Ichi the Killer

Film obsahuje dva velice výrazne a zaujímavé aspekty. Prvý je samotný Ichi. Mlynček na mäso, ktorému by som na ulici hodil dve koruny a hlavne samotná "motivácia" zabíjať. A druhý gore scény, ktoré podľa mňa (po výbornom Oodishon) smrdeli samoúčelovosťou a snahou za každu cenu šokovať. Čo sa celkom darí (u Miikeho nič nové), ale vzhľadom na celkovú uvoľnenú atmosféru snímku IMHO strácajú na atraktivite. (16.10.2005)

Sadisticko-masochistická vybíjená umocněná japonskou úchylností s tím, že hybným elementem není míč, ale nabroušené čepele, mučící jehly, popř. nůžky, či háky, které dohromady s dobře napsanými a ještě lépe zahranými postavami vytváří velmi nepříjemné a bolestivě krvavé scény. To, že někteří šikmovocí točí šílenosti, vím už dávno (viz. Tetsuo nebo 964 Pinocchio), ale právě zmíněné příklady (včetně Ichiho) jsou filmy, ke kterým si dokážu najít vcelku pozitivní vztah. Asi jsem taky šílenec. A sakra, babička se už zase shání po svých jehlicích na pletení, musím si je z těch bicepsů rychle vytahat... dávám 70%, protože občas mě paní Nuda docela rázně proplesknula, znovu bych si to asi nepromítnul, ale ačkoliv to v podstatě nemá kloudnou myšlenku, mnoho scén bylo více než působivých... (27.02.2008)

"Kakiharo! Co si kurva myslíš že děláš?" "Oh, jenom takové malé mučení..." Na Miikeho Opus magnum jsem se opravdu těšil. Trailer mě potřebně namlsal a jak taky nebýt natěšený na film, který posunul hranice filmové únosnosti zase někam (o hodně) dál, než jsme do té doby byli zvyklí. Problém ovšem je, že Miike všechno to násilí nedokázal rozumě ukočírovat a neskutečně celého Itchio předimenzoval. Místo toho správného fyzického násilí (které třeba funguje tak výborně v Suicide Circle) nám servíruje až komiksově přehnanou umělou stylizaci, kdy krev stříká na dvacet metrů daleko, střeva létají na všechny strany, ale tu pravou bolest a zoufalství z toho prostě cítit není. Samotný příběh, který se točí okolo likvidace jedné Yakuzácké buňky, není jinak nic extra a slouží spíš jako taková absorbční vata okolo všech těch krvavých jatek. Co ale drží Ichiho na nohou jsou výborné postavy, kdy snad každý druhý na place je neskutečný úchyl a pokaždé, když se objeví sám velký megazmrd Kakihara, si můžete být jistí, že teď se teda budou dít věci. A ten ústřední song je chytlavý jako blázen. (10.09.2007)

No je to divné chvílemi zvrácené a směšné, dějově občas nepřehledné. Přesto, kdo má rád Miikeho "úchylnosti" přijde si na své. já už jsem od něj viděl lepší filmy. Škoda tak dlouhé minutáže, nebo spíše špatně seskladaného děje. Charaktery jsou zde vskutku unikát, jinde by jste je asi nenašli, Kakihara, Džidži, Karen, jde znich strach. (17.01.2009)

Rozhodně nemám nic proti japonské kinematografii, ale tato přehlídka úchylů, krve a vůbec samých podivností mě takřka ničím nezaujala. Snad jen tím, že tohle ještě nikdo nenatočil a zřejmě už ani nenatočí. Nemám nic proti násilí ve filmech, ale tady mi to přišlo samoúčelný a o ničem (i když některá mučeníčka byla pěkně morbidní:)). (09.05.2007)