Lesní jahody

Veľmi osobná autorova výpoveď, čo je nenútene cítiť v každom pohľade, geste a postoji hlavnej postavy - starca. Jeho sen obsiahnutý mysterióznym podtextom, naháňajúci úzkosť a ničím nepodmienený strach, je dokonalou sondou do života individuálnej ľudskej bytosti a zahŕňa životom nazbierané veľké hriechy i malé prehrešky - nečakane premietnuté v sne - bez racionality, s údivom nad tým všetkým. Túžba zmeniť 80 rokov staré minulosti, predbehnúť budúcnosť, postaviť sa pred smrť ako víťaz, nie ako životom ubitý starec o paličke vidiaceho sugestívne výjavy - vlastný portrét v rakve so silným odkazom zo záhrobia. Svedomie čoby verný sprievodca na tŕnistej ceste životom, ktoré vám na jeho konci všetko spočíta aj s úrokmi. Zmierovacie ceremónie s rodinou - už keď je neskoro. Chuť lesných jahôd ako posledný pôžitok pred príchodom konca. Jeden z najsilnejších Bergmanových filmov o nevyhnutnosti zmeniť niečo, čo sa zdá byť už stratené. (20.07.2010)

Můj nejmilejší Bergman, zdánlivě poklidný a mírný film, který ovšem postupně poodhaluje tajmství, skrývající se v minulosti profesora Borga... Muž bilancující svůj život - to je smutné téma, zvláště pak v tomto případě zahořklého, za hranici cynismu a apatie zalezlého starce. A přece, na úplném konci uděluje Bergman Borgovi (kterého hraje starý Bermanův učitel a slavný režisér 20. let V. Sjostrom) vykoupení - vzpomínky na rodinu a štěstí vlastního syna jsou mu nakonec dostatečným naplněním. 90% (06.01.2007)

Geniálna vizuálna kompozícia zachytávajúca geniálnu humanistickú výpoveď. Živé sny a výjavy tak reálne natočené, že vám ukážu celoživotnú cestu jedného starého človeka bez absolútne žiadnych príkras, ktorého napriek pracovným úspechom z minulosti trápi jeho chladná povaha. Pri jeho vidinách divák zažíva neopakovateľnú nostalgickú atmosféru čistoty domova a stratenej nádeje. Skutočné hodnoty a existenciálne otázky položené tak nevtieravým spôsobom, že vás paradoxne ohromia. Všedné konflikty spôsobené miernym cynizmom jednotlivcov sú tak reálne, akoby ich prežívate vy. Krásne krehká, režisérsky vyspelo spracovaná ľudská odysea plná prirovnaní a expresívnosti prekoná svojou skromnou a zároveň nadčasovou myšlienkou 99% všetkých filmov sveta. http://www.9em.sk/lesne-jahody-1957-jahodami-zivota/ (27.06.2013)

Bergmanovy Lesní jahody mě zklamaly. Na film jsem se díval v klidu, sám, večer, v dobrém rozpoložení, ale stejně se ve mně neobjevila žádná významnější duchovní rezonance. Hlavní postava pro mě přestala být poměrně brzy zajímavá, stejně jako některé vzpomínky ( chata u vody ). Důležité životní otázky a bilancování v první polovině do filmu téměř vůbec nepronikají a pokud ano, nechávají mě chladnými. Sedmá pečeť byla skvostnou úvahou o bohu, smrti, ale zároveň oslavou života a byla obydlena atraktivními vedlejšími postavami s brilantně napsanými dialogy. A všechno to bylo nenásilně a srozumitelně naservírováno. Vedlejší postavy v Lesních jahodách zajímavé nejsou a vzpomínky starého muže často taky ne. Ke konci film nabere určitou sílu, ale zkažený dojem příliš nevylepší, jak už jsem psal, chybí tomu ta duchovní rezonance. A taky trochu života. Narozdíl od Pečeti ( když si jen vzpomenu na zbrojnoše Jönse ). Hned po skončení filmu jsem si pustil část Sedmé pečeti ( přece jen jsem byl na pochybách, jestli jsem nebyl ve špatném rozpoložení ) a hned jsem cítil mrazení v zádech, takže problém je vážně ve filmu, ne ve mně. No, uvidíme, časem si to pustím znova... (10.11.2005)

Mistr Bergman se vydal dvakrát na surrealistické moře v roce 1957 a dvakrát objevil Ameriku! Nikdy o tomhle filmu neřeknu, že je dobrý nebo špatný, protože není ani jedno. Je to zrcadlo, které má obrovskou hloubku a tu si musí každý najít sám! Vynikající Ingrid Thulin, opravdu charismatická ženská. (06.11.2008)