Blood Kin
Ľudia krvi
Režie:
Miroslav BambušekScénář:
Miroslav BambušekKamera:
Jakub HalousekHudba:
Tomáš VtípilHrají:
Miloslav König, Karel Dobrý, Miloslav Mejzlík, Tereza Hofová, Juraj Bača, Jakub Gottwald, Jiří Černý, Jakub Folvarčný, Tomáš BambušekVOD (1)
Obsahy(1)
Filmový příběh sleduje osudy skutečných obyvatel bývalé německé obce Vitín. Ústřední postavou filmu je Otto Hille, pocházející z českoněmecké rodiny. Pro starého a těžce nemocného Leopolda Švarce připraví výpravu, která má být očistnou cestou do minulosti zahalenou tajemstvím. Švarce doprovází věrně sloužící autistický Mišel, kuchař Jan a doktor Ignaci. Otto přibírá do skupiny také žebrajícího zkrachovalého malíře Henryho. Díky výpravě se Otto propadá do krajiny svých předků – do dávno rozpadlé německé vesnice Vitín. Stává se svědkem událostí v roce 1945, kde potkává svého děda Otfrieda Hilleho. Trauma minulosti se stává klíčem k pochopení přítomnosti. (Česká televize)
(více)Recenze (34)
To mělo být kurva co? V dnešní době aby se člověk bál se na nějakej českej film podívat, když se tvoří takhle. Jak kdyby to nemělo žádné ambice. Schvaluju, že si to zasloužilo alespoň nominaci na Českého lva za kameru a třeba scéna s nahými dívkami kdesi v řece s ostrůvkem byla jakž takž. A to je všechno. Jinak je to totiž nesmyslná směska všeho, co někoho náhodně napadlo - scénáristu si představuju jako kolemjdoucí lidi, kteří každý přidal něco svého. No, hlavně že se to financovalo ze státních a krajských fondů, z České televize atd. To pak potěší, na co jdou peníze z daní a za televizní poplatky. Hodně v tom dominuje němčina a hudba/skřeky/někdy i výjevy jak z masochistického salónu, takže úchylům by se to mohlo líbit. ()
„Hoř jako oheň, co hoří ve vodě.“ Surrealistické putování k hranicím státu i vlastní minulosti je přestylizováno do natolik extrémního tvaru, že pro většinu diváků bude útrpným zážitkem; někdo však jistě ocení i odvahu a neotřelost, s nimiž se Miroslav Bambušek složitého tématu chopil. Více zde. ()
(3,5*) Edit - původně zaokrouhleno dolu (možná za nesympo dosebezahleděný úvod v Ponrepu), ale klasika za absurdně nízký hodnocení, co se tu vylíhlo, nutno nahoru. Co za lidi si dobrovolně pustí "experimentální drama" a pak brečí, že dostalo "experimentální drama"... Ľudia kurvi ()
Svérázná menší kopie známějšího bratra nás pomocí halucinací přivádí do poválečných Sudet. Teda do jiných světůůů! Nic nesrozumitelného na příběhu nevidím, linka je víc než jasná. Vystřihaný materiál by měl snad posloužit v připravovaném klipu DG307. Když jsme u toho, pokrátit by filmu neuškodilo. Že se natáčelo i v Počernicích 3,5*. ()
...Poušť roste: běda tomu, kdo v sobě skrývá poušť... České novodobější filmové tvorbě se vyhýbám jak čert kříži. Na tohle jsem narazil náhodou a celkem mě to zaujalo. I hodnocení mi naznačilo, že jde o film kterej je českou diváckou obcí né až tak dobře přijatej což by právě naopak mohlo být něco pro mě. Říkal jsem si, že nejspíš půjde o nějakou artově experimentální podivnost. No, za artovej film bych to až tak nepovažoval. Jako experimentální film už se to ale označit dá. A podivnost to zcela určitě bude pro většinu diváků. Pro mě osobně je to ale naopak koukatelnější než většina novodobí český filmový tvorby. 3hvězdy ()
Bizarní a chaoticky vyprávěná směs halucinací, retro flashbacků, teatrálních výjevů, industriálních obrazů a animací, experimentálně zpracovávající téma traumat z poválečné krutosti v česko-německém pohraničí. Trochu Stalker a trochu Habermannův mlýn, leč realizovaný na úrovni psychedelického punkového videoklipu, zcela utopeného ve zmatené a nesrozumitelné symbolice. Je to hodně vybočující a nekonvenční, což může být teoreticky pro někoho plus, ale jakékoli jiné hodnoty v tom moc nalézt nelze. ()
Krásné černobílé záběry se změní v barevné, trip se potkává s halucinacemi, malba pokračuje jednoduchou animací. Do toho na chvíli z dávné minulosti vpadne cosi jako příběh s Karlem Dobrým a Terezou Hofovou, kteří tu jediní předvádějí něco, co se dá pochopit. Obávám se, že tento experiment nevyšel. ()
Málo filmů nedokoukám, ale tohle nemá šanci. Nevadí mi podivní zpracování, hlavní postava mumlající cosi, imbecil co jezdí v hasičském mundůru a místo na šichtu se jde toulat s nějakou fetkou a toluenem, ale co to je proboha za šílená zvěrstva v té jeskyni. Takovýhle fantasmagorie patří tak do malého Bobeše. Jestli takovéhle projekty podporuje ČT z peněz daňových poplatníků, tak se nedivím nechuti cokoliv jí zaplatit. ()
Neni jasne, jakou vypravecskou logikou se vypraveni v tomto experimentalnim filmu ridi. Temata krivdy, koreny, smireni, vina, vlastni moralka. O postavach se toho moc nedozvite.Cernobile fotogenicke sceny se na sebe vrsi bez ladu a skladu. ()
Mně není proti srsti, když režisér s kuráží, vehementně, odjinud a jinak řízne do tématu, zde toho sudetského, nepředloží očekávanou vypreparovanou filmovou tkáň, ale přijde s in natura obnaženou tkání hýbající se v živém organismu; a to je, aspoň jak já si film vykládám, případ Lidí krve. V rámci svého úzkého a třeba i scestného hlediska mám režiséra za neurologa, který se k Otto Hillemu chová jako k pacientovi, jemuž do středu mysli, mozkové tkáně, umístí kameru (suplující futuristický tomograf) a po většinu stopáže filmu snímá, co se v jeho mysli pod vlivem lektvaru obrazotvornosti odehrává. Vidíme vyjevovat se sekvence v halucinogenně vodvázaný choreografii, aniž obrazy košatí do svévolného psychedelického vesmíru; naopak v sobě koncentrují motivy spojené s traumatem: skřípající táhla mezi křivdou a mstou, klepání na zabedněné svědomí, provívání konceptu ráje, pekla a očistce i echo někdejšího příběhu. To vše ve snaze Ottovy (a souběžně Švarcovy) mysli strávit nebo vyplivnout trýznivé trauma a dojít v sobě samé u(s)pokojivého stavu. Lidi (z a od) krve, i přes svůj formální neklid, zaznamenávají proces sebeupokojování mysli, a to s vědomím, že jen upokojená mysl nezavdá příčinu k újmě nové, neboli že práce na upokojení mysli je prací na upokojení světa. „Jsem syn země a hvězdné oblohy, jsem vyprahlý žízní a umírám. Dopřejte mi napít se studené vody z jezera paměti,“ říká Otto a vrah jeho dědy to opakuje. V tu chvíli vzpěněná krev Ottova a studená krev vrahova poklekají před vyšším lidským pokrevenstvím, definovaným hvězdným prachem a vodou, jež je tvoří a pojí. A v tu chvíli se i podkova Sudet a kopyto Kotliny stávají nerozdílnými částmi cválající klisny Země, na jejímž hřbetu se všichni – nerozdílně – vezeme. Vše je v tu krátkou chvíli, v zákmitu mysli, upokojené. A Pavel Zajíček ví, oč běží, když zpívá: Chci tě naučit cejtit. ()
Asi si to musím ještě nechat chvíli uležet. Příběh super, takové věci mám ráda, kdy se setkává přítomnost s minulostí, a lidé se s tím musí nějak vypořádat. První část velice expresivní, chvílemi až bizardní. Některé scény, jejich vyjádření a vyznění, se mi velice líbily, pár bych jich vystřihla. Druhá část, samotný příběh, pecka! ()
Za oceněníhodný by se dal považovat ten značně inovativní přístup k tématu týkajícímu se těžkých traumat způsobených poválečnými událostmi v příhraniční vesnici Vitín. Na surrealistický styl vyprávění jsem si docela rychle zvykla, ale mám pocit, že přemíra psychedelických výjevů zbytečně odpoutávala pozornost od příběhu. Ovšem moc se mi líbilo silné výtvarné vyznění některých vizuálních obrazů. Na velmi slušné úrovni byly i herecké výkony, zvláště pak Karel Dobrý coby Otfried Hille se zase jednou předvedl v plné parádě. (65%) ()
Film se točil více jak dva roky, režisér a scénárista Bambušek přiznal že z důvodů nespokojenosti přepracoval za tu dobu scénář nejméně dvacetkrát. ()
"Upíři" dějin. Na maškarním orloji. Stisky krajností sychravého kraje hrobek. Jarmanovsko - mallickovský neklidný klinč v bytí (roz)bitých. ()
Líbil se mi začátek, který je taková česká verze Stalkera. Dva průvodci připravují umírajícího podnikatele Švarce na cestu do vzpomínek 2. světové války v Sudetech. Jakmile však film spadl do otravné haluzinogení sekvence s příšernou alternativní (punkovou?) hudbou, mě úplně ztratil. A bohužel mě pak úplně už nechytl. Což je škoda. ()
Navrhoval bych tvůrce tohoto filmu i s jeho filmem přesunout v čase zhruba do období druhé poloviny května 1945. Možná by se mu za jeho dílo dostalo spravedlivého ocenění. ()
Já vždycky obdivuju, když nějaký český tvůrce natočí něco jiného než je komediální vztahovka, ale na druhou stranu koukat na žánr experimentální umělecký film, jehož scénář vypadá jako po konzumaci omamných látek a tím vizuálem to z toho sálá i do prázdných kinosálů při premiéře, to chce opravdového fajnšmekra. A to nejsem... aspoň ne do té míry, aby mne to pobavilo. ()
Sorry, ale tohle se fakt nedá. Český lev za kameru? To musel být hodně špatný rok pro českou kinematografii. Psychedelický scény jsou příšerný, nasázený bez ladu a skladu. Když něco takovýho vidím dnes třeba v Easy Rider, je to blbý, ale vím, kdy a kým to bylo natočeno. V souvislosti s tímto tématem je to prostě jenom blbý. Pod rozmazanými barvami a rámusem úpí přiškrcený příběh. Ale je to vůbec příběh, nebo jen jedna marná sekvence? Rejža by měl vrátit peníze, co na to dostal, nebo by měl dostat kriminál. Nebo aspoň podmínku! ()
Jednu hvězdu za kameru a výtvarnou stránku filmu. Obsahově však zmatečné, jakési filmové pozérství, které se snaží "uplést z hovna bič", což je předem marná snaha. Plejáda krajně nesympatických postav se těmi hovny navíc jen pozérsky brodí, snad s pocitem, že dělá něco přelomově výjimečného. Stěží k dokoukání. ()
Vysoce experimentální psychadelický film, který je těžko pochopitelný běžnému divákovi. Zpočátku jsem se těžko orientoval. Film byl strojený, neuvěřitelný. Flashbacky byly fajn. Oceňuji práci v postprodukci. ()