Pravidla hry

Po technické stránce mě dílo velmi mile překvapilo, bohužel méně se mi líbil příběh. Dlouho to byl takový spíš nic neříkající pohodový film, který obsahoval, až na sem tam nějakou trefnou hlášku, po hříchu málo humoru a na drama to dlouho taky rozhodně nevypadalo. Pak najednou přišla fraška, s minimem úsměvných momentů připomínající spíše grotesku a pak pro změnu prásk, film nečekaně zvážněl (a to na vyrovnanosti snímku příliš nepřidalo). Jako satira kritizující zhýralou buržoazii to nebylo zase tak špatné, ale divák by se u toho musel více smát, nebo naopak by ho přitom mělo více mrazit, což se nepodařilo ani v jednom případě, takže celkově pouze lepší 3*. (02.12.2012)

Z top 10 Sight & Sound mi chyběl tento jeden kousek, tak jsem si řekl, že už by mělo to nekonečné odkládání skončit. Musím říct, že z celé desítky mě Pravidla hry zaujala nejméně. Neusledovatelný děj bez nějakých pořádných příběhových linek a hrdinů, kdy spolu postavy hodinu mluví, pak se to pofackuje a pak postřílí. Nějaká odvaha filmu už dnes působí leda v kontextu s dobovými dogmaty, ne těmi současnými - není tu žádná nadčasovost. Zklamání oproti třeba Velké iluzi, kde se Renoir předvedl lépe. (05.08.2012)

Blaseovaná snobská společnost, služebnictvo stejně zkažené jako panstvo...Vynikající obraz úpadku celé společnosti , kde frajírek hyne kulkou stejně pošetile jako králík zastřelený znuděným panákem. Restaurace filmu přinesla také na dobu svého vzniku neskutečný zážitek z technické dokonalosti filmu...Bravo, pane Renoire ! (16.01.2010)

Milostné hrátky francouzské buržoazie... Ve filmu jsou k vidění milostné trojúhelníky, čtyřúhelníky a já nevím jaké ještě mnohoúhelníky, vteřinové pozbytí či nabytí citů, rošády s milenci, střílení zvěře i lidí. Prostě "zábava“ vyšších znuděných vrstev, která vyznívá v tomto technicky vybroušeném snímku opravdu komicky a já se při tom skvěle bavil. Jean Renoir, který si mimochodem v tomto snímku střihnul i jednu z vedlejších rolí, mě opět nezklamal a rozhodně se ještě více ponořím do jeho skvělé tvorby! (11.04.2014)

,,Jste pytlák?" / ,,Spravuju židle!" Keď príde do vyššej francúzskej vrstvy mladý (hoci aj študovaný) pán v ruke s batožinou, v mysli s hľadaním práce a na prvú otázku, či vie čistiť topánky pokojným hlasom odpovedá áno.... (ne)skúšajte hádať, aké zamestnanie ešte v ten deň dostane!! :o) Prastará francúzska tragikomédia, ktorá zanedlho oslávi neuveriteľných 80 rokov, ale aj s odstupom takéhoto časového úseku vie rozhodne zaujať nielen vtipnými dialógmi. Jean Renoir, v pozícii režiséra aj jedného z hlavných hercov, ponúka až provokatívnu satiru na život spoločenskej "smotánky" na úrovni krátkodobých milostných vzťahov.. pretože ,,len moslimovia pristupujú logicky ku vzťahom so ženami!" Na svoju dobu technicky vyspelá záležitosť, obohacujúca všedný deň loveckou akciou a pomerne experimentálnym divadelným predstavením. (80%) (Challenge Tour: Rok s najväčšími svetovými režisérmi) (20.08.2018)