Taxikář

Dolar měl v polovině 70. let sice prokazatelně větší sílu než dnes, ale i tak zní fakt, že snímek stál pouhých 1,9 milionů v dnešní době neuvěřitelně. Přesto se peníze na projekt sháněly těžko a trvalo dlouhé 3 roky, než si ho Scorsese a De Niro prosadili. Scénárista využil skutečného případu úspěšného atentátu na prezidentského atentáta George Wallace, který se odehrál v roce 1972. Film ale kriminálkou v běžném slova smyslu není, spíš jde o psychologické drama o veteránovi vietnamské války, který po návratu domů nedokáže zapadnout zpátky do společnosti. Postupně se stává protipólem zakladatele Klubu rváčů Jacka z Fincherova slavného filmu. Ten v sobě koncentroval nespokojenost radikální městské intelektuální levice a myšlenku anarchistické vzpoury proti systému. Travis má naopak blízko k postojům radikální pravice, se znepokojením a vzrůstajícím opovržením sleduje život v dekadentním velkoměstě plném uvolněné sexuální morálky, zločinu a existenční nejistoty. Oba antihrdiny nespojuje jen chronická nespavost, ale i protest proti světu, který chtějí zbavit nepravostí. Kdyby Travis dotáhl svůj plán až do konce, byl by z něj v očích veřejnosti ukázkový padouch. Scorsese ale svou postavu nechává žít a dokonce ho v očích veřejnosti proslaví. Ironicky tak zesměšňuje dvojí morálku měšťácké společnosti. Několikanásobná vražda příslušníků městské galerky z Travise dělá nikoliv teroristu, ale odvážného bojovníka proti podsvětí. Své schytávají i příslušníci liberální městské elity. Aktivistka Betsy představuje ukázkového snoba a prezidentský kandidát Palantine je typický příklad profesionálního žvanila, který hovoří v mlhavých frázích. Scorsesemu hodně pomohlo, že nezaujal jednoznačný aktivistický postoj. Kolem snímku se v době vzniku vyrojilo spoustu polemik a vášní. Z Taxikáře se během pár let stal kult a narozdíl od mnoha jiných kousků myslím zcela oprávněně. Rozhodně nezestárl, postava Travise Bickla zneklidňuje diváky dodneška. Z mého pohledu je to nejzásadnější životní role Roberta De Nira. Bonus pro dnešního diváka představuje fakt, že z aktérů vedlejších rolí vyrostli v průběhu následujících dekád herci první ligy. Celkový dojem: 95 %. (02.03.2016)

Už se cítím blbě, protože každému filmu v poslední době házím maximální počet hvězdiček. Asi měknu. Jenže Taxikář... je prostě dalším úchvatným filmem z dílny Martina Scorseseho, který si to u mě zkurvil zatím jen Skrytou identitou. Tenhle chlap by měl dostat doktorát z vědního oboru "De Niro tisíckrát jinak ve neo-noir filmu". Podmanivá atmosféra, neotřelý scénář, ještě neznámá (však jí bylo 13) Jodie Foster jako prostitutka a k tomu ten úžasnej, punkovej sestřih, se kterým se Robert De Niro v závěru vytasí. (19.12.2007)

Z počátku ten film vypadá nevinně. Je to film, ve kterých jsou dva rozdílné příběhy. Den a noc, bílá a černá, láska a nenávist. V kavárně si chlapi vyprávějí jejich příběhy, to co by se nedalo natočit a tak záleží jen na vaší fantazii. Scorsese si rád hraje s divákami. Líbila se mi scénka s výběrem zbraní a hned od ní začíná nový příběh. Najde se tam i pár výbornejch hlášek (Bude to fungovat?-Už jsem to dělal stokrát.-Ty už jsi to někdy dělal?- Jo, neboj se.-Kdy naposledy?- Ještě jsem to nedělal.). Robert de Niro vypadá z určitých pohledů jako Tobey Maguire z Spider-mana. Scénka v obchoďáku mě zcela překvapila. Travis je teď zcela jinej posedlej zbraněma a touhou vyčistit město špíny. V určitých místech mi to připomíná film Leon. A posledních 10 minut už je z Travise vykonavatel spravedlnosti. (09.03.2004)

Mě tyto staré filmy většinou nedokáží zaujmout. Musí to už být nějaká pecka, abych se nenudil. Tento film mi nic nedal ani nevzal. Některé pasáže jsou dobré, ale celkově mě film příliš nebavil. De Niro je prvotřídní, ale samotný herec ještě neudělá z filmu něco extra. Poměrně přeceňovaný film. Konec je pořádný nářez, kdy jsem se alespoň trochu probral. 60% (01.07.2009)

Jeden z filmov, ktorý nebezpečne tak sála reálnosťou vykreslenia atmosféry a dokonalého zobrazenia vtedajšej situácie. Scoresesemu sa De Niro náramne vyplatil a som neuveriteľne rád, že tí dvaja sa našli. Myslím, že navzájom by mali byť tomu druhému vďační, že sa mohli po tie roky navzájom profesionálne formovať k lepšiemu. Psychológia postavy vykreslená na výbornú, vzrastajúce napätie taktiež, možno trošku vyplašený začiatok , no celkový záver a dojem to napraví. 85%. (28.12.2006)