Pravidla hry

Není těžké pochopit, proč je dnes film tak adorován. Je to určitě oprávněně. Dlouhé kamerové jízdy, kamera nám ukazuje prostor i osoby v něm ve své komplexnosti. Jednou přejede k úplně jinému dění a jindy jen stojí na místě a různé děje vnikají do obrazu téměř ve stylu grotesky. V jeden moment se bavíme komickými gagy a najednou se ocitnem v těžkém dramatu a to vše jako taková nadsazená kritika vyšší společnosti i jejího služebnictva. Všichni se chovají směšně a hloupě, přestože se umí tvářit vážně. A musím říct, že mě to místy dokázalo i trochu zasáhnout. Na druhou stranu já osobně jsem z těhlech filmů zabývající se vyšší společností na návštěvě v něčím sídle trochu unaven... (09.08.2010)

Dílo přeceňované a dílo mistrovské někdy dělí velmi tenká hranice. Pravidla hry, vybraná i letos filmovými odborníky do elitní desítky nejlepších filmů všech dob (The Sight & Sound Top Ten Poll 2012), působí dosti vyčpěle a – ač si to u filmů připouštím nerad – nudí. Renoirův humanismus nejde dohromady s cynickými, pokryteckými a afektovanými příslušníky buržoazie. Spíše než kritický je tón filmu smířlivý, spíše než satiru připomínají Pravidla hry ztřeštěnou clairovskou komedii, která se teprve v závěru náhle zlomí ve vážné drama. Projevuji-li v hodnocení Renoirova ambiciózního (film navzdory vysokému rozpočtu propadnul), zdlouhavého a repetitivního projektu shovívavost, potom pro jeho formální stránku. Renoirova práce s více plány obrazu, v nichž se zpravidla něco děje/někdo pohybuje, divákovu pozornost nevede, naopak ji zostřuje. Významy nevytváří střih, ale s naší pomocí sama kamera. Dokonale organizovaným odcházením a přicházením postav na „scénu“ vás Pravidla hry ve bdělém stavu udržet dokážou. Jestli to není na tak oslavovaný film málo… no, asi je. 75% Zajímavé komentáře: Rob Roy, Toj, mortak (26.09.2012)

0/10 Des bes - jak nesnasim prvorepublikove salonni filmy ceskoslovenske, tak tento mezi ne opravdu squele zapadne. Celou dobu jsem cekal, ze se na scene objevi Oldrich Novy a nejakou ftipnou replikou vsechny utre. Nemuset to videt, tak se na to vy... Ad hodnoceni na teto strance - docela me zarazi rozpor mezi komentarem a hwezdickami u nekterych uzivatelu (01.05.2008)

Pokud jsem to pochopil správně, tenhle Renoirův film měl být jakási odlehčená kritika amorálnosti vyšší společenské vrstvy. Zásadní problém je v tom, že Renoir v mých očích nedosáhl v konečném důsledku ani jednoho z výše uvedených popisků – nenatočil ani opravdu satirický a vtipný film, ale ani film, který by byl opravdu rázný a kritický. Mám rád, když jde tvůrce v etické oblasti do důsledků – a hlavně když kritičnost vychází z něj samotného, z jeho nejniternějšího přesvědčení, zkušeností a z jeho svědomí. Renoir byl nejspíše až příliš nedílnou součástí francouzské smetánky, aby ji mohl nějakým upřímným a účinným způsobem napadat. A tak je jeho snímek jakýmsi nedochůdčetem šmatlajícím mezi Nenápadným půvabem buržoazie od Buňuela (opravdu vtipným, leč hodně sžíravým snímkem) a trudnomyslnou tvorbou jeho krajana Bressona - a nutno podotknout, že nedosahuje ani zdaleka kvalit tvorby zmíněných umělců. (19.12.2018)

Jeden ze 100 největších filmů všech dob časopisu Entertainment Weekly. Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Jeden ze 125 nejlepších neanglicky mluvených filmů - 125 Greatest Foreign Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. "Pravidla hry" se objevují každých deset let v anketě časopisu Sight and Sound o nejlepší filmy historie a to vždy v první trojce. (11.11.2009)