Šťastie príde v nedeľu

"Na to som vychodil školu, aby som teraz okopával komunálne paradajky?!" V troch odrastených pubertiakoch (23, 24 a 32 rokov) aj 10 rokov po Víťaznom februári stále driemu buržoázne prežitky, ako je túžba po bezprácnom zisku, hmotných statkoch, luxusných pôžitkoch a spoločenskom postavení. "Zase má novú družicu!" "A vždycky je taký hovadsky elegantný!" Toho sa snažia dosiahnuť výhrou v štátnej lotérii, na ktorú obetujú všetko dostupné obeživo a každú nedeľu číhajú v dave rovnako postihnutých na pouličné vyhlasovanie aktuálne vylosovaných čísel (zdá sa, že druhý ťah a dodatkové čísla ešte zavedené neboli, o Matese ani nehovoriac), aby sklamaní tvorili odpad v podobe odhodených tiketov. "Veru, triezvy chlapče nebudeš, keď na takú daromnicu vyhadzuješ toľké peniaze!" Pri zháňaní finančných prostriedkov určených na tipovanie sú veľmi vynachádzaví a občas sa pohybujú aj na hrane zákona, ale prekvapivo na dobu vzniku to nie je nejako extra odsudzované a divák im v ich eskapádach rád drží palce. "Prosím vás, toto je samba alebo rumba?" "Foxtrot!" Vydarená slovenská klasika pobaví aj po šesťdesiatich šiestich rokov od vzniku, vynikajúce herecké výkony v hlavných aj vedľajších roliach, takisto potešia dobové zábery na niekedy už neexistujúce časti metropoly a farebné scény na nakrúcanie čiernobieleho filmu Statočný zlodej. "Neznesiem ženské slzy, dajte aj tú veľrybu!" Za päť slivečiek od Mrvečku na lavičke. PS: Detail, ktorý ma zaujal, že na pošte pri vypĺňaní tiketov neboli dnešné prepisovačky na šnúrke, ale kalamár s atramentom a doňho namáčané pierka. (21.05.2024)

No, marne si ted rychle vzpomenu na lepsi slovenskou komedii. Film ma tempo, vtip a hezky namet, s ohledem na tehdejsi manii kolem sazeni sportky. Herecke vykony jsou diskutabilni, do tohoto filmu to vsak nejak pasuje. Sympatickou postavu ztvarnil Ivan Mistrik. Potesila taky velmi hezka Renata Docolomanska (az na ten kartac v podpazi, fakt humus:-) ), bohuzel to byla jeji jedina filmova role. Na dokonalosti mi snad chybela jen navsteva plesu, kdy za jeden balonek hosi dostali tri ceny a vzhledem k rocnimu obdobi naprosto infantilni (lyze, brusle). Ale bavil jsem se a po technicke strance taky velmi dobre. (03.11.2012)

Musím uznat, že vizuálně je tenhle film na úrovni (mimo jiné super scéna s metařem) a jeho světáckost a důsledná nemravnost jsou zarážející (satira to asi je, ale nikoli padesátkově „pozitivní, konstruktivní“). Hrdinové investují veškeré peníze do pití a hazardu, provozují trestnou činnost, nechce se jim na vojnu a navštěvují Lotos Club, a to vše bez náznaku toho, že by se s nimi divák neměl ztotožňovat (i když mě osobně tedy od sympatií odrazovala posedlost tou slípkou v belasom svetríku). Na druhou stranu scenáristicky a dramaturgicky je to špatné a nedostatek původního humoru je příliš často kompenzován vtipy typu "někdo chytá ryby, a vyloví starý klobouk". (22.04.2012)

Příjemná a rozverná veselohra, nezatížená ideologickou tváří budovatelských let padesátých. Smutný na tom je fakt, že trojice herců, kteří se spolu sešli před kamerou, spáchali během následujících roků sebevraždy. První se oběsil v roce 1962 Arnošt Garlatty (zde v roli prodejce akvarijních rybiček), Ivan Mistrík si prostřelil hlavu brokovnicí v roce 1982 a Anton Mrvečka skočil z okna léta páně 1985. Smutné a drsné osudy. (23.11.2022)

O dva roky neskôr si Ján Lacko zopakoval námet, ktorý zobrazuje náruživosť, naivnosť a prostomyseľnosť nášho národa. Tentokrát ide o zobrazenie roztomilej, rozkošnej a roztopašnej mladosti a najmä davového šialenstva za vidinou jednoduchého a vysokého peňažného príjmu, a čo všetko je pre to schopný človek obetovať, to všetko v humorne ladenom zmysle. 65%. (12.05.2009)