Asi to ukončím

Pouhé řetězící se výstřednosti, téměř bez příběhu, u nichž čekáte, že se v závěru (alespoň částečně) vysvětlí a začnou dávat smysl. Ale nestane se tak. I'm Thinking of Ending Things je tak jenom dlouhá, nudná, samoúčelná blbost, která je i na první shlédnutí od poloviny stopáže skoro nesnesitelná. 1*. (29.09.2020)

Výborně natočený mindfuck, u kterého si nejsem jistý co jsem 135 minut sledoval. Nenudil jsem se ani chvilku, ale těch WTF momentů bylo hodně. Je to zvláštní, je to zajímavé, je to něco co jste asi nikdy neviděli, přesto je to parádně natočené (kamera, práce s detaily, atmosféra, dialogy o všem a ničem, střih) a má to skvělé herce Buckley - Plemons - Collette - Thewlis. Charlie Kaufman je jako režisér a scénárista výborný, ale nejsem jsem si jistý, pro koho tento film natočil. Jestli pro sebe, nebo pro někoho, kdo pochopí každou myšlenku. Já to sice nejsem, nicméně film jsem si svým způsobem užil. (25.09.2020)

Schizofrenní surrealismus. Kaufman je bezesporu výjimečný scenárista, ale tenhle film působí dojmem, jako by se jeho autor začal zoufale topit ve svých vlastních myšlenkách a nápadech, které ale tentokrát nedokázal uspořádat a vměstnat do soudržného a uchopitelného tvaru. Asi se nad tím dá všelijak přemýšlet, ale hledat v tom hlavu a patu je podle mě skoro nadlidský výkon. A na rozdíl třeba od Lynche to ani není nějak extra dobře a zajímavě natočené, aby mě to bavilo, i když tomu vlastně moc nerozumím. Snobský intelektuální mindfuck pro zvané. 45 % (17.09.2020)

David Lynch už je trochu z formy, tak svůj poslední film nechal trochu překvapivě natočit Charlie Kaufmana...a Charlie i sem propašoval svůj leitmotiv - rozpad vztahu - rozpadl se mu u toho ale celý film... Jeho snímek je jako horečnaté blouznění, kdy realitu deformuje horečka přehřívající mozek, jenž horkotěžko zpracovává počitky a vjemy smyslů...rozpadá se chronologické vnímání času, mozek jako realitu vnímá i útržky vzpomínek, záblesky bdělého snění...dekonstrukce reality, do níž jsou zabudovány i představy, myšlenky, pocity, sny...potlačení racionality...někdo by tomu mohl říkat i surrealismus... (02.10.2020)

Rozhodne lepší rébus než Tenet! Berte si pero a papier, toto je scenár hodný poznámok pri 2.pozretí. Surreálna zasnežená cesta za nenaplnenými snami. Jeden segment má dokonca príjemne hororovú, znepokojivú atmošku á la Lynch. Neuróza a frustrácia sú tu premietnuté do štruktúry rozprávania, čo sa napokon dá u Kaufmana očakávať. Herecky nečakane príjemné, dialógy vycibrené a to scenáristické zrkadlenie! Uletených presahov (tanec, muzikál, divadlo, animák) je ku koncu "asi" viac, než by bolo dobré a trošku kazia dojem. Slovom, je to „miss or hit“. (18.09.2020)