Velký strach

....no pozrel som ešte raz a moje prvonadšenie vyprchalo...M.P. mi sympatocký nikdy nebol aj tu vyzerá ako nejaký "pičús"...dej je komplikovaný,pátranie nijaké,nelogické,nejako to samé sa odhaľuje....prekvapenie,zvraty nie sú....možno na tú dobu to bolo i erotické-z dnešného pohľadu také dietne ako nátierka humuss...v podstate nuda.... (13.09.2021)

Poněkud vyčpělá a dnes už sotva průměrná detektivka plná nesmyslných dialogů, zbytečných scén a děr v logice. K dobru jí lze přičíst zajímavé provedení některých vražd, občas (ale opravdu jen občas) obstojnou dekadentní atmosféru a semtam nějaké ty kozičky. Za třetí hvězdičku ale vděčí pouze mým sympatiím k M. Placidovi a E. Wallachovi. (02.04.2009)

Este dobre, ze som to videl v originale, bo jestvuje i verzia s CZ dabingom. O tej som vedel, ze je na picu, lebo hlasy brutalne zaostavaju za realitou. Reziser Paolo Cavara natocil roku 1971 film La Tarantola dal ventre Nero - a to bol jediny film, ktory som od neho videl. Ciry priemer. Cavarru na zaklade druheho filmu, ktory som  videl povazujem za rutinera. Scenar ma praveze zaujal - slo o vysetrovanie dost brutalnych  vrazd, pri ktorych sa vzdy objavila akasi zahadna detska knizka, o ktorej som mal dost velke pochyby. Plus  do toho nahota a nejaky ten sex.  Z hercov mi bol znamejsi len Cattani - teda Michel Placido a Tom Skerritt /Harold a Maude 1971, Alien, Mrtva Zona/. Wallacha moc nemusim vo filmoch, bol by som ovela radsej, keby sa tam zjavil Ernest Borgnine. Z hereciek treba jednoznacne spomenut Corinne Clery /Moonraker/, bola fakt krasna v tej dobe.  Zaver film trochu zachranil, kto ma rad morbidnosti, film je prave pre takychto divakov  : 66 % (08.06.2021)

Velice slušné giallo, které jako jedno z prvních naturalisticky zobrazovalo násilí. Režisér Paolo Cavara tímto filmem roztrhl pytel s krvavými giallo-thrillery. Snímek jako takový, pak obsahuje mé oblíbené ingredience giallo filmů jako krvavé vraždy, nahé dívky či šokující pointu. Atmosféru toho gialla pak dokresluje depresivní elektronická hudba. Největší zápory Velkého strachu jsem viděl v místy děravém scénáři, zbytečných vedlejších linií a až na Eliho Wallacha průměrných hereckých výkonů. Za 3,5*. (19.05.2009)

Vydařené italské krimi není horrorem, ale ve svém důsledku sociálním dramatem. Dokonce se nejedná ani o klasické giallo, spíše o jakési prolínání žánrů, mezi nimiž samozřejmě nechybí thriller. Některé z vražd jsou drsnější - upálení či mrtvola na háku, jiné běžnější - třeba přejetí autem. Motiv se dlouho nedaří odhalit, nakonec se ukáže být úplně jiný, než si policie původně myslela. Placido si zahrál komisaře několikrát, včetně asi nejslavnější Chobotnice, postelové scény však připomenou i jeho další filmy, např. Bože, jak hluboko jsem klesla. Osobně mě velmi potěšila přítomnost Johna Steinera, padoucha z Bílého tesáka. Škoda, že nedostal ještě větší prostor. A opět krásné dívky, něco nahoty, svět modelingu a dobová italská hudba. (25.11.2016)