Way Leading to Happiness
Režie:
Jiří Sequens st.Kamera:
Václav PazderníkHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Jiřina Švorcová, Bohumil Švarc st., Otakar Dadák, Věra Kalendová, Jaroslav Seník, Vladimír Hlavatý, Ella Nollová, Antonín Šůra, Jaroslav Lokša (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Vlasta Tomešová se vrací ze stavby mládeže do rodné vsi rozhodnuta stát se traktoristkou. Její otec jako jeden z mála nevstoupil do zemědělského družstva a dceřin plán odmítá. Tomeše ovlivňuje a bezohledně zneužívá nejbohatší sedlák ze vsi Fulín. Vlasta i za cenu konfliktu s otcem nastupuje do traktorové stanice. Garážmistr Karásek má námitky, protože i jeho vlastní žena se emancipuje. Vlastino přátelství s traktoristou Oldou přerůstá v láskyplný vztah. Vlasta se stává traktoristkou a má před sebou první důležitou orbu - právě u Fulína. Zlomyslný kolega Pepek jí však tajně vypustil naftu a Vlasta uvízne na poli. Fulín situaci využije a odmítne Tomešovi půjčit slíbený pár koní. Vlasta s pomocí přátel v prodloužené noční směně zorá otcova pole. Tomeš už pochopil Fulínovu zákeřnost a poté, co se smířil s dcerou, vstoupí do družstva. Vlasta přesvědčí družstevníky o nutnosti scelit malá políčka. Nakonec se všichni zúčastní slavnostního rozorání mezí. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (63)
No dobrý, to je zase něco pro Vás co? Jednoduše to zkritizovat, komunismus todle a komunismu tamdlencto... Dobrý odsuzuju politické zločiny 50tých let, ale mam rád filmy podobného ražení, protože jsem schopnej tu propagandu nevnímat, zkuste to taky občas, no a nebo radši né. Nechci zatěžovat Vaše americkou filmotékou změklé mozky. Tohle je film o poctivé společné práci, která je od lidí a pro lidi, ne pro nadnárodní společnosti, který by nejradši zaměstnávali lidi zadarmo. Odhodlaná pracovnice Vlasta i přes posměch a nedůvěru okolí, i vlastního otce, se rozhodne k vyplnění svého přání, které je jednoznačně se začlenit do traktoristického družstva. Nakonec vše dobře dopadne a Vlasta nejen že dokáže otci, že se jí křivdil, ale také dopomůže tomu, aby byl dostatek chleba pro všechny poctivě pracující. Tohle aplikovat dnes, tak by asi se hodně lidí nenajedlo. ()
Nevěřili by jste jakou touhu má Jiřina Švorcová. Šaty, dům, chlapa? Hovno, chce být traktoristkou. "Je přece mladá, domove domove jak tě mám ráda" ještě si to takle zazpívá. O domov ale příjde husa svazácká. Anežka, manželka garážmistra Karáska se traktoristkou skutečně stane. Stojí ji to spořádaný manželský život. Měl jsem z tohoto napínavého dramatu dojem, že být traktoristou je rizikovější než obchod s drogami. Pak ale rozorali meze (v noci) a všechno se napravilo. A dejte si pozor na Fulína, je to zlý sedlák-ale komunisti už to ví a ten už nikomu neublíží. ()
Jméno Jiřího Sequense, jakožto jednoho z nejservilnějších stoupenců komunistického režimu, není třeba dlouho představovat. Byť měl tento autor jako jeden z mála alespoň pár světlých chvilek v podobě Hříšných lidí města pražského, do povědomí diváků se zapsal především jako tvůrce ukázkových balastů oslavujících socialismus vždy a všude. Již svým debutem z roku 1951 s názvem „Cesta ke štěstí“ dal plně najevo, kudy se jeho tvorba bude ubírat. Film je zasazen do zemědělského prostředí a má nám ukázat, že rolníci, kteří svůj grunt odevzdali do správy JZD, jsou o mnoho kroků napřed než Ti, kteří (dnes již pochopitelně) hájili svůj majetek do posledních chvil. Zároveň nám snímek představuje budoucí komunistickou hereckou ikonu Jiřinu Švorcovou (jde o její druhou roli, první byla ve Steklého Temnu o rok dříve) v neodolatelné roli traktoristky. Je s podivem, že později v 70. letech některé režimní publikace tento Sequensův debut označují za nevyzrálý a málo propracovaný a dávají přednost v pořadí druhému Sequensově skvostu „Olověný chléb“ (1953). Po zhlédnutí filmu však je nad slunce jasné, že ona kvazipropracovanost je více než dostatečná, neboť dílo obsahuje veškerou debilitu, kterou do něj objektivně šlo zahrnout. ()
Komunismus je vedle moru, španělské chřipky a válek nejhorší věcí, která může postihnout lidstvo. Jen myšlenka na něj nebo lidi za ním stojící uráží každého slušného člověka. Tahle doba byla pro tvoření filmů něco jako špatná úroda - většina z toho se rodilo, tak zapáchalo, hnilo, zkrátka nebylo k použití. Stejně na mě působí Cesta ke štěstí. Nechť se všichni komunisté i se Švorcovou navždy smaží v pekle a ať jsou jako toto hovno rychle zapomenuti. ()
Balada o traktoristech aneb Více traktoristů - rychleji socialismus do vesnic! 1) 29letý režisér Jiří Sequens pojal svou prvotinu jako prvoplánovou agitační komedii a tou film zůstal i z dnešního pohledu. Málo mezí v JZD, více chleba v národě._____ 2) Dobové upřímné nadšení bez falše je cítit ze snímku i dnes, i když z něho chvílemi spíš mrazí. Strojní stanice jsou pákou, která pohne i tou nejstojatější vodou!_____ 3) Druhý v kariéře byl film pro 23letou Jiřinu Švorcovou (Vlasta, která chce být traktoristkou). Herečka zpívá i úvodní píseň. Více mě však zaujal 39letý Rudolf Deyl ml. (vedoucí skladu Karásek). Jeho výklad o traktorech: ...tohle je traktor, tohle je taky traktor, ale menší, tady je zase traktor, ale jinej... mi připomněl, omluvte můj anachronismus, Srstkovy kachny z filmu Rozpuštěný a vypuštěný. I výrok nad převrhnutou cukřenkou s kostkovým cukrem: Kostky jsou vrženy... stojí za zmínku._____ 4) Dobová světová traktorová špička - filmový Zetor 25 byl vyráběn ve dvou typech od roku 1945 - 1961 a celkem se jich vyrobilo 158 570. To jen abys věděl, ...ty kluku traktoristická..._____ 5) A na závěr si zazpíváme: Země voní / jede po ní / pětadvacet bujných koní / Na Zetoru traktorista / oko bystré ruka jistá..._____ 6) Skvělý koment: Marigold (nehodnotil). ()
Reklama