Úsměvy letní noci

Dám tři jen z úcty k panu režisérovi. A k jeho nadšení pro divadlo a pro Shakespearovy komedie typu Mnoho povyku pro nic nebo onen Sen noci svatojánské. Jen mi přijde, že by tvůrce měl dělat raději to, k čemu už zjistil, že má určitě talent - u Shakespeara to byly lidské propletence vztahů a k tomu často břitké dialogy, Bergman je pevný v psychologických sondách. Tady u tohoto tématu se moc psychologie rozehrát nedalo, a navíc to celé lavíruje mezi parodií, komedií, těmi psychologickými snahami, pandánem... a není to ani jedno. Třeba scéna, kdy si před divadlem jdou schrupnout, už už to vypadá na milostnou scénu - neskutečně dlouho protahovanou předehru na milostnou scénu, abych byl přesný - a on řekne to své Desirée, přišlo mi to prostě nechtěně směšné. Absolutně tu chybí cit pro načasování. Shodou okolností jsem rozkoukal Bergmanovu televizní adaptaci divadla, Herr Sleeman kommer, a vidím tam podobné problémy. Přijde mi, že Bergman divadlo miloval, ale sám moc neuměl. Je v tom přehnaně patetický, chybí mu smysl pro proporce. Jako tenhle film jistě stojí za to vidět, ale zkrátka, při znalosti nejen Shakespearových děl, je to prostě slabší odvar, pokus o svou verzi mistrovského díla. Podobně, jako Truffaut chtěl vzdát poctu Hitchcockovi filmem Konečně neděle, ale pořád je to jen slabší odvar, pokus o svou verzi mistrovského díla. (22.01.2021)

Kdyby mi před tímto filmem někdo tvrdil, že Bergman mimo jiné natočil kvalitní komedii, podezříval bych ho z ironie. Teď už však vím, že to režisér opravdu zvládl! Sice mi chvíli trvalo, než jsem se na humor Úsměvů dokázal plně naladit, ale pak jsem si ho užíval a opravdu se bavil. Není to komedie postavená na hláškách (utkvěla mi v paměti jenom jedna jediná), staví na spoustě groteskních a komických situacích (kterým nechybí nadhled), z nichž vás některé upřímně rozesmějí, u jiných se alespoň musíte usmívat. Člověka baví i postavy, nejvíc se mi asi do paměti vryla služebná Petra v podání Harriet Andersson, která svým sex-appealem, živelností a komediálním umem čněla nad ostatní, a to hrála vedlejší roli. Intriky a pletichy, jako nutné pozadí, mě bavily, ale jen do té doby, než začalo „kouzlení“, pak nějak humor začal postupně upadat (s čestnou výjimkou „ruské rulety“) a pousmál jsem se až nad závěrečnou hláškou. Každopádně hodnotím silnými 4*, milé překvapení. „Ale blázni si zajdou do kuchyně na kafe.“ (06.11.2013)

Po neúspěšném diváckém přijetí Večera kejklířů Bergman natočil trojici komedií, které se staly vděčnými diváckými snímky. V Úsměvech letní noci zachovává optimistickou náladu padesátých let, často však sklouzává až k jakési frašce. Některé dialogy budí pocit vykonstruovanosti, nereálnosti a nucené komičnosti. Sled humorných situací je zde nahromaděn opravdu do hutné míry, tudíž divák by se po většinu filmu neměl nudit. Příjemná satira na společnost – v rozpětí Bergmanova díla stále jen průměrná podívaná. (18.10.2003)

Komedie od Ingmara Bergmana? No, musím říct, že jsem byl trochu na vážkách, jaké to asi bude. A na vážkách jsem i po zhlédnutí. Je to skvěle natočené, má to krásný obraz, nádhernou výpravu a místy výborné dialogy. Herecky zajímavé, protože s takovými herci se člověk normálně nesetká, což je škoda. Švédové rozhodně umí hrát. Jako celek mě to ale moc neoslovilo. (03.01.2015)

Bergman a hořká komedie. Vydařená kombinace? Zcela určitě. Vzhledem k tomu, že jsem byl vždycky zvyklý sledovat točení mezilidských vztahů na podobných akcích, jakou uspořádala Desirée, spíš jako nezainteresovaný divák, mají pro mě Úsměvy letní noci poměrně zvláštní příchuť. Není divu, že nejvíce mě zaujala postava advokátova syna. "Bože, je-li tvůj svět hříšný, chci hřešit." (651., 30. VI. 2011) (30.06.2011)