Šarlatán

Dobrý herec pro Hollandku i přes pyj skočí. Tak nám Epštajn nekompromisně poslal Ivana do prdele, ovšem i tak lze jeho fabulační hyperbolu, za níž by mu Mikulášek patrně namíchal nějakou extra léčivou směs z rulíku, potměchuti a bolehlavu, rozhodně považovat za trefu do hnědého. K dobru mu je nutno přičíst zejména to, že ukrutně přeceňovaná bába Hollandová natočila asi nejlepší film své kariéry, ke zlu pak snad jen ten pičoidní zkrat na konci, který nepochybně zasponzoroval Gůgl. Já fuckt, kurva, nemám chuť ani náladu po skončení dvouhodinového filmu ještě půl hodiny internetovat, jak to vlastně dopadlo, a příště kategoricky vyžaduji plný dezinformační servis, Epštajne!!! Každopádně se se zdejší kohortou artových hnědopichů tentokráte výjimečně shodneme, že nejméně polovina zásluh za finální produkt musí být jednoznačně přičtena nejlepšímu mimickému útočníkovi své generace! Takoví Vetchý nebo Langmajer by sice bezesporu byli daleko věrohodnější buzeranti, ovšem vidět je v této roli, asi by jednoho spíše rozbolely hemoroidy, zduřela mu prostata a měl by neodolatelnou chuť zahrát si volejbal s diváky TV Hovna, dát si páku s Vašutem, pomrkávat na zatuchlé padesátnice či se toulat Ulicí. Ivan je holt král, který navíc nikdy neprostituuje pod svou důstojnost, a toho mýtického chcankověštce a božího bukanýra, vykresleného jako totálního labilního kokota, dal s dokonalostí sobě vlastní, uhrančivou grácií a neochvějným heterošarmem, i když musel být při tom natáčení dost v Loji. Jeho úžasný výkon trochu hatilo pouze to, že maskér zřejmě chytil kovid a chudák Mistr si to musel patlat sám. Ve středním věku tak místy vypadá, jako by se právě napudroval na gájprájd Wehrmachtu, jako starší pak dost připomíná Stinga po tantrickém maratonu. (03.01.2021)

Neslavný (k)análník a zázračný lidový léčitel a bylinkář, který jen bažil po moči, z níž by hravě pouhým okem rozpoznal i koronavirus.. Perzekuován rudým režimem se rozhodl pověsit své léčitelství na hřebíček. Film sice končí debilně, ovšem bylo by krajně nespravedlivé, kdybych neocenil poměrně jeho zdárný průběh. Ivan Trojan využil služeb svého syna Josefa, hlavně jeho podoby, který ho ztvárnil v mladém věku. A oběma jim to pod taktovkou škaredé Agnieszky Holland pěkně šlape. Honza Mikolášek sice Trojanovi vůbec nebyl podobný, ovšem to není předmětem vyprávění. Trojan určuje diagnózu z lahviček moči, souloží do slovenského análu filmového asistenta a hereckého kolegy, plní znalecký kvíz před gestapem a v komunistickém kriminálu čeká na rozsudek. Nejlepší český film roku - tak to je přece jen poněkud přehnaný ortel. Stěží bych se pro ten zmršený závěr na film podíval znovu. Já totiž čekal na silné zakončení filmu, když jsem byl ochoten sledovat osud bohatého pána, o jehož existenci je poněkud troufalé točit celovečerní film. I stalo se. Nebyla by to Agnieszka Holland, kdyby si nepřisadila šokující scény, zvláště milovníci koťátek absolvují bezesnou noc a kočičí granule jim polezou i řitním otvorem. Nagelovaní hejsci jistě ocení poměrně erudovanou depilaci holých zadnic homo protagonistů z padesátých let a na své si přijdou i kverulanti, co odmítají rudý teror. Osvêtlovači scény sice občas trochu více podřimovali, takže film má své přílišně tmavé obrazové plochy. Filmový materiál obsáhl mnohé ze života zneuznaného lékařského génia, vyprávění má optimální tempo i tah. Trojan a spol. se činí, dobová výprava filmu útočí svým provedením na vysoce kvalitní evropské standardy a snímek mně nepřišel nikterak zdlouhavý. Stěžejní vykonstruovaný soudní proces by si rozhodně zasloužil náležitou režijní péči, načež došlo ke zkratkovitému vyznění, což filmu do jisté míry ublížilo. Zajímá-li vás film, ve kterém lidumilný léčitel nemoc pozná pouhým okem z ranní moči, máte možnost po dvě hodiny spolu s ním bádat, co komunistickým činitelům na tom pánovi vlastně vadilo. A možná to bude působivé bádání. 7/10 (08.03.2021)

Než se film pořádně rozjel, vadila mi metoda vyprávění, střídající současnou a retrospektivní scénu. Jak snímek ubíhal, stával se čím dál více (možná až moc) vycizelovaným, až by i člověk skeptičtější Mikuláškovým metodám uvěřil. Za nejcennější považuju to, že to nebyl žádný plakátový hrdina a i já se o něm rád dozvím něco dalšího. 70%. (25.08.2020)

Jan Mikolášek nepatřil k těm, kdo tvoří velké dějiny, a tak ani součástí velkých dějin není. Kromě hrstky pamětníků a potomků těch, které léčil, o něm dosud nikdo nevěděl. Přijetí filmu ostatně do značné míry závisí na tom, že jeho skutečné osudy neznáte, protože Marek Epstein si jeho životní periperie upravil po hollywoodsku a sám Mikolášek by byl nejspíš šokovaný, co z jeho životopisu dokázal vytěžit. Agnieszka Holland je zkušená režisérka evropské úrovně a pod její taktovkou vznikl film, který stojí za to vidět, který umí vytvořit dramatický oblouk, zaujmout diváka a kde je řada scén, které potěší oko cinefila. Výrazně tomu pomáhá i obsazení v čele s Ivanem Trojanem, který ze sebe vydává to nejlepší, a je docela možné, že je to jeho dosud nejsilnější filmová role. Jestli mám s něčím problém, je to právě scénář, který si s logikou a historickými fakty moc netyká, že jo, Marku? Hluboce věřící Mikolášek by určitě nevyvolával potrat, natož pak z tak obskurních důvodů, a státní moc by nepotřebovala monstrproces s tak krkolomným spiknutím tam, kde mohla použít byrokratické nástroje k jeho eliminaci. Za návštěvu kina bych se přimlouval, český film to potřebuje a Šarlatán mu ostudu nedělá. Celkový dojem: 75 %. (11.10.2020)

Já zase to nadšení o tom jak dokonalý film Šarlatán je nesdílím. Ano, jistě Agnieszka Holland umí udělat dobovou, depresivní atmosféru, některé scény mě atmosférou přišli stejné jako v Hořícím keři. Problém mám z vyprávěním, já prostě ty střihově prolínaná časová pásma snáším čím dál tím míň, neuvěřitelně mě to sráží na prožitku, pořád se musím orinetovat ve scénách na místo toho abych pustil emoce, ano ty scény je mají, jenže na úkor vyprávění celistvýho příběhu. (17.09.2021)