V paprscích slunce

Jediné, co mě v tomto dokumentu obtěžovalo byly časté výstupy korejského režiséra, který usměrňoval dění a upravoval skutečnost. Jednotlivé záběry působily tak šíleně strojeně, že snad ani nebylo třeba zdůrazňovat, že se scény odehrávají podle předem připraveného scénáře. Moc milá zemička. Nejsilnějším momentem pro mě rozhodně byla korejská hodina dějepisu v úvodu. To bylo opravdu něco odporného. Jednalo se o nepřetržitou manipulaci dětské mysli. O nepřetržité vtloukání do hlav dětí, že KLDR je jedinou oázou klidu a dobra ve světě plném zla a že všechny, kdo nepodporují tamní režim je nutné vyhladit. Netuším, jak dlouho probíhá v KLDR školní výuka, ale stačil by rok takového duševního teroru a vypěstovali byste si dokonalé přívržence tohoto odporného režimu. Moc hezky to tam mají vymyšlené. Každý, kdo žije kdekoli jinde na světě by měl každodenně děkovat za tohle štěstí Bohu. (09.07.2018)

Prvních pár minut mě film vůbec nebavil. Poté se mi dostal pod kůži a donutil mě se zamyslet. Představte si, že vyrůstáte ve státě, ve kterém pro vás musí existovat pouze milovaný maršál. Od raného věku do vás hustí od rána do večera pouze to, že žijete a umíráte pouze pro něj. Neznáte nic jiného. Po závěrečné scéně jsem měl chuť se ožrat. Zlatej Babiš. (28.08.2016)

-4* vyzbrojen zvědavostí jsem se vrhnul do dvou filmů, které by mohli dobře charakterizovat dnešní Severní Koreu - dokumenty V paprscích slunce a Propaganda. Tento dobře ukazuje jak systém, do kterého si nenechají zvenku kecat a občané jsou jen loutky, které se bojí čehokoliv, čímž by se mohli znelíbit a tím pádem být zlikvidováni i s celou rodinou. Zejména poslední nejemotivnější záběr ukazuje, že děti jsou už jako roboti bez vlastního úsudku. Z obou usuzuji, že to bude hodně těžké v Severní Korey něco změnit a hlavně to bude trvat hodně dlouho a ani nevím, jak by měl vypadat výsledek. [ PŘÍBĚH: 0 /// SMYSL: 3 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 0 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (22.01.2017)

Smotný fakt, že občas vidíme jak režim režíruje, nebo, že nám Vitalij sdělí, že ten či onen záběr nezobrazuje realitu, dost dobře nestačí k tomu aby si divák z té hodiny a půl odnesl nějaké skutečně zásadní pocity.. Všudypřítomná, šeď, nuda, rutina, slepá poslušnost, atd je ale i tak dost čitelná aby si divák udělal aspoň hrubý obrázek o severokorejských reáliích. (30.11.2019)

Už dlouho jsem se u dokumentu takhle nepobavil. Když se dával ten film dohromady, zjevně korejští úředníci nepočítali s tím, že jen odsouhlasit si scénář a hlídat lokace a lidi nebude stačit. Když to totiž točí Rus, který o upravování reality ví ze socialismu víc než dost, dost těžko si ho povodí... A nakonec si povodil on je. Celý ten film je sled schválených scén, ale pokaždé s nějakou drobností navíc, která to celé dostane do kontextu. Jen si mohl Manskij odpustit tklivý hudební doprovod ke scénám v metru, to mi přišlo trochu laciné. Metro ostatně nebylo o moc horší než to naše a lidi se cestou do práce taky tváří dost podobně. TOP SCÉNY: Tatínek Zin-mi je normálně novinář, ale ve filmu má určeno dělat inženýra v textilce (o čemž samozřejmě nic neví). Zin-mi u oběda vychvaluje přínosy Kimči. Stařičký veterán vypráví o sestřelování letadel ("Měli jsme pušky. Na ty se dá nasadit bajonet. A taky lehké kulomety. Ty znáte z filmů. A taky těžké kulomenty."), zatímco děti se snaží neusnout. (15.03.2021)