Dívka s perlou

Vizualni stranka filmu je opravdu krasna, ale zaroven je to taky to jedine, co se da celou hodinu a pul obdivovat. Jeden malebny obraz strida druhy, ale dej je strasne prazdny, nezacina ani nekonci. Film je postaveny na praci kamery, ktera se vyziva v minimalisticky komponovanych dobovych exterierech s fetisistickymi detailnimi zabery uzoufane tvare Scarlett Johansson. Vsechny herecke vykony jsou suche a nicnerikajici - vcetne hlavni hrdinky - a scenar je natolik o nicem, ze i sebelepsi herec by nemel sanci se na filmu pricinit vlastni mimickou kreaci a pozdvihnout ho vys (viz Anglie). I pres tohle vsechno se na Divku s perlou moc hezky kouka, i kdyz ten film nema NIC, co by v cloveku vyvolavalo nejake zavratne emoce, je to mila oddychovka. Krasne natocena nuda od zacatku az do konce. (26.08.2004)

Ilustrace předlohy. Obvyklá nevýhoda je zde velkou výhodou díky kameře, která si v ničem nezadá s díly starých mistrů. Oproti knize sice zamrzí vynechání popisu rutiny a zvyklostí běžného života tehdejší středostavovské rodiny, náboženských rozdílů stejně jako opomenutí dějové linie s bratrem a rodiči Griet. Naopak výrazně potěší potlačení "feelingu artové červené knihovny" a ignorace dovětku po letech. (26.12.2010)

Podívejte, já bych mile rád přihodil víc, zvlášť s přihlédnutím k hezké kameře, hudbě a půvabné Scarlett. Ale krom toho je film zajímavý jen tím, že jeden matlal kdysi skutečně Dívku s perlou namaloval. Kdyby Scarlett netrvalo pět minut, než od Colina dramaticky převezme bělobu, kdyby jí dalších pět minut netrvalo vyplnění povelu "natoč hlavu", a kdyby nebyla tak vybíravá u stánku s flákotou, bylo by během půl hoďky vymalováno, a to doslova. (04.01.2012)

Vymazlený audiovizuál, který dokonale evokuje atmosféru a vzhled Holandska 17. stol., tvůrci znají svojí látku dokonale a všechny scény, sety jsou perfektně natočeny, někdy vyloženě kopírují malířské postupy oné doby. Vermeer byl "pomalý" malíř který pracoval jako jeden z mála pomocí camery obscury, proto se na každý obraz neskutečně nadřel. Hledal dokonalost v barvách, rozkladu světla, detailech, jeho portréty, malá témata se staly klasikou až mnohem později po jeho smrti, přesto patřil k dobové špičce. Film má špičkové obsazení, ale hodně ospalý scénář, velmi pomalé rozvíjení děje, někdy je ta malířska lyrika až příliš uspávající a charaktery jakoby pouze dekorací. Nicméně jako historická freska významného malíře, atmosféra, technický um, za to nemohu dát méně, než tři. (01.12.2020)

Ona nejenže „Dívka s perlou“ nechce být životopisným snímkem s postavami a dějem, ale nejde jí ani o tu malbu z názvu a snad ani o nádherně komponované záběry jako takové. Jde o to, co je jakoby „za nimi“ a co má v sobě každá dobrá malba – dojem neuchopitelnosti a přesahu, to do čeho nelze proniknout a obsáhnout, co je sice tajemné a nehybné, ale má svůj vlastní prostor, v kterém malba žije a hýbá se nezávisle na okolním světě (ahoj, Harry Pottere). Oproti pojetí častém v životopisných filmech je v „Dívce“ umění nadřazeno skutečnosti tím způsobem, že malba tu není jen jejím odrazem, ale zachycuje to, co by se ve všedním světě buď neodehrálo, nebo zdaleka ne s takovou krásou a intenzitou; míšení umění a skutečnosti v podobě očekávaného milostného vztahu Vermeera a Griet by tedy bylo nežádoucí, neboť přílišným a osobním kontaktem by obraz zevšedněl, zšedl a zprostnul (jak je vidět na Vermeerově ženě). Ty ze záběrů, jež jako by kompozicí, hloubkou a propracovaností popředí a pozadí kopírovaly Vermeerovy obrazy, jsou dvojího druhu – buď v nich herci na dlouhé vteřiny strnou a vytvoří tak něco, co se i díky nasvícení od skutečné malby liší jen málo, nebo naopak pohybem uvnitř záběru vzniká dojem, že jsme pronikli do malovaného díla a jsme součástí jeho vnitřního rytmu. Tak jako tak, 2/3 záběrů bych si nechala z fleku namalovat a pověsit na stěnu. Zájemci ochotni se tomu věnovat nechť se mi směle hlásí. (15.08.2008)