Lisztománie

Není jen shodou okolností, že Lisztománie má shodný rok vzniku jako kultovní popový muzikál Rocky Horror Picture Show. Je to typický produkt uvolněné a neukázněné atmosféry 70. let, která byla důsledkem sexuální revoluce předchozí dekády. Byla to éra glam rocku, pornokin a tolerované prostituce v centrech velkoměst. Lisztománie je poklesle hravá, drze boří hranice dobrého vkusu a společenských norem. Oproti Rocky Horror je ale zřetelně sexuálně vyzývavější, dějově roztříštěnější a chaotická. Zatímco u Rocky Horror mě chytlo za srdce několik písniček, u Lisztománie jsem se s hudební stránkou minul. Tématicky je to mělké a pokud nejste puberťáci, co dosud nevstoupili do sexuálně aktivního období svého života, tak vás nejspíš erotické legrácky nezaujmou, natož aby uchvátily. Tenhle svérázný kabaret mě po většinu času spíš lehce nudil, potřeboval bych ho mít poněkud ukázněnější, cílevědomější a myšlenkově hlubší. Celkový dojem: 40 %. (09.04.2018)

Absurdní životopisná britská záležitost, kterou jsem si pustil hlavně kvůli Daltreymu a Ringo Starrovi. Daltrey by se klidně mohl věnovat herectví na plný úvazek. Pobaví některé vtipné reference a parodie - Thor, Wonder Woman/Superman, Charlie Chaplin, Drákula, Frankenstein. Občas jsem se bavil, ale není to nic, co bych chtěl ještě někdy vidět znovu. (18.11.2018)

Ferenc Liszt jako Glam Rock Star i archanděl, jenž je vyvolen utkat se s nacistoidním wágneriánským Frankensteinem. Tedy tohle je opravdu opulentní, hravé, pokleslé, provokativní, dekadentní a halucinogenní dílo, kde se divák zákonitě musí při prvním shlédnutí utopit v neustále se měnících obrazech, které odkazují na jiné obrazy, které odkazují na jiné obrazy... které k aspoň nějakému pochopení potřebují nějaký ten kulturní základ. Pop-kulturní comics pro intoše. (09.09.2011)

Není to něco, na co bych se dobrovolně dívala znovu a ve střízlivém stavu, ale samotný zážitek sledování není tak špatný. Pianový koncert přenesený z 19. století do éry rocku, kdy je Franz Liszt rockovou hvězdou se vším všudy včetně vřískajících fanynek v oblečení z Jane Austenové. Richard Wagner jako vampýr a antikrist, který sestrojuje nadčlověka pro nacistickou apokalypsu. RINGO STARR JAKO PAPEŽ. A tak podobně. (13.03.2014)

Hodně nadsazený, až by jeden řekl, že to skoro Russel přehnal. Nevadí, že to je obscénní a pro slabé povahy nevhodné (a rozhodně ne do 18 let!), snímek mě dostal skvělou hudbou, snovými asociacemi (kdy těžko říct, co se ve filmu odehrává "doopravdy" - nejspíš vůbec nic, no maximálně tak prvních pět minut, narativ si s námi zkrátka skvěle hraje), a hlavně spoustou aluzí a kulturních referencí. Takže čím víc toho člověk ví nebo tuší o dějinách, hudbě, kultuře a popkultuře, tím víc si snímek užije. Pro ostatní je tu aspoň Ringo Starr (takový ten roztomilý chlapík z Beatles) v roli papeže, Roger Daltrey (další roztomilý kudrnáč, tentokrát The Who) v titulní roli (který neustále hází cukrbliky a ukazuje své (po)odhalené tělo), nebo jeho nezbedný cousin Kevin z Tommyho tentokrát v roli Wagnera/zetě/antikrista. A ti, kdo holdují různým béčkům a nejsou jim cizí ani exploiťáky, a přitom se neštítí muzikálů, si snímek vyloženě užijí! (05.05.2010)