Bídníci

Tak z tohoto mě dobře nebylo, viděl jsem drsný realistický kruh lidí a je jedno zda svoloč na sídlišti nebo svoloč u policie ze který není cesta ven. Musím se smát, když prezident země jehož hlavní město má uzemí kde naprosto neplatí žádný zákony poučuje celou evropu co a jak. Nicméně zpátky, tohle je hodně nekompromisní náhled do stavu současné francie, doku styl jede na plný koule, nečekej příběh, jen jeden den v životě jedně pařížské čtvrti přes policejní postavy s výborně vygradovaným koncem. Líbí se mě, že film nemá názor, má jen sdělení ani já nemám názor, mám jen pocit a ten není směrem k budoucnosti Evropy vůbec dobrý. (07.10.2019)

Takže jestli jsem dobře pochopil pointu (viz závěrečný titulkový citát monsieura Huga), tak bandy zdivočelých Afričanů (ať už černých nebo hnědých), terorizujících a devastujících evropská města, jsou důsledkem špatné péče původních Evropanů o přistěhovalce. Úžasná logika. Podle mojí logiky by zase mělo být naprosto samozřejmé, aby do davu agresivních útočníků mohly bezpečnostní složky pálit bez jakéhokoliv vysvětlování a varování ostrými. Ale k filmu: jelikož jsem ho viděl až teď, mám možnost srovnání s blízce příbuzným o rok mladším Bac Nord (2020). A oproti svému mladšímu marseillskému bráškovi je tenhle starší pařížský přece jenom znatelně víc vyumělkovaný a nerealistický. A obdivně idealizuje zbožné muslimy, kterým očividně dělá reklamu (i když je fakt, že v takové sídlištní džungli vnáší náboženství mezi tu divou lidskou zvěř aspoň nějaký řád). Ale adrenalinová jízda je to i tak slušná a kdybych ho viděl dřív, možná bych jeho vyumělkovanost ani tolik nevnímal. A varování pro všechny pomatené pravdoláskaře, voliče Pirátů a podobné blouznivce: sledování podobných filmů vám může přivodit nepříjemný kulturní šok, tak bacha. (17.10.2021)

Název trochu klame, protože s Bídníky nemá kromě místa děje a závěrečného citátu nic společného. Samotný děj vlastně ani nejde popsat. Snad jen, že se jedná o všední den z francouzského ghetta, který vyústí v nečekaný závěr a v průběhu filmu šokuje jednou scénou za druhou. Trojka zakomplexovaných policistů hrajících si v černošských, cikánských a gangových ghettech na bohy, hromada vedlejších postav představujících ten největší odpad zdejších ulic a parta dětí, které se zapletou do špatné situace. Emočně nabité, realisticky podané, perfektně zahrané i obsazené a jako celek je Les Misérables famózní a dechberoucí film, který nakonec zanechá jen husí kůži a nepřijemný pocit. Dlouho jsem neviděl tak úderný a zároveň reálný, uvěřitelný kousek. Scénaristický i kameramanský masterpiece, který diváka nemilosrdně vtáhne, jakoby byl jedna z hlavních postav. (30.07.2020)

"Není plevele ani špatných lidí. Jsou pouze špatní pěstitelé." - (SPOILER ALERT!) Bídníci mají poněkud pomalejší rozjezd mapující rutinní den v životě několika skupin lidí na pařížském sídlišti. Pracovní rutinu však naruší krádež lvíčete a nehoda, při níž přijde jeden chlapec k úrazu. Kriminalisté se tak dostávají do kolotoče událostí, který vygraduje v nepříjemně syrové finále, u něhož se člověk bojí pomyslet na to, jestli se takové věci skutečně dějí. Vedle autentického ztvárnění sporů mezi gangy a policií stojí rozhodně za zmínku místy až magicky psychedelická hudba, která mi připomínala tvorbu Érica Serry. (31.01.2020)

Drsné kriminální drama o tom, že když se policie chová stejně jako jejich „klienti“, tak to k ničemu pozitivnímu nepovede (ne že by na toto téma už pár povedených filmů neexistovalo). Samozřejmě je to divočina, ve které by předpisový svatoušek nevydržel, ale nic se nesmí přehánět. Chytře vystavěné drama během dvou dnů vygraduje v bezvýchodný střet, ve kterém těžko říci komu fandit. Nejspíš totiž nebude mít vítěze, jen mnoho poražených. Jen použití slavného názvu mi připadá neodůvodněné. (02.02.2020)