Režie:
Jean RenoirScénář:
Jean RenoirHudba:
Joseph KosmaHrají:
Pierre Renoir, Lise Delamare, Louis Jouvet, Jaque Catelain, Pierre Nay, Andrex, Aimé Clariond, Irène Joachim, Gaston Modot, Jacques Castelot, Charles Blavette (více)Obsahy(2)
Nebezpečný začátek Velké francouzské revoluce pohledem venkovanů, vojáků i krále Ludvíka XVI. Historické drama. (Netflix)
Recenze (11)
Konvenční historický spektákl, který přece jen Renoir mírně pozvedá svým netradičním náhledem na nepřátele lidu i spojováním historických událostí s každodenním zachycením života (i v jediném záběru). To však snímek nezachrání od zdlouhavostí - na tom má podíl i značné oddramatizování a dlouhé záběry. ()
Není to úplně typický produkt francouzské meziválečné kinematografie, ale je moc dobře, že alespoň po střípkách nám ČT2 občas něco takového naservíruje. Marseillaisa byla nepochybně úspěšným vlasteneckým počinem, trochu tady ale vysvítá Renoirovo levicové zaměření a podání dějin stylem hodní chudí - zlí bohatí. Což se týká i karikatury Ludvíka XVI. podané zde tak, jak to známe z hodin dějepisu - omezený nenažraný tlusťoch. Mimochodem, královští manželé byli stejně staří, tady představitele Ludvíka XVI. (Renoirův bratr Pierre) a Marie Antoinetty (sošně krásná Lise Delamare) dělil věkový rozdíl skoro třiceti let. Ale nebudu dělat hrdinu. V polovině jsem usnul. Jenže, áha, pak jsem ve snu měl zbytek filmu v českém znění!:-) ()
Přiměřeně naivní a tendenční výsek z Francouzské revoluce, ale musíme si uvědomit, že jsme v roce 1938, stále ještě ve věku ideologií a ještě k tomu těsně před válkou. To pak nějaké to vlastenecké zjednodušování snáz pochopíme. Nakonec, Ejzenštejnovy filmové fresky taky obdivujeme hlavně pro jejich filmařské kvality a ne pro ideovou pokřivenost. A Renoirova Marseillaisa, i když není zdaleka tak přelomová, přináší zkušenou a přitažlivou filmařinu. Pro mě nejpůsobivější je pasáž odchodu královské rodiny z paláce. 70% ()
Očakával som veľkofilm v štýle filmov D.W.Griffitha, toho som sa dočkal až na konci. Nebyť dobových uniforiem a francúzštiny, mal by som pocit, že sledujem nejaký budovateľský československý film z konca 40tych rokov. Entuziazmus vzbúrencov sa prejavoval tým, že sa im po celý čas nezastavili ústa a keď už prestali konverzovať, tak začali hneď davovo spievať. V druhej polovici filmu som už bol značne ohučaný a začal som strácať záujem o dej. Našťastie prišiel ten záver, na ktorom sa podieľalo mnoho štatistov a kde je daný priestor aj predstaviteľom monarchie. Tam si zaslúži Renoir pochvalu, pretože chápe, že reálne dejiny by nemali rozdeľovať strany konfliktov iba na dobré a zlé. Marseillaisu treba vidieť z dvoch dôvodov. Za prvé je to jeden z mála filmov, ktoré sa zaoberajú týmto historickým mílnikom európskych dejín a za druhé by mal každý vážny priaznivec kinematografie vidieť aspoň zopár Renoirových filmov. ()
Od nevinného pytliactva holubov na pozemkoch šľachtica cez dobrovoľnícku anabázu do Paríža k masovým scénam bojov o zosadenie kráľa. Osobné príbehy zapálených občanov-revolucionárov v idealisticky zhumanizovanom podaní sa miesia s historicky zlomovými okamihmi a príbehmi podobne poľudštených šľachticov. Ich ľudskosť je ale značne miernejšia ako na strane revolucionárov a podaná tak, aby bolo zrejmé, že staré poriadky je potrebné nahradiť novými. Oduševnenie, zapálenie a elán v značne zidealizovanom, urozprávanom, no zároveň pozerateľnom príbehu vzniku krásnej pesničky. Nadpriemerné hodnotenie vďaka poznatku, vyplynúcemu z filmu: Ak víťazí v štáte revolúcia, kvalita komunikácií sa prudko zhorší. ()
Galerie (36)
Photo © R.A.C. Distribution
Zajímavosti (3)
- Po filmech Děvče od vody (1925), Noc na křižovatce (1932), Paní Bovaryová (1933) je to čtvrtý film Jeana Renoira, který natočil a kde si také zahrál jeho starší bratr Pierre Renoir. (CarloRizzi)
Reklama