Dívka s perlou

Dívka s perlou je jeden z největších thrillerů, které jsem kdy viděla (pokud si dobře vykládám ono záhadné anglické slovíčko). A proč tedy thrill na plné čáře - totiž ono tohle dílko dráží svojí imaginací, nevyřčeným cosi, co se vám hezky převaluje v žaludku a co buší v hrudníku ostošest. Co pohltí vaše smysly, ač to není barevná kašírovaná smršť v rychlosti zaplácnuvší vaše receptory. Na diváka je upředena smyčka v podobě vnitřního napětí umělce a jeho modelu, umělce a jeho múzy a koneckonců i všeho toho nevyřčeného kolem. Ano minimalismus slov - to je motto filmu, což by se zajisté stalo zkázou ve chvíli, kdy by měl špatné obsazení. Což nemá, protože všichni zúčastnění hrají své party opravdu výtečně. Ještě nikdy mě nedostal film, jehož předmětem je obraz a kde vlastně hraje i hlavní roli, který je navíc tak rafinovaně natočen (obzvlášť musím zdůraznit výtečné hříčky se světlem a kamerou), že mě udržel od počátku do konce přilepenou u obrazovky. (03.05.2005)

Tento film nebol láska na prvý pohľad, zato však vyvoláva trvalý obdiv. Prvoradé je vnímanie svetla. Ak si uvedomíte, aké je svetlo kľúčové pre tvorbu maliara a že mnohí európski maliari odišli v snahe nájsť dokonalé svetlo do Maroka, iných krajín severnej Afriky či exotického sveta, pochopíte. Holandské interiéry 17. storočia poskytovali akési zvláštne svetlo, ktoré my dnes dokonale vidíme práve na obrazoch tej doby. Každá druhá scéna tohto filmu je štylizovaná tak, že by vydala na samostatné plátno. (13.01.2023)

tak precízne a detailne vykreslenú dobovú scenériu som už dávno nevidel (hádam Barry Lyndon . . .), dôraz na vizuálnu stránku, ktorou dal autor poctu géniovi holandského maliarstva, tie farby, svetlo, všetky detaily a drobnosti, šperky, dekorácie, ozdoby . . . i napriek tomu však zdôrazňovaná stránka nezahlušila obsah - iste, spočiatku som si myslel, že sa budem nudiť a že ide film o ničom, že sa jedná naozaj len o prehliadku scénograficko, kameramansko, strihačsko, kostymérskej precíznosti, no tento film (aj keď nie je výpoveďou závažný, smeruje skôr k človeku a intimite príbehu než nejakému dobovému posolstvu) je vo svojej myšlienke presný a čistý vo výraze . . . herecké výkony sú úchvatné a scenár síce minimalistický, no dokonalý - to vidieť v scénach, kde na jednoduchej situácii bez akéhokoľvek dialógu vidíte na malej ploche jedného interiéru a niekoľkých sekúnd v reakciách, strihoch a záberoch VŠETKY vzťahy. na amerického režiséra nesmierne potešiteľné konštatovanie obrazového (a teda naozaj filmového) rozprávania. ps: platonicky milujem scarlett johansson (23.06.2007)

Příběh jednoho obrazu. Loudavý, skromný, leč nesmírně působivý. Talentovaný pan Vermeer měl doma asi slušnej Saigon. Hysterická manželka, železná tchýně, rozmazlení fakani a slizký mecenáš. A mezi těmito mlýnskými kameny mistr a jeho bledá múza. […] Webber si skvostně pohrál s vizuálem a díky jeho citlivé režii s důrazem na detail, dokonalé kameře a vnímavým hercům vypadá výsledek, jakoby do něj kus sebe otiskli sami barokní velikáni. Už jen ta úvodní scéna krájení zeleniny. A navrch cizelovaný, tak trochu po „elfmanovsku“ poskládaný Desplatův soundtrack. Krása. Jako bych stál v galerii a zároveň vnímal pach delftského tržiště i každý sluneční paprsek dopadající skrze umyté okno na plátna v Janově ateliéru. Tam jistě vznikly hezčí kousky, žádný ale nemá tak zajímavě pohnutou historii jako „Operlená děvčica“. 80% (27.05.2013)

Jsou filmy, v nichž příběh ustoupí do pozadí a forma jej zcela zastíní. Zde se podařilo nebývale dobře obojí propojit, takže vzniknul formálně velice zdařilý snímek, který svého diváka baví od samého začátku až do konce. Výborná práce se světlem, skvělé rámování, sympatická hudba, luxusně navržené kostýmy a výborné herecké výkony tvoří krásně kompaktní celek hodně dobrého filmu. (30.10.2020)