Taxikář

Zdá se mi, že je tento snímek velmi často a velmi moc nadhodnocován a nevím proč. Ponurost, špína, deprese, náladovost, smysl života a podobné prvky v tomto filmu obsažené nejsou nijak geniálně zasažené a určitě se najdou lepší snímky. Tento film mi nepřijde tak výjimečný jako ostatním a některé scény a někdy celé sekvence jsou velmi nudné a bezmyšlenkovité. Možná je to o svobodě, ale já sovu svobodu urychlit přehrávání tohoto snímku využíval častěji než bych si přál a to jistě nebyl úmysl. Nemohu dát lépe než za 3* i přes svůj obdiv k Robertu De Nirovi. (02.08.2004)

Na Taxikáře jsem se dlouho těšil, ale váhal, jestli ho si ho mám stáhnout nebo ne. Nakonec jsem to udelal a ještě tentýž večer jsem na to koukl. Hodně jsem si od toho sliboval, v podstatě až moc, takže jsem malinko zklamaný, určitě né Robertem De Nirem, ktery byl vynikajici a jeho sceny pred zrcadlem famozni! Martin Scorsese odvedl skvelou praci, ostatne, jako vzdy, urcite to patri do jeho nej filmu, vedlejsi role mladinke Jodie Foster me mile prekvapila, New York 70. let byl perfektne vykreslen a moc se mi libily dialogy, takze scenar taky bezchybny. V podstate filmu se neda z hlediska odvedene prace nic vytknout, moc se mi libil a vlastne ani nevim, proc nedam plny pocet, ale neco mi v tom brani. Asi jsem jen necitil tak silny pocit, jako bych mel. Ale urcite to patri mezi nejlepsi filmy ve sve kategorii! Proste spoluprace Scorsese & De Niro je naprosto dokonala! At uz jde o Zuriveho byka nebo Goodfellas etc. 8/10 (26.02.2008)

Dolar měl v polovině 70. let sice prokazatelně větší sílu než dnes, ale i tak zní fakt, že snímek stál pouhých 1,9 milionů v dnešní době neuvěřitelně. Přesto se peníze na projekt sháněly těžko a trvalo dlouhé 3 roky, než si ho Scorsese a De Niro prosadili. Scénárista využil skutečného případu úspěšného atentátu na prezidentského atentáta George Wallace, který se odehrál v roce 1972. Film ale kriminálkou v běžném slova smyslu není, spíš jde o psychologické drama o veteránovi vietnamské války, který po návratu domů nedokáže zapadnout zpátky do společnosti. Postupně se stává protipólem zakladatele Klubu rváčů Jacka z Fincherova slavného filmu. Ten v sobě koncentroval nespokojenost radikální městské intelektuální levice a myšlenku anarchistické vzpoury proti systému. Travis má naopak blízko k postojům radikální pravice, se znepokojením a vzrůstajícím opovržením sleduje život v dekadentním velkoměstě plném uvolněné sexuální morálky, zločinu a existenční nejistoty. Oba antihrdiny nespojuje jen chronická nespavost, ale i protest proti světu, který chtějí zbavit nepravostí. Kdyby Travis dotáhl svůj plán až do konce, byl by z něj v očích veřejnosti ukázkový padouch. Scorsese ale svou postavu nechává žít a dokonce ho v očích veřejnosti proslaví. Ironicky tak zesměšňuje dvojí morálku měšťácké společnosti. Několikanásobná vražda příslušníků městské galerky z Travise dělá nikoliv teroristu, ale odvážného bojovníka proti podsvětí. Své schytávají i příslušníci liberální městské elity. Aktivistka Betsy představuje ukázkového snoba a prezidentský kandidát Palantine je typický příklad profesionálního žvanila, který hovoří v mlhavých frázích. Scorsesemu hodně pomohlo, že nezaujal jednoznačný aktivistický postoj. Kolem snímku se v době vzniku vyrojilo spoustu polemik a vášní. Z Taxikáře se během pár let stal kult a narozdíl od mnoha jiných kousků myslím zcela oprávněně. Rozhodně nezestárl, postava Travise Bickla zneklidňuje diváky dodneška. Z mého pohledu je to nejzásadnější životní role Roberta De Nira. Bonus pro dnešního diváka představuje fakt, že z aktérů vedlejších rolí vyrostli v průběhu následujících dekád herci první ligy. Celkový dojem: 95 %. (02.03.2016)

Skvělé vylíčení špinavosti New Yorku pohledem taxikáře, který spravedlnost vezme do vlastních rukou. Některé pasáže jsou možná zbytečně rozvláčné, ale jako celek film funguje dobře, nenudí a potěší nejen hereckými výkony, ale také atmosférou, hudbou a závěrečnými jatkami. Martin Scorsese holt umí... (09.07.2014)

Dvadsať rokov som čakal, až budem môcť jeden z najslávnejších Scorseseho filmov vidieť na plátne vo festivalovej atmosfére. Stalo sa, navyše z čerstvo reštaurovanej kópie, uvedenej samotným reštaurátorom. A nič. Taxikár je maximálne tak hodnotným svedectvom doby, miesta a nálady New Yorku 70. rokov, čo mu dodáva historický význam (podobné kvality som nedávno ocenil v Lumitovom Serpicovi). Výborná je tiež nápaditá a kreatívna kamera a temná Herrmannova hudba. Scenáristicky, v zaobchádzaní s hlavnou postavou je však snímka chladná, odmeraná, príliš skratkovitá a vo finále vyznieva až karikaturisticky absurdne. Akoby sa jednalo o dramaturgicky nezvládnutý zostrih kompaktnejšieho a epickejšieho diela. (07.07.2011)