Režie:
Christian NeumanScénář:
Christian NeumanKamera:
Amandine KleeHudba:
Michel FlammantHrají:
Udo Kier, Amber Anderson, Jefferson Hall, Sophie Mousel, Luc Feit, Luc Schiltz, Bérangère McNeese, Sarah Lamesch, Éric Gigout, Juliette Gillis, Godart Nicolas (více)Recenze (14)
Řekněme že hlavní hrdinka to nemá lehké. Táta je chladný bastard, máma šílená a babču někdo zamordoval, přičemž všechno ukazuje na zdeformovaného bratra, který by měl být nejspíš mrtvý. No a během návštěvy rodné vesnice se na děvče všechno sesype. Tak do půlky je to celkem přehledné. Sice se nejedná o nic objevného, ale dívat se na to dá, dává to smysl a navrch mě bavili herci. Jenže pak Neuman spustil psychonálož plnou podivných flashbacků a halucinací, která dosavadní děj postavila tak trochu na hlavu a dorazil mě samotný konec, po kterém už mi nedávalo smysl vůbec nic. A pár hezkých masek to fakt zachránit nemohlo. Ta snaha točit jednoduché horory rádoby umělecky už mi začíná lézt pomalu krkem. 35% ()
Mladá žena sa z mesta vracia domov na dedinu. Prečo? S otcom má chladné vzťahy, matku má v blázinci, babičku zavraždili a jej znetvorený brat, o ktorom si celý život myslela, že je mŕtvy, pravdepodobne žije. Takže odhaľuje rodinné tajomstvá. Technicky je to solídne, herci ušli, masky parádne. V prvej polovici sa však dej strašne vlečie. Potom to režisér obohatil úplne šialenými, zmätenými flashbackmi chorej mysle, čím sa film zmenil na celkom slušnú psychologickú nálož (hoci sa to miestami tvárilo vážnejšie ako by bolo treba). Po stránke scenára to nie je žiadna sláva a celý priebeh zvyšku filmu by sa dal zrekapitulovať jednou vetou. Vizuálne ale zapôsobil, takže ho odporúčam iba veľmi opatrne. ()
V noci ze soboty na neděli byl turnaj UFC a my se s přítelem rozhodli, že si zkrátíme čekání a pustíme si, než ta rubanice začne, horor. Kamarádi řeknu vám, to byl ale vypíčenej nápad. K mé neskonalé ostudě se musím přiznat, že sem tuto infantilní, nelogickou, stupidní, idiotskou, nedomrlou sračku navrhla já a tak veškerá vina a způsobená traumata padají čistě na mou žlutou hlavu. Ráda bych vám k "filmu" napsala pár vět, ale ono se vážně blbě píše o něčem, co ve mně celej film budilo dojem, že sem to opět přehnala s drogama. Po ubezpečení mé maličkosti, že sem si nic nešlehla tak můžu s klidem napsat, že si něco šlehnul Kristiján Nojmík, protože takovejhle scénář nemoh psát střízlivej a při plným vědomí. Tohle je mix houbiček, LSD a hodně dobrý trávy, kdy to Nojmík musel zapít litrem lihu, jinak se nedá vysvětlit co se na plátně děje. A co se tam vlastně děje? Pyčo to sama doteď nechápu, ale pokusím se. Hlavní "hrdinka" má jako herečka moje sympatie, protože věrohodně zahrát takovou óbrpíču na to musí člověk hrát minimálně Oscarově a rozhodně by měla být nominována v nové kategorii - Největší píča v hlavní roli - neměla by konkurenci. Každopádně naše borka je vylízaná jak pekáč, halušky má tak často, že člověk neví co je haluška a co se jako, že fuck děje, umí se teleportovat a jako bonus se celej film dostává do situací, kdy jde například k sobě do pokoje a najednou je venku vedle psychiatra, kterej jí nahání po temným hvozdu, aby se následně topila ve vodě a chvíli na to nakupovala v Albertu nebo co se tam dělo. To vše v jedný scéně, kdy buď mrdalo střihači, rejžovi bo úplně všem. Děj je díky tomu pestrej, jenom nevíte co za kokotinu je real a co ne. Scéna kdy Udo Killer sedí naproti svojí manželce a kamera se kolem nich točí asi dvě minuty dokola, přiměla našeho psa vrhnout a já se pak motala ještě dvě hodiny po filmu víc, než když mě jako malou zapomněli na řetízkáči. Infantilní pazvuky jako hudební doprovod, zkriplenej bratr s hlasem dítěte, co si sedlo na koule, Udo a jeho jeden výraz, absence gore, absence logiky a celkově hromada nebetyčných píčovin tak tento kolosální průjem zcela bezkonkurenčně posílá do odpadu a "film" se hrdě hlásí k jasnému vítězství v kategorii "Největší kundovina, co sem letos viděla" (rok sice ještě nekončí, ale tohle už snad nic nemůže trumfnout). Když vidím průjemné hovnocení 38% tak mám strach kolik lidí to nedalo, zhroutilo se a momentálně jim tečou sliny po tlamě a se skelným výrazem a žvatláním batolete retardovaně mačkají jakýkoli obrázek s hvězdičkou. Snad se časem všichni zasažení uzdraví a pokud se jim to fuck líbilo, tak je opravdu vidět rozdíl vnímání snímku mezi evropany a rákoskou. ()
Nemám chuť zabíjať čas s amatérskymi kokotinami, ktoré sú asi tak výrazné, ako zlatá žila na anále. Kto v tomto nájde niečo, čo stojí za pozornosť, to si zaslúži udeliť “Bielu Vranu” za statočnosť. ()
Studie šílenství. Robert navštíví mladou ženu, Reginu, a vyzve ji, aby se vrátila domů. Její matka je v blázinci a její bratr Isaac zabil babičku. Jenže Isaac by měl být podle všeho mrtvý již dávno, což Regině řekl otec. Ona má však tušení, že bratr žije, a tak se neprodleně vrací do rozsáhlého domu, kde otec, od něhož utekla, aby si zařídila vlastní život, přebývá. Postupně se ale zdá, že Regina trpí stejně jako matka duševní poruchou. V jejích vzpomínkách se dozvídáme o minulosti, v jejích představách vystupují rozličné postavy. Zpočátku není jasné, zda bratr zemřel, a nebo znetvořený žije ve sklepení domu, kde představuje nekontrolovatelnou hrozbu. Vynikající kamera, atmosferická hudba, závěrečná skladba i mně připomněla Joy Division, solidní výkon Andersonové, která dokáže být současně krásná i odpudivá, a ikona hororů a divných filmů Udo Kier. Snímek pro menšinové publikum zajisté zklame ty, co by rádi přímočarý příběh, neřkuli prvoplánový horor. Typický představitel zvláštních evropských filmů, zdráhám se přímo napsat artových. Já byl spokojen. ()
Zase jednou film vyloženě pro okrajový publikum. O čemž hovoří i zdejší hodnocení. Pouze 78hodnocení a 39%. Za mě Skin Walker není špatnej film a určitě má něco do sebe. Nemám nic proti tomu když film vytasí nějaký ty flashbacky. Tady jich ale bylo, že už byly spíš kolikrát rušivým elementem. Nejznámějším hereckým xichtem je tady pak samozřejmě Úd Kier. Na jedno podívání OK. ()
Regine je psychicky křehká mladá žena. Schovává se ve městě daleko od svého traumatického dětství na venkově. Snaží se vytvořit láskyplnou rodinu, kterou nikdy nezažila a vyrovnat se s událostmi z minulosti. Do toho podivně zemře její bratr Isaac. Do toho ji ohrožuje psychiatr, který léčí její matku a dojde k vraždě babičky... ()
Příběh obecně je v rámci žánru "psychologizující thriller" vcelku dobrý, i když nepříliš originální. Ale protože naschválnický a elitářský rejža zvolil k jeho vyprávění evropskou krkolomnost a chaotický střih (snad aby se odlišil od zaoceánské přímočaré jednoduchosti), leckterý ubohý lopaťák z něho možná bude mít trochu zamotanou kedlubnu (pokud se tedy k filmu vůbec dostane). Já osobně bych tedy určitě uvítal aspoň méně exaltovanou formu. K plusům patří zajímavá hlavní představitelka, podivínský otec Udo, maska brášky a závěrečný titulkový song, který mi připomněl moje oblíbené Joy Division. ()
Celé je to až příliš chaotické a spoustu otázek zůstane nezodpovězených. Nadruhou stranu po řemeslné stránce tomu nemám co vytknout. Vyzdvihl bych skvělou kameru, masky a kostýmy. Škoda slabého scénaře. ()
Tohle je pro mě fakt škoda komentovat, ale ráda bych začla s pozitivy. Řemeslné zpracování, kamera, kostýmy. Toť vše. To ostatní, co dělá z filmu dobrý film, jako plnohodnotný scénář a děj, to tady moc nepohledáte. Zezačátku jsem tomu dávala ještě šanci, ale jakmile začlo všem jebat a pořád tam problikávaly nějaké halucinace aka flashbacky, už jsem to začínala vzdávat. Pak už jsem akorát čekala na konec. Tohle mě nepřinutilo se ani zamýšlet nad tím bordelem co nám pan Christian Neuman naservíroval, protože to byl evidentně jen výplod choré mysli. Vyhněte se obloukem. ()
Ještě víc levných efektů! Ještě a ještě! Pořád to nestačí... ()
Měl jsem z toho slušnej guláš v hlavě. ()
Je to divný film o vyšinuté ženské. Skin Walker je zvláště v druhé polovině nepřehledný a chaotický, kdy se v rychlém sledu míjejí pokroucené vzpomínky, obrazy a představy šílené ženy. Střih mi připomínal blikající, rozbitou žárovku a podobný rádoby moderní, art. přístup mi byl nepříjemný. Ne že by divák netušil o čem to asi je, že možná není všechno tak, jak se zpočátku zdá a že by nedával vůbec žádný smysl. Potíž je v tom, že kdyby se mi někdo zeptal, co mi sledování tohohle dílka přineslo, řekla bych hlavně tíživej pocit a zbytečnou depku. Vžívat se do myšlení a dostávat se do kůže nemocného člověka není opravdu nic zábavného, pokud se tak neděje alespoň hlubší, psychologičtější a umělečtější formou. Nevím, jestli je to přímo na odpad, ale osobně nějak nevím, za co bych měla dávat alespoň hvězdičku. ()
Film je plný vizuálne podmanivých a vypiplaných scén, ktoré samé o sebe pôsobia vysoko profesionálne a je radosť sa na ne pozerať, bohužiaľ už ako celok vo filme nefungujú, na čom má najväčší podiel dosť zmätočný scenár s množstvom nezodpovedaných otázok a nevýrazné tempo filmu, ktoré je od začiatku dosť pomalé aj keď s prísľubom riadnych jatok na konci. Tie však nikdy neprídu, čo je škoda, lebo nábeh na to bol. ()