Asistentka

Jeden den v kanclu s uťáplou myškou, aneb cesta do hlubin kancelářské duše. Ta cesta je hodně kritická a hlavně jiná než jsem čekal. Přesto tím, že divákovi nic nevysvětluje, k ničemu se nevrací, jen si jede ten svůj další běžnej den, udělala filmu skvělou službu. Řekl bych, že film upletl z hovna bič. Jo a trailer je docela zavádějící. (24.05.2020)

Asistentka pôsobí ako film s vyprázdnenou naráciou, kde ani nie ste schopní identifikovať jednotlivé dejstvá, nebodaj zvraty. Pritom tomu ale v skutočnosti tak nie je, ono sa tu toho odohrá pomerne dosť, hlavná postava s úžasným poker faceom (závidel by aj Krobot) dostane v podstate celkom slušnú sériu životných lekcií. Chcete pracovať v New Yorku (veľkomeste) vo veľkom korporáte a ukázať všetkým (doma na dedine), aký ste preto veľký frajer? Nehovorte im potom radšej o realite, pretože ono to nakoniec všade zovšednie, nehovoriac o zamestnaniach, kde je to šedé už od začiatku. (28.09.2021)

Téma je silná a spoločensky závažná. Takže tých 5-10 minút, keď sa jej to venuje je dosť dobrých. A zvyšok? Zvyšok NIČ. Hra na každodennú atmosféru je šialená nuda. Takže tu máme ďalší film zo života, kde sa nič nedeje, nič sa nevyrieši a prospešný je akurát k rýchlejšiemu zaspaniu. Weinsteinovské bububu (fakt nie všetci producenti sú úchylné prasce) si zaslúži omnoho lepšie spracovanie aby mohlo spoločensky rezonovať. Zbytočný film s celkom dobrou herečkou. 4/10 (14.12.2020)

Juliu Garner mám ako herečku stále radšej. Je to veľmi zaujímavý typ a podľa mňa aj veľmi dobrá herečka. Čo sa týka príbehu, bol skromný a až do jeho konca som nevedel, čo chce vlastne povedať. Páčila sa mi atmosféra, to neznámo, dusnota a viditeľné psychické a fyzické vyčerpanie hlavnej hrdinky. Len som stále čakal a dúfal, že sa ako divák dozviem, pre koho to pracuje. Bol to náročný deň, a ja som myslel, že to boli aj dva týždne. 6,7/10. (28.04.2020)

Kávovar, kopírka, telefon. Vyhoření po americku. Julia Garner má svěšená ramena i často stažený žaludek, kousá se do rtu, tu a tam něco šeptne a stojí za spoustou neviditelné práce. Čerstvě pracuje jako asistentka, kolegové ji přehlížejí či využívají, hlavně je pak svědkyní permanentně probíhajícího (ne)viditelného sexuálního zločinu. Jedná se totiž o velkou produkční společnost a není těžké pochopit, na koho se tu celou dobu ukazuje. I za jejím neustálým napětím stojí právě obávaný šéf, ač pro diváka vlastně celou dobu nepřítomný. A právě zlo – on samotný i to, co dělá – je skryto za zavřenými dveřmi. V místnosti, kde je ten velký chlapský svět i pořádný gauč, na který se nesedá. Řešení je v nedohlednu (rodiče na dálku a přes telefon nic „nepoznají“ a rozhodně ani nevyřeší, personalista potřebu změny systému necítí, respektive jen tiše přihlíží), celé je to nicméně úsporné, přehledné, pomalé a svým způsobem nervózní. Australská režisérka a scenáristka Kitty Green má za sebou už několik angažovaných dokumentů, tady se strefuje do korporátního kolosu, kdy každý řeší jen to své, za roh se nechce dívat a na ta mizerně placená místa přeci čekají desítky dalších zájemců. Víc pro kritiky než diváky. Přesto silné tři hvězdy. (04.10.2023)