Plechový bubínek

V době premiéry přijala odborná kritika Plechový bubínek s určitými rozpaky. Tvrdila, že film je pouhým doslovným převedením románu na filmové plátno, režisér Schlöndorff údajně nevtiskl do filmu nic osobitého ani výjimečného. Přesto si snímek odnesl slušnou řádku mezinárodních ocenění. Ostatně i kdyby měli filmoví kazišuci pravdu, pořád jde o adaptaci jednoho z nejvýznamnějších evropských románů, nezpochybnitelné klasiky s výjimečným extrémním hrdinou a týkající se přelomových událostí (nejen) německých dějin. Plechový bubínek není příjemný, líbivý film. Svým postavám provádí ošklivé kousky a nedovolí vám cítit k nim sympatie. Konformista a nácek v jednom, zakrslý magor, poživačná běhna, to není zrovna společnost, se kterou byste chtěli trávit čaj o páté. Sexualita, jakou Schlöndorff divákům servíruje, dokáže rozhodit nejen zarytého puritána. Zvláštní poloha mezi dětským vnímáním světa a racionálním uvažováním dospělého, kterou Oskar zaujímá, po celou dobu diváka znejisťuje. Řada scén je znepokojivých do té míry, že vás rozhodí, a kdyby nic jiného, herecký výkon představitele Oskara je tak sugestivní, že na něj nejspíš nezapomenete. Jako bonusu se dočkáte zfilmování jedné z nejvýznamnějších a nejsymboličtějších událostí německo-polské války - krvavého dobývání gdaňské pošty. Plechový bubínek je zvláštní a nezařaditelný kousek, který by si filmový fanda neměl nechat ujít. Celkový dojem: 90 %. (06.08.2019)

"Byl jednou jeden bubeníček, kterému zemřela matka, protože snědla hodně ryb, byl jeden lehkovážný národ, který chtěl Ježíška, ale z Ježíška se vyklubal Gasman!". Příběh o nebezpečnosti důsledků polo-incestních styků. V rakouské rodině Schickelgruberových, kde vychovali podobně uřvaného kripla, jenž se přejmenoval a chtěl ovládnout svět kolem sebe, by o tom mohli vyprávět, nicméně rozhodně ne tak neuvěřitelně sugestivně a fantasticky, jako Volker Schlöndorff. Film, ve kterém je naprosto vše filmové i lidské, nemá žádné hranice, a neztrácí na zajímavosti snad ani jedinou minutu. (originální znění RTVS-Dvojka) (20.06.2018)

Tento snímek jsem se rozhodla zhlédnout po roce znovu - a vyplatilo se. Když jsem se totiž s Oskarem a spol. setkala poprvé, nebyla jsem schopna sledovat film s úplným zaujetím či porozuměním - prostě jsem se celé téměř 2 a půl hodiny moc nechytala. Navíc se dá říct, že na onen první pohled jsem většinu postav přímo nesnášela - a nejvíc samotného Oskárka. Ovšem jak říkám - naštěstí jsem Bubínku dala ještě jednu šanci - a tentokrát jsem se už od prvních minut rozplývala blahem, ať už nad všudypřítomnou kritizující symbolikou nebo nad naprosto neuvěřitelným Davidem Bennentem. On tady předvádí jeden z nejlepších dětských hereckých výkonů, jaké jsem kdy viděla - né-li ten úplně nejlepší! Krom jiného opravdu nezapomenu na jeho "erotické" scény - až jsem si říkala, jestli tvůrci filmu tak trochu neporušují zákon - a samozřejmě hlavně z paměti už nikdy nevymažu ten jeho mrazivý, naprosto nedětský výraz v očích. Kromě dokonale ztvárněné postavy Oskárka je jednou z největších zbraní filmu jeho naturalismus - a to myslím naturalismus v ryzím slova smyslu - například takové chytání úhořů na návnadu v podobě koňské hlavy nejspíš opravdu není podívanou pro každého. Toto nesmlouvavé obrazové ztvárnění diváky nejspíš rozdělí do dvou skupin - na ty, kteří zhnuseni nepochopí "proč", a na ty, kteří budou uznale pokyvovat hlavou a užívat si obrazovou sílu výpovědi (já osobně jsem samozřejmě v té druhé skupině, neboť podle mě zde snad není jediný zbytečný záběr - a je jedno jak nechutný se ten který může zdát). Jak jsem již řekla, film (tedy samozřejmě kniha, podle které byl natočen - ovšem tu jsem bohužel nečetla a pravděpodobně se v nejbližší době ani nechystám, neboť její rozsah je opravdu enormní a navíc film je podle všeho knižní předloze dosti věrný) je plný symbolů a kritiky nejen té doby - ať si však každý sám přijde na to, co ten který záběr či konání hlavní postavy znamená pro něj osobně. . . . . Tento snímek je sice místy vtipný, místy smutný, místy pro někoho nechutný - avšak celkově je to především jedno z nejsilnějších filmových děl s naprosto specifickou, nádhernou a lehce depresivní atmosférou, hořce pravdivými myšlenkami a geniálními hereckými výkony, v čele s nezapomenutelným a jedinečným originálem Davidem Bennentem. . . . . Člověk nemůže zůstat navždy tříletým dítětem, neboť okolní svět je příliš krutý a zkažený na to, aby v něm takto bylo možné přežít... (14.05.2006)

..........Plechový bubínek svým kontroverzním ztvárněním, silnou myšlenkou a hlavně podáním mladého Bennenta v hlavní roli, zapadl do klasiky naprosto ze dne na den. To se stává málokdy. Toto velice zajímavé a impozantní dílo šokovalo svou otevřeností a bezohledností. Naprosto zdařilý výběr mladého herce byl asi velkým a hlavním plusem k úspěchu. Nemluvě o Schondorffově režii a slovenské barvité kameře. Nemalou zásluhu na převedení románu do knižní podoby měl Jean-Clade Carriere, jehož propracovaný scénář udával hlavní osnovu a zároveň neopakovatelnou podobu snímku. Světový poválečný grassův román byl po dohodě s autorem zkrácen, ubyly některé postavy a epizody. Přesto je filmová verze prošpikována figurkami, které se liší svým charakterem a dávají celému ději hudebnost a barvitost. Malý Oskar je v Léčebném a zaopatřovacím ústavu a tam odtud vypráví část ze svého života, stráveného v Gdaňsku. Jeho další životní osudy po vystěhování do německé zóny však již ve filmu nejsou. PB považuji za jeden z nejlepších filmů 80 let a určitě patří mezi ty, které se vám na dlouho vryjí do paměti........... (10.12.2006)

"Ale Jéžíšek byl ve skutečnosti plynař!" Když se tenhle vynikající film v devadesátých letech objevoval v artových kinech, párkrát jsem na něj zašel, protože jeho bizarní poetika (nebo spíš poetická bizarnost?) se mi hodně líbila. Četl jsem tehdy i knihu, ale v paměti mi z ní nic nezůstalo, myslím jen, že byla vrstevnatější a dějově obsáhlejší než film, což bývá u knižních předloh obvyklé, a že její děj pokračoval ještě několik let po válce. Teď jsem si Die Blechtrommel po dlouhé době pustil znovu a znovu jsem z něj nadšený; postava bubeníka Oskara je skvělá i skvěle zahraná, a nezapomenutelná je i spousta dalších postav - rozpolcená a labilní Oskarova matka, dobrácký hlupák Herr Matzerath, oddaný polský milovník Jan Bronski, smutný hračkář Sigismund Markus, kleine Luderchen Maria, Bebra a signorina Raguna... Několik dobrých momentů - polévka pro Oskara, kadiš na hřbitově, srdcová dáma v ruce Jana Bronského, hrátky se šumákem, Bebrův trpasličí Front-Theater, odznak NSDAP v nepravou chvíli zapíchnutý do dlaně Alfreda Matzeratha a nesmazatelně se mi vryla do paměti syrově naturalistická scéna lovu mořských úhořů na koňskou hlavu. A taky jsem se kdysi díky tomuhle filmu dozvěděl o existenci Kašubů. (09.07.2013)