Uneseni

Vydarená televízna miniséria s pomerne vyrovnanými dielmi a stupňom zábavnosti. Keby som ale predsa len musel povedať, ktorá pasáž sa mi páčila viac, povedal by som prvá polka príbehu. A práve príbeh zohráva významú úlohu, začíname v 40. rokoch a končíme až po roku 2000 a počas tohto obdobia sledujeme osudy rôznych postáv a generácií, čím nadobúdajú UNESENÍ epický rozmer. Jediné, čo by som tejto minisérií vytkol, sú slabšie vizuálne efekty, či pomalšie tempo rozprávania, ale vzhľadom na to, že sa jedná o televízny projekt, nie sú moje pripomienky príliš opodstatnené. (19.03.2005)

To, že na tomhle seriálu nese podíl Spielberg, nikdo nezapře - občas jsem měl pocit, jako bych koukal na prodlouženou a vylepšenou verzi Blízkých setkání třetího druhu. Během 10 epizod sledujeme dění napříč bezmála 60 lety a vychází se z již tak profláknutého incidentu v Roswellu. Seriál sice nepřichází s žádným šokujícím rozuzlením, ani s vlastní, ojedinělou, teorií o návštěvách mimozemské rasy na naší planetě - naopak, rozpracovává vesměs známé, ale divákovi je to podáno strašně vkusně a decentně. A pokud si v hlavě sjedu celý ten příběh znovu, musim smeknout, jak do sebe všechno zapadlo, jak se vzájemně během toho půlstoletí propojily postavy, které jsme měli tu šanci vídat, a jaký záměr scénárista přiklepl (nebo se ho tedy spíše držel) "bytostem z jiné galaxie". Nejlepší bylo finále, to nezklamalo a bylo v něm všechno - vyvrcholení, napětí, podmanivá hudba, ale hlavně? Emoce. Přiznám se, že už je tomu nějakej pátek, co jsem něco u obrazovky tak obrečel. Taky bych tu rád zmínil zápisky z deníku Allie, které nás doprovází ve vyprávění - byla to osvěta. Mnohokrát jsem se nad těmi monology pozastavil a musel uznat, že tomu tak na tomhle světě a v životě lidí (leckdy bohužel) je. A poznámka na závěr: nečekal bych, že zrovna v takovém seriálu dostane hlavní štěk uřvaná a usoplená Heather ze Záhady Blair Witch, ale hrála tu bezvadně - dokonale jsem jí tu mrchu, kterou měla na plátně ztvárnit, věřil. (14.11.2011)

Seriál do kterého je třeba se vžít. Příběh dotýkající se několika generací... Nekulhá! Ano, chvílemi zdlouhavé. Je to záměr. Prázdná místa nutí přemýšlet. Stejně tak Dakotiny poznámky. Mají hloubku. Nejsou ani tak superinteligentní. Vyvolávají však emoce. Ty emoce, které z nás (podle filmu) dělají lidi. ░ 870 minut člověčího života. Nejméně polovina snění a hloubání. Nelituji. (16.01.2012)

Moje oblíbená tématika, výborný rozjezd. Jak jsem byl malý, tak v části odehrávající se na Aljašce jsem se dokonce bál, ale postupem času to ztrácí na tajemnu a napětí, závěrečné vysvětlení mě taky až tak moc neuspokojilo, prostě poslední třetina seriálu je založená spíš na úžasném představení malé Dakoty. 75% (29.03.2010)

Ako reakciu na doterajšie komentáre pridám svoj pohľad - mňa tento seriál chytil a veľmi príjemne som si ho užívala. Tiež ma miestami dopaľovali obsiahle a premúdrelé reči, ktoré viedla Allie, ale inak sa mi páčila prepracovaná psychológia, nie čiernobiele postavy a celková atmosféra. Fakt ale je, že čo sa týka rýchlosti deja, mohol byť lepšie spracovaný do viac dielov a nie navodzovať dojem, že to celé smerovalo k finále s malým blonďavým dievčatkom. Mňa osobne viac zaujala história troch rodín, ktorá bola pred ňou. A aj od záveru som očakávala niečo viac. V polovici poslednej epizódy som zistila, že ma príšerne rozčuľuje nelogické správanie postáv, naťahovanie udalostí ako žuvačky a neuveriteľne hlúpe dialógy. Napríklad (*spoiler*): Rodinka stojí na verande, vedia, že od útoku armády ich delí možno pár sekúnd, vedia, že ak chcú zdrhnúť, mali by pohnúť zadkom (a ak nie, mali by si to ujasniť), ale oni tam len stoja, čumia striedavo pred seba a na seba, pred seba a na seba...no a nakoniec, keď prestanú konečne čumieť, začnú sa asi tretí krát rozprávať o tom, či pôjdu alebo nie a prekladajú to siahodlnými vlhkými pohľadmi, zatiaľ čo generála už štípe v zadku...atď. Iste, seriály nemávajú spád ako akčné filmy, ale pôsobí to akoby sa Spielbergovi na konci zapiekol scenár a on ho potreboval natiahnuť na požadovaný počet minút. Nechápem. (14.03.2005)