Far from the Madding Crowd
Ďaleko od hlučného davu
Režie:
John SchlesingerScénář:
Frederic RaphaelKamera:
Nicolas RoegHudba:
Richard Rodney BennettHrají:
Julie Christie, Terence Stamp, Peter Finch, Alan Bates, Prunella Ransome, John Barrett, Freddie Jones, Andrew Robertson, Peter Stone, Jonathan Newth (více)Obsahy(2)
Bathsheba Everdene je mladá, celkom zámožná statkárka, ktorá je stále slobodná a tak o nápadníkov nemá núdzu. Postupne ju oslovia traja osudoví muži - chudobný chovateľ oviec Gabriel, nesmelý starší farmár William a pohľadný dôstojník Frank. Bathseba kvôli svojej ľahkomyseľnosti zažije mnoho sklamaní, kým si spomedzi troch nápadníkov vyberie toho pravého. Adaptácia literárnej predlohy Thomasa Hardyho. (RTVS)
(více)Recenze (42)
Špičková adaptace knihy Thomase Hardyho. Dokonale obsazení herci předvádějjí naplno své mistrovství, uchvacující scénář, ale i kamera, prostě paráda. Snímek se asi zalíbí nejen romanticky založeným povahám, ale i poněkud otrlejším typům, pokud alespoň trochu dokáží rozeznat kvalitu od braku. Protože tohle kvalita je. A vysoká. ()
Dalo by se říci, že jde o poměrně zdařilou adaptaci Thomase Hardyho, nicméně nemohu se zbavit pocitu, že celkově film působí vlastně velmi chladně a přes svou stopáž útržkovitě. Jelikož jsem četla předlohu a viděla i nové zfilmování z roku 1998, mohu srovnávat. Autoři novějšího zpracování se se svým úkolem podle mého vypořádali daleko lépe. V podstatě naprosto věrně převedli knihu na filmový pásek, což považuji za velký klad. Zde je vyškrtáno a pokráceno dost důležitého a naopak některé scény jsou nesmyslně natahovány (viz. scéna v závěru, kde Troy hraje divadelní představení ve stanu na trhu). A především, celý Hardyho román má dvě hlavní postavy. Kromě Bathsheby je to i ovčák Oak a tady Oak nemá absolutně žádný prostor, jeho "rytířská" povaha zde naprosto nevyzní, láska k Bathshebě není vidět, ostatně ani hrdinčina postava zde neprodělává viditelně žádnou změnu, která je patrna jak v knize, tak i v novější filmové verzi. Kdybych nečetla knížku, celé by mi to připadalo nesmyslné a vůbec bych nechápala, proč se ti dva na konci berou, působilo to na mě jako sňatek z nutnosti - "tak jsme na sebe zbyli". Nechápu, proč ve filmu, který má přes 2 a 1/2 hodiny má jedna z hlavních postav prostor maximálně 30 minut (to si myslím, že ještě přeháním) a to jde o postavu, která spolu s okolnostmi vlastně mění povahu a pohled hlavní hrdinky na svět. Celou dobu jí kráčí věrně po boku a snaží se ji usměrňovat, ale většinou marně. Bathsheba až po několikerém spálení se přichází na to, že Oak je ten pravý. Z této verze ale o Gabrielu Oakovi nevím naprosto nic. Doporučuji všem mrknout na novější a dle mého o hodně zdařilejší film. ()
60. roky, sú doménou ultra krásnej herečky Julie Christie, ktorá si najprv zahrala v monumentálnom Doktorovi Živagovi, pod taktovkou velikána Leana, potom si odnáša Oscar za Darling ( Best Actress in a Leading Role + ďalšie dve ceny, a to za - kostýmy a scenár ), za tým ide do klasického Truffautovho - 451° Fahrenheita, aby nakoniec zakotvila u režiséra Johna Schlesingera, ktorý ju objavil, má cenu Akadémie, v jeho svedomitej réžii, a tak do tretice, všetko dobré, ak nie najlepšie. V tomto snímku, s názvom : Ďaleko od hlučného davu, je vskutku, brilantné obsadenie, okrem Julie, ktorá stelesnila postavu statkárky - Bathsheby Everden, ju dopĺňa, mužský herecký trojlístok - Peťko Finch, ktorý má postavu večne čakajúceho a extrémne trpezlivého, až naivne pôsobiaceho farmára Boldwooda, vedľa neho je zase pastier Gabriel Oak ( Alan Bates ), so životnými skúsenosťami, ktorému sa z útesu zrútili všetky ovce, na popud horlivého psa, ktorého zastrelí zo zúrivosti, čo to spôsobil. A tretí pán na holenie, je istý britský dôstojník Francis Troy ( Terence Stamp ), ktorý má zaujímavú minulosť, už bola na spadnutie svadba, s jednou milou dievčinou Fanny, ktorá bude v druhom stave, totiž ona si splietla kostol, kde sa mal konať sobáš, a tak je dal Troy navždy zbohom ! Bathsheba bude čoskoro konfrontovaná so všetkými tromi, s ktorými bude mať pletky, starosti, komplikácie, je zapletená v pavučine, z ktorej sa nevie vymotať. Excelentná 3. hodinová dráma, ako alabaster, niečo naprosto fascinujúce, z čoho počas troch hodín diania, absolútne neodlepíte oči, aj uši ( kvôli peknej hudbe ), aj za prispenia sugestívnej fantastickej kamery, ak ju mám tak nazvať. Jednoducho kamera, je veľmi dôležitá. Má ju na starosti, nik iný, ako špecialista - Nicolas Roeg, ktorý je aj režisér, pričom nemá, až tak veľa zárezov. Sprvoti som sa obával prílišnej dĺžky, či aj akejsi španielskej, akoby telenovely, našťastie, nič z toho sa nepotvrdilo, ba, som dosť nadšený, lebo stále hľadám kvalitnú, staršiu kinematografiu, kde skúmam, čo je ešte k dispozícii... Našiel som ju, práve TU ! ()
Pekne nasnímaná taká starosvetská romanca z anglických hájov a statkov, ktorá obsahuje niektoré fakt pekné obrazy. Dýcha to dobovou atmosférou, až má divák chuť zažiť to na vlastnej koži. Film je však dosť rozťahaný a nie raz skáče z jednej postavy na druhú, z jedného mikropríbehu na druhý. Pravdepodobne snažiac sa zachytiť jednotlivé kapitoly knihy, pre film to ale čo sa týka kompaktnosti nepôsobí dobre. Stavať ale môže na kvalitných hereckých výkonoch, Finch, Stamp, menej známy Bates, ale aj pohľadná Christie žijú postavami. Škoda monštróznej takmer 3-hodinovej stopáže a aj megaskokového záveru, ktorý je skrze krkolomného milostného päťuholníka (!) akoby vystrihnutý z nejakej rozprávky...'a žili šťastne, až kým nepomreli'. ()
Galerie (72)
Photo © Metro-Goldwyn-Mayer (MGM)
Srovnávací komentář, psaný před čtyřmi lety k nové verzi z r. 2015: Každý, koho si nový Vinterbergův snímek i jen trochu podmaní, by měl povinně shlédnout původní stejnojmennou adaptaci Hardyho románu od režiséra Johna Schlesingera z r. 1967. Připadá mi, že Vinterberg natočil jen jeden dobrý film, hned ten první, Rodinnou oslavu, a od té doby mu rychlá sláva stoupla do hlavy a on už jen vymýšlí, jak si znovu lacino získat či udržet lásku publika, podbízí se a zkouší kdeco, kromě skutečně soustředěné, smysluplné a osobně zabarvené poctivé vlastní tvorby. *** Tady ale hodně nestoudně přestřelil hranici slušnosti, protože v podstatě kompletně převzal, opsal, jako nedostačivý školák, Schlesingerův storyboard - knižní předlohu lze na plátno převést různými způsoby, každý režisér si musí nad knihou sám po svém lámat hlavu, promyslet, co a jak poskládat, co vyzdvihnout, jakou linku vynechat, čím začít, jaké zvolit tempo, proklady, triky k udržení pozornosti, napětí atd. Když si ale pustíte po Vinterbergovi i Schlesingerův film, zjistíte velice brzy, hned u první scény, že právě a jenom to udělal i Vinterberg - pustil si Schlesingerův film. On nepracoval po svém s knihou, jen si prohlédl cizí film a u každé scény si řekl, jak ji přetočí, nebo co dokonce úplně vynechá, protože by to bylo komplikované. Každému trochu analyticky nadanému člověku musí být jasné, s jakým zdrojem Vinterberg pracoval: že nerozvrhoval nově knihu, ale otrocky vyraboval a předělal právě tento film. To je ovšem podvod, pustá krádež, pokud film není avizován jako čistý remake, a i v takovém případě novější počin musí mít vlastní cenu, pointu, musí v něm tkvět a být rozeznatelné, jakou novou kvalitu proti minulému dílu přináší, vstupovat s ním do diskuze, musí být ospravedlnitelný vydobytím něčeho, co nám i při obeznámenosti s původní prací, a dokonce právě tehdy, vyrazí dech. Ale když si oba snímky porovnáte, dojdete k závěru, že Vinterberg cizí scénář jen prokrátil a všecko znovu natočil kýčovitě, novoromanticky schematicky, upraveně a zjednodušeně - sebral dílu duši. Všechno je čistější, přehlednější, umetenější, barevnější, uhlazenější, pěkné návodné pokoukáníčko, hlavně nic složitého, aby se divákům netrávila špatně večeře. Špína a pot vždycky jen na chvilku, pro kameru v detailu, a pak už zase ne. Už jen ta první scéna - ovce padající z útesu: ty Vinterbergovy nafouklé chudery leží dole tak pěkně rovnoměrně rozprostřené, až by se statistici tetelili radostí. A tak je to tam se vším. *** Je to nepěkný hejskovský kousek. Než jsem viděla Schlesingera, do tohoto filmu nikoli Vinterbergovou zásluhou propsaná Hardyho genialita i vnímavost a promyšlenost původního scénáře nepřipustí, aby Vinterbergova levná obsese všechno divácky zjednodušit a zhezknout původní efekt úplně zrušila. Po odchodu z kina jsem si jen posteskla, že to nemuselo být tak naleštěné, ale vlastně jsem byla ráda, že se mi ta kniha připomněla, že se z ní do filmu tolik přelilo. Až pak se ve mně začala nad tím pseudouměleckým dánským floutkem vařit žluč, to když jsem pochopila, co je v něm shnilého - když jsem se okouzleně a ohromeně nechala vtáhnout do Schlesingerova bravurního filmu, který nechává Hardyho nemilosrdné, ale svérázně podmaňující vyprávění jednotlivých lidských osudů zmítaných v područí životních přeryvů, nešťastně šťastných losů, obratů i ran, v předivu soupeřících, nepředvídatelných sil, proudících jak z drsného světa lidí tak i nevlídné, necitelné a vznešeně nepodplatitelné přírody, vyniknout s veškerou virtuozitou po svém mistrovsky obsáhnutého filmového umění - a dokonce jde tak daleko, že si tu a tam dovolí jemně odtažité kousky s kamerou, které jsou nejen ústrojné a důstojné, ale působí zároveň i jako sympatické pomrkávání na diváka - zvlášť ke konci toho eposu to je, jako když se vypravěč poutavého příběhu, vědom si jeho i svých kvalit, ptá uprostřed věty trochu pobaveně, jestli mu posluchač neusnul, a přitom ví, že ne (např. ta rozkymácená a s perspektivou a poměry velikostí objektů kejklující scéna, v níž podroušený a unavený vozka přiváží rakev s Frankovou milou a novorozencem). Vinterberg vůbec nemá pro takové záležitosti cit a jeho komerční rasovina zpětně působí, asi jako by působilo upravené vydání Hardyho knihy v edici pro esteticky a rozumově nenáročné publikum: jako kdyby ho vydal Penguin pro čtenáře se slovní zásobou omezenou na dva tisíce slov. *** () (méně) (více)