Já, Claudius

12/12 Sice bych více ocenila přepis, který připravoval von Sternberg v roce 1937, ale bohužel ho nedokončil. Nicméně BBC seriál samozřejmě vyniká už svou délkou a divák má tak více prostoru se sžít s jednotlivými postavami, popřemýšlet si o intrikách babičky Livie a rozhodnout se, jestli by byl pro republiku či nikoli. Samozřejmě, že v momentě nástupu monstra jménem Caligula se celé jemné předivo intrik mění v doslovné orgie a zejména vyniknou choutky Tiberia a speciální vztah mladého Botičky s jeho prababičkou. Díky čemuž se Já, Claudius může směle měřit s takovými skvělými dnešními záležitostmi jako je Spartacus: Blood and Sand (Gods of Arena & Vengeance). Jistě, na druhou stranu rok 1976 v BBC sebou také přináší extrémně pomalé scény a podivné masky, ale dějem je seriál tak nabitý, že není potřeba mít pocit jakýchkoli prostojů. Nadto nový dabing není vyložená prohra, rozhodně ne pro někoho, kdo ten původní nezažil. Ovšem to, co se děje v druhé polovině seriálu docela hraničí s laťkou zobrazování římského světa a navzdory své televizní inscenovanosti, je to celé nadmíru nechutné. A právě výpravná pohádkovost současného Spartaca vedle toho působí jako dětská selanka, ačkoli právě jemu bývá připisováno v negativním světle to, za co je Claudius veleben s naprostou samozřejmostí. Messaliny mi bylo vždycky líto... #bbc (09.03.2012)

O kvalitách tohoto seriálu jsem sice tušil, ale i tak jsem z něho měl trochu obavu, jelikož tyhle studiové inscenace obvykle trpí poměrně rozvleklým tempem. K mému překvapení tomu bylo však úplně naopak. Dialogy byly obvykle svižné a vše tak nějak osýpalo jak mělo. Ano, sem tam se objevila hlušší místa, ale rozhodně jich nebylo tolik, aby se člověk začal vysloveně nudit. Herecky samozřejmě skvěle obsazené. Jacobi i Hurt byli ve svých rolích výborní, ačkoliv já si nejvíc užíval Briana Blesseda a jeho Augusta. Jediné co trochu zamrzelo, že moje oblíbená postava Germanika dostala tak málo prostoru. Ale tak chápu, že vzhledem k objemnosti obou románů, se to trochu proškrtat muselo. (11.11.2015)

Nejdříve jsem viděl tenhle seriál jako dítě, pak roky nic a pak až vyšel na DVD. A je to zajímavý pocit, sledovat něco, co si pamatuji citově a útržkovitě jako dospělý, přes řadu jiných zkušeností, které mi prošly hlavou a moje pozornost se zaměřuje na celistvější pohled, než když jsem byl dítě. Hlavně úvod mi přišel dobrým, mělo to tah, ale pak tempo upadá, přestože v seriálu je stále dost inteligentních kolizí, při nichž s nadhledem náhle někdo sdělí razantně svůj postoj, a snad to tak bylo i v reálu, neb vždy lidi bojovali a bojují o moc, a tu si udrží jen ti, co se i vyvezou na bedrech jiných, či dělají dlouho blbé a náhle jsou na trůně, což je právě případ Claudiuse, kterého nechali na pokoji jako neškodného a dostal se díky tomu až na trůn, když v správných okamžicích udělal rozhodnutí, které mu k tomu dopomohlo. A přece na závěr předává vládu někomu, kdo Římu v jeho největším rozkvětu moc nepomohl, tedy matce budoucího císaře Nera, bez níž by se Nero nikdy na trůn nedostal a sám se nechá otrávit, neb už má věk a dál se mu žít už nechce. (10.09.2011)

Já, Claudius-to je prostě historická klasika, která popisuje vládu prvních římských císařů. Augustus, Tiberius, Caligula, Claudisu a Nero. Když sledujete seriál, určitě začnete přemýšlet, který z nich byl větší šílenec. Zkažený Řím, blázni na trůnu, intriky, a vraždy sourozenců, rodičů, manželů. Výprava odpovídá stáří, ale myslím,  že i kdyby teď seriál vylepšili počítačovou grafikou a efekty, tuhle verzi by netrumfli. (11.04.2022)

Jeden z nejlepších seriálů vůbec. Inteligentně, úsporně, historicky věrně natočených bezmála osmdesát let starořímského cířařství. Naprosto strhující, stěží si představit, že by se člověk ubránil vtažení do děje. Nelze si po shlédnutí neuvědomit, že moc chutná stejně u Mňačka jako u Gravese; Hitlerovi, Stalinovi nebo starověkým císařům. (05.03.2007)