Hnus

Už než film začal mi syn nasadil do hlavy podobnost s Černou labutí. A od té doby mám před očima prasklinu ve tváři Natalie Portman na plakátě k tomuto filmu. A kdybych Hnus viděla před ní, hned by se mi vybavil. Jeho temná hororová atmosféra, sexuální obscese, divoké, hnusné představy. Tady však kromě šílenství není nic jiného, čeho by se divák zachytil. Jemná krása hrdinky v podání Catherine Deneuve, která vyvolává zájem mužů o její osobu, příkře kontrastuje s její hrůzou z tělesného styku, podpořenou bezohlednou živočišností její sestry. (Možná by se Carol zhodla nějaká Mila Kunis, která by ji přesvědčila, že dotyky mohou být i příjemné). Osamělost, šílenství, příšerná hudba a to, že divák moc sympatií k hlavní hrdince nepobere, u mě z tohoto filmu dělá velice jednorázovou záležitost. (19.08.2011)

Totální psychárna o mladé krásně ženě, která oproti všem představám společnosti má ze sexu hnusné pocity, zdají se jí hnusné sny plné sexuálního násilí. Polanski však naskytl divákovi pohled jaksi zvenčí, koukneme se nezúčastněně na trochu sexuálního násilí, nebudem to nijak komentovat a jdeme dál. Dáme k jídlu králíka, pokud vám tedy nebude vadit, že jeho tělo se rozkládá a smrdí. Hnus. Uchvácen krásnou Catherine Deneuve a jejím hereckým projevem, přiznám se, i o plném hodnocení jsem uvažoval. Zajímavosti: První film, který zobrazuje ženský orgasmus (i když jen zvukově), který prošel britskými cenzory. *** Časopis Premiere zařadil film mezi 25 nejnebezpečnějších filmů všech dob. (10.05.2009)

Co si Roman Polanski dovolil v pětašedesátém rozhodně nezestárlo ani v dnešní době, protože některé scény jsou opravdu hrůzostrašné a při jedné lekačce jsem málem dostal infarkt. Jinak schválně říkám některé, protože prodlužování záběrů film moc natahuje a bohužel nudí, což je škoda, neboť atmosféra by tak byla perfektně vystupňovaná. Zajímavé jsou na tomto filmu také nepříjemné hrátky se zvukem. (26.09.2008)

Brilantní studie šílenství jistě nesedne každému. Psychologické drama se postupně mění v halucinogenní horror. Přesvědčivou C.Deneuveovou snímá šerosvitná kamera se smyslem pro detail. Oko - do duše okno...tak se film začíná i končí. Minimální nepříjemný hudební doprovod je střídán tichem nebo rozličnými zvuky (telefon, domovní zvonek, zvony, tikot hodin, kapání vody...). Snímek plný symbolů (rozkládající se králík) a metafor (pukající stěny). Zdařilá práce se svícnem a břitvou. Deformace obrazu. Ruce rostoucí ze stěn. Znásilnění. Samostatná dějová linka v druhém plánu obrazu (autonehoda, příchod sousedky ad.). Nejednoduchý film velkého režiséra vyžaduje trpělivost a spolupráci diváka. A vůbec nezestárnul! (23.06.2016)

Zhruba celá první hodina snímku je s odpuštěním nehorázná nuda. Možná jsem filmový barbar, ale takhle jsem se nenudil snad ještě u žádného jiného filmu. Na druhou stranu to, co přišlo potom, dokázalo upoutat pozornost, vyvolat mrazení v zádech a pocit stále se stupňující úzkosti (kterou zřejmě cítila i Deneuve). Jinak ale velké zklamání. Vím, že tenhle film si určitě nikdy dobrovolně nepustím znovu... (26.06.2009)