Bombardování

Rčení "pije jako Dán" bylo aplikováno na anglickou letku pilotů, pověřenou vybombardovat ústředí gestapa sídlící v dánské Kodani. Ovšem cílem mise se stane omylem i škola plná civilistů. Režisér a scenárista v jedné osobě Ole Bornedal sáhl po látce z 2. světové války, konkrétně po období jen pár měsíců před jejím koncem. Situuje diváky do nacisty okupované Kodani (k tomuto účelu dobře posloužilo natáčení v pražských exteriérech), kde to na ulicích vře, policie zneužívá své moci a fanatismu a katolická řádová sestra se brání svému pokušení. Napjatá nálada panuje ve městě minimálně hodinu, než dojde ke stěžejní scéně bombardování, po níž své místo zaujme působivý obraz zkázy, který jitří divácké smysly, jelikož režisér necílí na krvavou explicitnost. Ačkoliv scény výslechů na gestapu disponují svojí krvavou úderností i nevlídností prostředí. Na televizní poměry je film solidně natočený. O Bornedalovi se tak nějak ví, že má talent a umí natočit za menší rozpočet zajímavý film. Tenhle válečný snímek je výrazný ve své jinakosti. Určitě je svým pojetím v mnohém odlišný od spřízněných válečných snímků a rozhodně vyčnívá svojí originálností, která ve válečném žánru už pomalu bere za své. Určitou neotřelost se mu podařilo aplikovat i do vyobrazení osudů obyvatel města, taktéž dánské vnímání války je ve filmových vodách poměrně vzácně popisováno. Vrcholem filmu je pak bombardování a následné vyprošťování zasypaných obětí pod troskami budovy, jejíž instituci už měl ve svých učených školních hrátkách i samotný Komenský. Bornedal tak nějak stihne za hodinu popsat charakterizaci svých postav, aby pak následně ve zbytku filmu nechal vyniknout jejich zoufalství z blížící se smrti. Pod troskami bylo sice zasypáno mnohem více civilistů (počet 120) - množství malých dětí, rovněž učitelky i katolické sestry, jak uvidíme na archivním snímku po skončení filmu, ovšem nejvíce utrpení zažije jeptiška a malá holčička, které budou při vědomí. Holka bude kdesi pod sutinami líčit své hrůzostrašné zranění, aniž by ji kamera zabírala, dostává průchod divácká představivost, která pracuje naplno. Ole Bornedal se zase jednou tvůrčím způsobem připomněl. Se svým zdatným hereckým týmem bez hvězdných jmenných položek, za drobné účasti známějších českých herců a s Netflixem v zádech natočil působivé drama o lidských osudech. 8/10 (14.03.2022)

Polku filmu sa nič nedeje. Zoznamujeme sa s postavami, ktoré nám ale môžu byť úplne u prdele aj s ich príbehami. Druhá polka je o nepodarenom nálete a záchrane preživších. Od námetu som čakal, že to diváka strhne, atmosféra že bude hustnúť a že niekde pod sutinami nájdeme nádej. To tu absolútne nebolo. Pri tak rozsiahlej minutáži chceli toho veľa povedať, veľa ukázať a dopadlo to nechválne. Nevieme čo robil odboj, nevieme ako sa im dostali infošky, hodinu sledujeme nejaké deti a vojnu ich očami a celé to aj tak vyšumí do prázdna, lebo to nemá absolútne žiadnu atmosféru. Chceli to len tlačiť na emóciu o mrtvych deťoch, ale to neobstojí. Pozitívum je aspoň snaha o historickú presnosť. 3 z 5 (15.04.2022)

Momentálne asi tématicky aktuálne, a tak teda poprosím minútu ticha za všetkých zosnulých v: Sýrii, Líbyi, Palestíne, Jemene, Iraku, Afganistane, samozrejme za upálené obete vrátane detí v Odese v 2014, či na Ukrajine. Keď začne v ľuďoch prevládať pokrytectvo, kedy bude zlo vnímané iba z jednej strany, pričom u niekoho bude odsudzované, no pri druhom tolerované, je s nami AMEN. Čo sa filmu týka, bez pochýb sa snaží emocionálne zasiahnuť (čo sa až tak nepodarilo). Vojna, respektíve akýkoľvek druh násilia, obzvlášť páchanom na deťoch, je hrozná vec hodná odsúdenia, za ktorú treba ale odsúdiť všetkých. Podľa štatistík OSN, počas vojny na Ukrajine zahynulo 41 detí. V Jemene po útokoch USA a Saudskej Arábie 259 tisíc (!!). Jeden by povedal, že komu to nevadí, má v sebe zarytú buď liberálnu dúhovú vlajočku s pokryteckým nádychom, alebo je nakomplet RASISTA, lebo veď "čierne" deti umierajú, pričom na tých asi až tak nezáleží. Som zvedavý, kedy zbytok osádky planéty konečne v tých hlúpych hlavách pochopí, že USA nie sú žiadnou zárukou MIERU, pričom založenie EU či NATO tu nebolo len tak pre nič za nič. Štatisticky tomu "nahráva" nie len história konfliktov, no najmä skutky za posledné obdobie. Mimochodom, včera 17.3.2022 počas zápasu s Rangers, to dali fanúšikovia futbalového klubu Červenej Hviezdy jasne najavo. Na billboardoch vymenovali všetky vojnové konflikty USA od roku 1950 až po súčasnosť. "Mier celej zemeguli, a pokoj do duší boľavých" - ako by povedala Janka K. Toto by si prial Carnifexko miluvaný i nenávidený. (18.03.2022)

Tento dánský počin mě jen utvrdil v mém dlouhodobém postoji. Zatímco dokážu obdivovat stíhací piloty, kteří brání svou vlast před nepřítelem, k bombardovacímu letectvu mám silně odtažitý postoj. Dost na tom, že i drobná chyba v úsudku nebo špatná viditelnost v prostoru cíle mohou způsobit takzvané vedlejší ztráty, docházelo (a bohužel stále dochází) i na záměrnou likvidaci civilních cílů (včetně celých měst) s cílem demoralizovat civilní obyvatelstvo. Já sice chápu, jaké myšlenkové pochody vedou k takovým výsledkům, ale silně s nimi nesouhlasím. A pokud nějaký kkt nazve bombardování "humanitárním", beru ho jako zločince a klesá u mě na úroveň syfilitické krysy. Ale zpět k filmu. Nebyl příjemný. Zvlášť v této době. Sice se nezdobím modrožlutými stužkami, Ukrajince jsem nikdy nemusel a nemusím, ale to, co se u nich děje, je hnusné svinstvo a pro mnoho z nich je to, co se odehrálo v tomto snímku, realitou, kterou zažívají prakticky denně. Film tak ukázal divákovi pravou tvář války; žádné hrdinské činy na bojišti tváří v tvář nepříteli; válka je v první řadě zbytečnou smrtí pro velké množství civilistů a tato záležitost to ukázala v pravém světle. / Poučení: mrtví/zranění: řádové sestry 10/35, děti 86/67. Celkový počet usmrcených dánských civilistů (včetně obětí z tzv. Francouzské školy): 140. Odhadovaný počet zlikvidovaných členů gestapa a kolaborantů: 50-150 nebo 100-200. (20.05.2022)

atmosféricky i vizuálně povedené válečné drama o tom jak byla při náletu, jehož cílem bylo velení gestapa, na samém sklonku války vybombardována i škola, ve které následně zemřely desítky dětí a dospělých. Po poměrně silném začátku film hodně zvolní tempo a snaží se o charakterizaci několika málo postav, jejichž osudy se v závěrečné třetině různě prolnou. Pokud se něco Bornedalovi daří, pak je to posupné utahování emočních šroubů, které vyvrcholí v poslední půl hodině během samotného náletu, následném hledání obětí a přeživších v sutinách školy a korunu tomu nasadí v úplném a sakra silném závěru...75% (17.03.2022)