Devátá brána

Jako budoucí knihovníček jsem si pozvolný příběh plný zaprášených bibliofílií užil opravdu vrchovatě. Johny Depp byl excelentní (Kde nebyl?), navíc se zaskvěl i Wojciech Kilar na postu skladatele a díky povedené kameře se bylo vskutku na co dívat. Leč stejně jako u všech Romanových filmů, které jsem zatím viděl, se přihlásil problém s přemrštěnou délkou. Kromě obstojně budovaného tajemna tak Devátá brána přináší i zbytečně natahované prázdno, které ve finále přizabíjí jediný excentrický coitus. V průběhu filmu mi hodně vadilo také několik hloupých deus ex machina situací (hlavně ten "matrixovský" souboj u řeky), když se však zatnou zuby, dá se to přežít... :) (04.07.2008)

Pokaždé, když na Devátou bránu koukám, říkám si, jaká je to škoda, že ve své druhé polovině sklouzla do tak trapného satanského horroru. Ta první, ve které naprosto vynikající Depp pátrá po tajemných knihách, napsaných samotným Luciferem, je totiž dokonalá. Každý, kdo měl někdy doma byť jen pár starých knih a uctivě si v nich tu a tam listoval dobře chápe posedlost sběratelů a jejich touhu vlastnit "jediný originál". Bohužel, když dojde na vyvolávání čertíka jde většina atmosféry do hajzlu a zůstává jen mnohokrát provařená nuda. Škoda, velká škoda. (30.07.2010)

Štýlom a atmosférou mi film pripomínal Constantina, to bol však špičkový a oveľa lepší film. Tento sa chytil látky oveľa menej pútavo, dej je nudnejší a ten záverečný obrat "anjel alebo diabol?" sa dal predpokladať. Myslím si tiež, že film nemusí každý pochopiť, nie je to tu všetko vykladané priamočiaro, jednoduchšie. Zbytočný zmätok v inak dobre ladenom filme, ktorému prospela veľmi dobrá hudba. (19.08.2021)

Výjimečný okamžik každého antikváře. Nález vzácných tisků. Dean Corso s neskrývaným zanícením obrací stránky, je jako už tolikrát okouzlen precizností starých mistrů. Co výtisk – to umělecký skvost. Vnímám tu vůni starých knih, tak sugestivně The Ninth Gate působí, a to i díky andělsky vznešené hudbě Wojciecha Kilara, jejíž jemné tóny snoubí dokonalou krásu s chorobným chtíčem hříšného pokušení. Jsem uchvácena živočišným projevem Johnnyho Deppa – v tu chvíli se toužím stát uhrančivě smyslnou Emmanuelle Seigner. A to nejpřitažlivější mě teprve čeká – odhalení temných tajemství Devíti bran Království Stínů. (04.07.2011)

Komentář obsahuje SPOILERY, ničím nepodložený osobní názor a nevážně myšlený výklad, pročež by ho nikdo neměl číst... Jestli špatné hodnocení tohoto filmu o něčem svědčí, tak o tom, jak explicitnost filmů poslední doby okrádá současného diváka o vnímavost. Tam kde bychom u jiného režiséra viděli tmu a detail na hlasitě skřehotajícího havrana, tam u Polanského se za slunečného dne jen kdesi v pozadí ozve havran nesměle. Ale ozve se. Tam kde by jinde byla místnost ozdobená pentagramy, čísly 666 a obrácenými kříži, tam Balkan, ani ne v detailu, bez jakýchkoliv keců, třikrát zmáčkne jedno tlačítko a jen z pozice poznáme, že jde o šestku. Tam, kde by za zjevení se zlověstných znaků a atmosférické hudby za strašlivého trubkobití zřítilo se prastaré lešení, tam spadne za nezájmu orchestru lešení docela obyčejné. Koho nevtahuje atmosféra tak zdařile balancující mezi přirozenem a nadpřirozenem, ten k ní sám dost možná nepokusil se přijít ani o píď. Nevstoupil. Asi by si měl vzpomenout na citát, jenž uvádí jako Satanův největší úspěch, že přesdvědčil lidi o své neexistenci. +++++ A teď ten nevážný výklad: Každý výtisk knihy představuje část návodu, jak vyvolat ďábla. Je to vlastně část moci. Moc se obvykle dělí na zákonodárnou, výkonnou a soudní. Dejte všechny tyto tři moci dohromady a ďábel se opravdu zjeví, v podobě všemocného diktátora. Jeho moc však musí být absolutní, jinak skončí špatně. Hlavně armáda je důležitá, ta ho může ochránit (hrad na posledním dřevorytu symbolizuje armádu i obranu), ale i smést. Silné ****. (09.02.2009)