Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Strhující životopisné drama výjimečného muže obdařeného léčitelskými schopnostmi na pozadí dobových událostí. Příběh je inspirován skutečnými osudy léčitele Jana Mikoláška, na kterého se v průběhu několika desetiletí obracely s prosbou o pomoc tisíce lidí ze všech společenských vrstev včetně nejvýznamnějších osobností politického i kulturního života. Mikolášek je člověk bez odborného lékařského vzdělání, ale s nevšedním a nevysvětlitelným nadáním diagnostiko­vat a pomocí bylinek léčit nemoci, se kterými si ani doktoři nevědí rady. Jeho mimořádné schopnosti jsou však vykoupeny bojem s vlastními démony. Léčitelství je jeho vnitřní spásou a ochranou před sebou samým… (Cinemart)

(více)

Videa (7)

Trailer 1

Recenze (620)

castor 

všechny recenze uživatele

Místy doslovné, místy zbytečně uhlazené. Polský klenot Agnieszka Holland si udělala další (události po upálení Jana Palacha) výlet do naší historie. Protřepal lahvičkou s močí a léčil miliony lidí, mezi jeho klientelu patřila kupříkladu i Olga Scheinpflugová, Max Švabinský nebo prezident Antonín Zápotocký, jeho profesi ovšem utnul vykonstruovaný proces, kdy se stal jednou z mnoha obětí komunistického režimu. Bylinkář, podvodník, prodavač usušených rostlin, léčitel? Vnímáme jeho bolest, chladné reakce, pečlivost a důslednost, válečné šrámy, důkazy o nečekané agresi, křesťanském přesvědčení i intimní náklonost ke svému asistentovi (jeho povahový kontrast). Tak či onak, je především mužem, který chce stůj co stůj plnit své životní poslání v podobě léčení lidí. Velká poklona hercům, Trojanům především. Ivan je opět výborný, přesný, vrstevnatý. Možná těžší part měl pak jeho syn Josef, který k mnoha situacím přistupoval s kamennou grimasou, přesto divák vnímá, jak intenzivně se to v něm bije. Své negativní projevy ještě neuměl ovládat, svým odhodláním (nátlak na bylinkářku, kterou hraje skvěle Jaroslava Pokorná) si uzavřel cestu nejen ke své rodině. Tady očekávám Českého lva za nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli. Stejně jako u jeho otce v hlavní kategorii. Rozhodně bych ovšem celkově přivítal přitlačení na emocionální pilu. A scénárista Epstein měl být v několika situacích nápaditější. ()

filmfanouch 

všechny recenze uživatele

Ne, Šarlatán není biografií Andreje Babiše! Autor námětu Martin Šulc se inspiroval životem svého vzdáleného příbuzného- léčitele Jana Mikoláška. Za scénářem poté stojí Marek Epstein (scenárista bravurních televizních filmů Osmy nebo Klece) a režii si vzala polská režisérka Agnieszka Holland, která se ale sama označuje za tak trochu za češku a už v roce 2013 byla strůjkyní parádní minisérie Hořící keř. A vzhledem k tomu, že je Holland režisérka, která se dostala i do Hollywoodu se jedná o jednu z nejzajímavějších evropských tvůrkyní a podobně jako u Hořícího keře se dá říct, že je Šarlatán velmi výrazným dílem současné evropské filmové tvorby, které má slušnou šanci se na zahraničních trzích neztratit a snad se nejlepším českým filmem (nejen) letošního roku. Důležitý je ten fakt, že nikdo neví jestli měl Jan Mikolášek skutečně nějaké nadpřirozené lékařské schopnosti nebo jestli šlo opravdu o šarlatána a velmi pravděpodobně odpověď nikdy nedostaneme. A díkybohu se u Šarlatána nepracuje reálně ani s jednou variantou a ve finále je tak na divákovi jaký bude mít k Mikoláškové zmíněnému speciálnímu nadání vztah. Díkybohu se ale povedlo z Jana Mikoláška udělat zajímavou a komplexní postavu, na kterou si vlastně uděláte názor těžko, protože je několikrát strůjcem velmi dobrých skutků a někdy zase velmi špatných skutků. Mikolášek opravdu není vyloženě sympatickým protagonistou, o to více je ale Mikolášek zajímavý a rozhodně ne černobílý. Ivan Trojan se vykupuje po tom filmu/věci zvané Bourák a opět dokazuje proč je brán za špičku mezi českými herci. Ivan Trojan rozhodně není člověkem bez charizmatu a i proto je jeho ztvárnění Mikoláška víceméně těžkým úkolem, přesto se mu ale povedlo Mikoláška naprosto bravurně ztvárnit a velmi snadno by mu člověk přál už jeho 7. Českého lva. Zatímco je ale Ivan víceméně sázka na jistotu, co se týče Josefa z rodu Trojanů jde o důkaz toho, že má Josef po tatínkovi talent zděděný hodně. Josef Trojan je výrazný vycházející český talent, který se rozhodně nemusí trápit tím, že by nadále musel žít ve stínu svého otce a srovnatelně jsou oba Trojanové naprosto parádní. Velmi dobře je poté obsazen také Mikoláškův asistent a milenec v podání Juraje Loje, pro kterého velmi pravděpodobně půjde o zlomovou roli a uvedl se velmi dobře a především se mu povedlo neztratit vedle Trojana. Mezi Trojanem a Lojem je poté vidět věrohodná homosexuální chemie a jde o jeden z těch životopisných snímků, který se s homosexualitou jeho protagonisty nedrží zkrátka a především se tedy skutečně nebojí dotknout se i drsnějších témat Mikoláškova života. Především ale opravdu platí, že díky účasti Agnieszky Holland vznikla ze Šarlatána velmi povedená, skvěle vypadající a dramaturgicky povedená záležitost, která velmi vyčuhuje oproti většině své lokální konkurence. Od Hořícího keře si Holland přivedla kameramana Martina Štrbu, který udělal ze Šarlatána vyloženě vizuálně nádherný snímek a celkově když si člověk projede i zbytek Štrbovy filmografie jako snímky Babí léto nebo Občanský průkaz tak jde za mně jasně o jednoho z nejlepších současných českých kameramanů společně s legendárním Vladimírem Smutným. Zároveň dorazil i dvorní skladatel Holland Antoni Komasa- Łazarkiewicz, jehož hudba sice není kdovíjak revoluční a ve finále její vlastně i celkem málo, přesto ale skvěle padne do libovolných částí a Łazarkiewicz rozhodně patří mezi nejzajímavější evropské hudební skladatele. Po dramaturgické stránce jde o opravdu téměř bezchybné dílo, protože film zvládne velmi bohatě pokrýt většinu zásadních události většina Mikoláškova života a nemá vyloženě hluchá a nesmyslná místa. Epsteinův scénář sice není doslovným přepisem Mikoláškova života (postava Juraje Loje vůbec neexistovala), přesto ale dle mně vznikl opravdu svižný a chvílemi dokonce skutečně vyloženě mrazivý. Všechny důležité pasáže Mikoláškova života film skutečně pokryje tak akorát: Jeho vztahy s rodinou, pobyt na vojně, vztah s jeho mentorkou, homosexuální vztah, následně se musí vyrovnávat s nacisty a následně poté s komunisty a i když je někdy Mikolášek ve filmu vyložené hovado tak se pořád ukáže, že má vlastně dobré srdce. Na komplexním charakteru tak byl vystavěn skutečně brilantně natočený životopis, který ukazuje, že i když je režisérce Holland 71 let tak jí to nebrání natočit svižný a na poměry lokální scény obrovský film, který je vizuálně naprosto parádní a zároveň není o moc slabší ani co se týče dramaturgické stránky. Šarlatán je pro mně osobně nejlepším českým filmem od Kober a užovek, jehož polská režisérka už podruhé za posledních 10 let vyzdvihla českou audiovizuální scénu víc než všichni Svěrákové, Hřebejkové a Slámové v uplynulé dekádě dohromady. Nejlepší možná ukázka lokální scény, které možná těsně před závěrem dojde dech, vynahrazuje si to ale vším před a po a to i především faktem, že krom Trojanů a Loje se v menších rolích dokáže předvést třeba také takový Miroslav Hanuš nebo také Tomáš Jeřábek a Václav Kopta ve vážnějších rolích než je u nich člověk zvyklý. Holland prostě po Hořícím keři opět zaskórovala a natočila jeden z nejpůsobivějších filmů roku, který by se dle mého názoru neztratil ani v normálnější nabitější filmové sezóně. A i když to dělám nerad, tak ve srovnání s Havlem je smutný fakt, že se člověk, který je výrazně méně známý než Havel (a většina z lidu o něm pravděpodobně do oznámení projektu neslyšela) se dočká lepšího životopisu. A zároveň zamrzí, že známějšího Havla tak pochopitelně uvidí více diváků i když je co se týče kvalit vítěz jasný.... Šarlatán je ten nejlepší možný pohled do duše vyšinutého a velmi komplikovaného člověka, který možná udělal ve svém životě chyby (a neudělal jich málo), rozhodně se ale pokoušel léčit životy. A je ve finále opravdu jedno jestli šlo skutečně o zázračného člověka šarlatána. Fakt, že to tento film opravdu totiž divákovi neubere zážitek z nejlepšího českého životopisu od Jára Cimrman, ležící, spící! A těžko se dá věřit tomu, že by do konce roku dorazil lepší český film, který by měl právem ovládnout nadcházející České lvy...... () (méně) (více)

Reklama

Vančura 

všechny recenze uživatele

Agnieszka Holland je podle mě přeceňovaná režisérka, jejíž filmy mě nikdy moc nebraly, a Šarlatán mi přišel, navzdory všem těm nadšeným chvalozpěvům a oscarové nominaci, jako veskrze standardní životopisná nuda, na které mi v posledku přišlo nejzajímavější si během nejnudnějších pasáží zjišťovat na netu, jak to bylo v Mikoláškem ve skutečnosti (protože jsem o tom člověku doteď neslyšel), a v tomto ohledu mi ten film přišel nejlepší v těch momentech, kdy tam je nejvíc ze skutečného Mikoláška, což jsou v podstatě všechny scény, kdy provádí diagnózu z moče (btw. ze všech těch záběrů na ty chcanky se mi ale chtělo dost zvracet, podobně jako mě vyloženě fyzicky bolelo sledovat, jak si Trojan kleká holými koleny na kameny), a naopak nejslabší je to podle mě tam, kde Epstein čistě fabuloval (ostatně filmy podle jeho scénářů mě taky nikdy moc nebraly). A protože moc nemusím ani samotného Trojana, tak proč já se vlastně divím, že mě Šarlatán minul? Btw. za tu scénu, v níž mladý Mikolášek umlátí koťata, jsem mu přál, aby shořel v pekle, a bylo mi už srdečně jedno, jak to s ním dopadne. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Mám rád životopisné filmy a obvykle se těším na ty, které mne seznámí s neznámými osobnostmi, jejichž životy ukrývají poutavé příběhy. V tomhle ohledu si mne nový titul Agnieszky Hollandové získal již předem. O žádném Janu Mikuláškovi jsem až do ohlášení chystané premiéry netušil, přičemž fascinující se pro mne stalo již jeho ojedinělé léčitelské nadání. Co teprve pak může přinést střet takového "svérázného génia" hned s dvěma totalitními ideologiemi ve střední Evropě v půlce 20. století? Rozhodně to v sobě ukrývalo velký potenciál pro silný film a ten se Hollandové podařilo z velké části naplnit. Oceňuji rozporuplnější vykřeslení Mikoláškovy osobnosti – není to pouze velký "pan Zázračný", není to pouze jedna z dalších obětí komunistického režimu zobrazena v dalším snímku s jednostraným ideologickým stanoviskem. Mikolášek je zde člověk výjimečný ve svém okolí, jeho schopnosti vytvářejí v jedněch obdiv, důvěru, druzí ho dokážou zneužít ve svůj aktuální prospěch, jiní závidí či chtějí se ho zbavit, například i falešným udáním. Se svými schopnostim a povoláním přinášejícím vedle prospěšné pomoci také obrovský risk a drobné procento proher, se svou často nekompromisnou povahou i nonkomformním životním stylem (homosexualní orientace) se stává Mikolášek člověkem, který logicky vstupuje do konfliktu se společností, v níž se právě nachází, žije a působí. Vyprávění se odehrává na přeskáčku ve dvou dějových linkách (aktuální konflikt se zákonem a režimem vyúsťující v strhující vyšetřování + chronologicky podáváné flashbacky z Mikuláškovy minulosti) dodává filmu hned dvounásobné napětí. Kvalitní vizuální stránka přináší v lince z 50. let krásný "černobílý film v barvách", technická stránka využívá všechny možnosti k vytvoření hutné atmosféry a pochyboval-li jsem občas dosud o tolik znamenitých hereckých kvalitách Ivana Trojana, zde mne svým vynikajícím výkonem definitivně zbavil všech pochyb, a ani ostatní herci příliš nezaostávali. Přesto mi něco ve filmu k volbě plného hodnocení schází, mám pocit, že něco z rozehraného zůstalo nedořčené a film zbytečně náhle skončil v tom nejlepším (škoda, s celým soudním procesem teprve dostával film silnou gradaci)... a já marně hledám důvod, který by mne donutil chtít ještě tento měsíc kino znovu navštívit, či třeba příští rok si Šarlatána pustit podruhé... jsem v tom hledání určitě o něco blíž, než před měsícem v případě Havla a až film více dozraje, třeba se tak tomu stane. 75% ()

Disk 

všechny recenze uživatele

Není bez zajímavosti douška, že v roce 2020 mají premiéru hned dva filmy, jejichž těžiště spadá do období padesátých let minulého století - Šarlatán Agnieszky Hollandové a Herec Petera Bebjaka, oba navíc vyrobené v zahraničních koprodukcích. Oba filmy disponují silnými a ambiciózními antihrdiny, kteří se musejí potýkat se sebou samými, a oba velmi volným způsobem vycházejí z reálných událostí. Oba též mají velmi přesvědčivou dobovou atmosféru a fantastické zpracování. Vlastně ani nevím, který film je lepší. Šarlatán je hereckým koncertem Ivana a Josefa Trojanových. Bez tohoto hereckého ztvárnění by postava léčitele Jana Mikoláška nebyla věrohodná a sotva bychom chápali, proč byl Mikolášek pro zoufalé lidi hotový spasitel. Ano, jeho "léčitelské metody" jsou samozřejmě velmi pochybné a vpravdě šarlatánské, ale pokud se na Šarlatána díváte s mírným skepticismem, určitě nebudete mít pocit, že by Agnieszka Hollandová a Marek Epstein Mikoláška přehnaně glorifikovali. Což je určitě dobře, ale názor si musí udělat každý sám. Za sebe s tímto pojetím nemám žádný větší problém. Pokud jde o Mikuláškovu homosexuální orientaci a jeho vztah s asistentem Františkem Palkem, tak určitě není podstatné, zda byl tento vztah reálný. Důležité je, že tato druhá podstata Mikoláškovy osobnosti je zpracována nejen naprosto fantasticky a citlivě, ale také velmi esteticky. Základem je přesný casting Palkova představitele Juraje Loje. Juraj Loj je herecky určitě také výborný, ale mě upoutal hlavně svým nádherným tělem a ve vší kráse. Nepopírám, že se mi na něj moc hezky koukalo. Kromě jiného musím ocenit i jeho nádherný zadek. Jeden z nejestetičtějších okamžiků, který mi udělal upřímnou radost. Celý Šarlatán je výbornou podívanou, veškerá ocenění mu náleží právem, ale Českého lva za hlavní roli bych stejně raději dal Janu Cinovi. Jednoznačně doporučuji. ()

Galerie (57)

Zajímavosti (38)

  • Pokus vzít si život Jan Mikolášek (Ivan Trojan) realizuje pomocí pušky a zmáčknutí spouště zbraně palcem u nohy odpovídá realitě. S hlavní u hlavy nebylo možné rukou na spoušť dosáhnut. Pamětníci první světové války vzpomínali, že už na dálku věděli, kdo ukončil svůj život dobrovolně; podle zuté boty vedle vojáka. (sator)
  • Mezi jeho klientelu patřili například továrnická rodina Ringhofferů, Olga Scheinpflugová, Max Švabinský nebo prezident Antonín Zápotocký a mnoho „celebrit“ kulturního českého života. Vzorek své moči mu poslal i anglický král Jiří VI. Právě Antonína Zápotockého, který byl vězněn v koncentračním táboře a v noze měl sněť, zachránil před amputací končetiny a stal se jeho chráněncem. (Zdroj: Wikipedia.cz)
  • Ve snímku opakovaně zazní árie z opery „Rusalka“, „Měsíčku na nebi“. (majky19)

Související novinky

Česko vybralo svého letošního kandidáta na Oscara

Česko vybralo svého letošního kandidáta na Oscara

12.09.2022

Česká filmová a televizní akademie (ČFTA) každoročně mimo udílení národního ocenění Český lev vybírá i potenciálního filmového kandidáta na prestižní cenu Oscar, jenž by na jaře příštího roku mohl… (více)

Kino na hranici: hvězdy na těšínském nebi

Kino na hranici: hvězdy na těšínském nebi

22.07.2021

Letos se v obou Těšínech budou slavit prázdniny s filmem. Na přelomu července a srpna se po pandemické přestávce diváci setkají naživo v rámci filmové přehlídky „Kino na hranici”. Co je čeká? „Loňský… (více)

Šarlatán má 10 nominací na polské Orly

Šarlatán má 10 nominací na polské Orly

24.04.2021

Polská filmová akademie zveřejnila kompletní seznam nominací pro Polské filmové ceny - Orly v rámci jejich 31. ročníku. Akademici letos vybírali ze seznamu celkem 130 děl, z čehož bylo 31… (více)

Nominace na Oscara zveřejněny

Nominace na Oscara zveřejněny

15.03.2021

Dnes ve 13:15 místního času začal přímý přenos vyhlašování kompletních nominací pro 93. ročník Cen americké Akademie filmového umění a věd, během nějž manželský pár Priyanka Chopra Jonas a Nick Jonas… (více)

Reklama

Reklama