Napětí

Neskutečně poctivá duchařina pracující s naprostým minimem, zato s tak neuvěřitelnou efektivitou, že by se právě o The Power měli učit na amerických filmových školách, aby všichni ti rutinéři Hollywoodu věděli, jak diváka děsit! Soundtrack je navíc naprosto fenomenální a společně s kamerou a skvělou Rose Williams utváří asi největší děs roku... a to je duben. Strašně jednoduchý, ale kurevsky funkční! (11.04.2021)

Žádný zázrak se bohužel opět nekoná. Nechal sem se unést první vlnou pozitivní kritiky a kecy ve stylu ''nejlepší horor od dob prvního Insidious''...meh, ani omylem. Atmosféra staré nemocnice je výborná, režisérka (to mě mělo varovat hned) pracuje dobře s tématem misogynní společnosti v Anglii v sedmdesátých letech a vůbec celkově i s tehdejší lékařskou péčí atd. Hudba je rovněž slušná a dobře se pracuje s ruchy, Bishara by měl radost, ale jinak po nadějném začátku začne být scénář až příliš hloupý, nudný a ke konci už trochu otravný. Bohužel se to celé začne ubírat směrem kterým fakt nechcete a nejhorší na tom všem je, jak je to celé předvídatelné. Občas to umí vykouzlit atmosféru, snad dvě lekačky ujdou, zbytek je feministický kýč a na konci, když se všichni tří chytnou za ruce a utíkají chodbou jak mentálci už se moje manželka začala nahlas smát. Já se teda jen kroutil a v duchu si říkal, jak zase jednou někdo zabil výtečný potenciál. Mělo to navíc, scénář je bohužel jedním slovem...sračka. Za pár hodin si nevzpomenu, že jsem to viděl.50%. (19.04.2021)

Poctivá britská dobová duchařina, která má určité aktuální sociální přesahy, ale primárně naštěstí nezapomíná na to, že by měl horor diváka aspoň trochu postrašit. Poloopuštěná nemocnice uprostřed Londýna v sedmdesátých letech, v době pravidelných celonočních odstávek elektrického proudu, je pro takové postrašení místem jako stvořeným. The Power se rozbíhá možná lehce pomalu, ale u té ústřední noční sekvence jsem si spokojeně vrněl. Fakt hezky natočená věc, která umí znepokojit a vyvolat mrazení. Už jsem se těšil, že to v tomhle módu vydrží až do konce, a ono bohužel ne. Závěr je tedy za mne trošku těžkopádný, na druhou stranu nabídl relativně smysluplné zakončení a celkově pozitivní dojem nezkazil. (08.04.2021)

Až jsem byla překvapená, že tohle točí žena. Ne, že by to tam nebylo cítit, ale zručnost a zpracování mě fakt příjemně překvapilo. Je to naprosto dokonale atmosferické a dobové, k čemuž přispívá jak prostředí, tak kostýmy, tak mluva postav a navíc je to poučné i z politicko historického hlediska. Herci byli neokoukaní a slušní, okamžitě jsem se s hlavní hrdinkou zžila. Ač duchařiny poslední dobou tolik nevyhledávám, tohle pro mě byl netradiční zážitek. Tak nějak to dýchalo úplně zvláštní atmosférou a co se týče hororových scén byly občas taky svým způsobem až komorní. Lekačky ušly, ale co musím vyzdvihnout je scéna tzv. "posednutí", kdy jsem opravdu po X měsících měla u něčeho husí kůži a byla jsem šokovaná kamerou i střihem. Někdo by tomuto filmu mohl vytknout jeho příběh, protože u duchařin se s tímto typem děje už tolik nesetkáváme a pro někoho to může působit třeba i příliš doslovně. Mně to tentokrát nevadilo, The Power si mě kolem sebe zkrátka nějak omotal už na začátku a hodně na mě zapůsobil. Corinnu Faith budu pečlivě sledovat, protože za mě dokázala udělat milník v novodobé historii ženského hororu. (25.04.2021)

Slušný indie horor, který ze začátku potěší výtečnou atmosférou, která v moderních hororech není samozřejmostí, ale bohužel s přibývajícími minutami začne přecházet do jiného hororového žánru, než bych jako divák chtěl, až tak trochu vyšumí do prázdna. Za tu první půlku si ale průměrné hodnocení zaslouží a kdyby film tolik neuhnul, bavil bych se určitě více. (15.05.2021)