěstí jsem byl už několikrát při návštěvě jeho tvorby vyveden z omylu. Zde situoval Bergman děj do meziválečného Německa a v dobovém prostředí si náramně vyhrál s atmosférou plnou deprese, paranoie i tajemna. Znovu vybrousil a vypiloval nezaměnitelný styl, tentokrát přecházející od bergmanovsky pomalých scén s důrazem na psychologii až do lehce béčkového násilí a akce, pravidelně i s odlehčeným doprovodem kabaretních popěvků a melodií... a vše mu skvěle včetně napětí a hereckých výkonů funguje a strhne diváka v pravou chvíli. Pro Davida Carradina šlo snad o životní výkon, i s ohledem na to, jakou proměnu hlavní postavy ke skepse, akoholismu až totálnímu šílenství rozehrál. Víc než on a standardně výborná Liv Ullman (i v nestandardních kostýmech) mě však ještě víc nadchl Gert Fröbe, který si po mnoha záporácích tady s přehledem střihl důmyslného inspektora z kladné strany zákona. Mysteriózní zápletka v pozadí spočátku evokuje klasickou krimi, o to víc mě dostalo šokující závěrečné vyústění, ve kterém Bergman působivě propojil fiktivní žánrový příběh s odkazem na další zásadní dějiny 20. století a ještě si dovolil v pozici postavy zapáleného doktora zaujmout tak zneklidňující kontroverzní postoj k problému, v rovině sebeobětování pro vědecký přínos a budoucnost. Částečně otevřený závěr mi zde vůbec nevadí, protože s vědomím, co se asi teď hlavní postavě může přihodit, je to skvostně úderná mysteriózní tečka. [90%] (30.06.2023)

Z filmu jsem cítila velkou úzkost a strach. Hlavní hrdina dělá často nesmyslné věci, jako by se snažil udržet se při smyslech, když všichni jeho blízcí kolem něj se ztrácejí nebo upadají v malomyslnost. Když přichází o všechny své jistoty a pravdy. Film natočil Bergman v neradostné době svého zatčení, obvinění z daňových úniků a německého exilu. (22.06.2010)