Vyvolený

Mám strašně ráda mysteriózní, až nadpřirozené filmy. Baví mě na ně koukat a spolu s postavami odhalovat, co se vlastně děje. Jenomže těchto 106 minut mi přišlo jako věčnost. Ani obsazení to nezachránilo. Jestli tam bylo napětí, tam jsem zřejmě na fyzice nedávala pozor... Vypadá to, že jsem s panem Shyamalanem sedla jen v roce 1999 a od té doby ani prd. Vyvolený byl prostě mystická nuda. (17.12.2018)

Film má velmi pomalé tempo, žádný záběr není uspěchaný, což je k zdůraznění některých myšlenek určitě k dobru. Jelikož jsem viděl Šestý smysl, tak jsem se i tady těšil na pointu a od prvních minut bylo zřejmé, že si ji Shyamalan pro diváka zase připravil a navíc pěkně vypečenou. Pro mě osobně to byl velmi silný filmový zážitek, který znovu podtrhává skvělý závěr. (22.11.2009)

Mnozí mají Vyvoleného za nejlepší film Inda s podivným jménem, pro mě je spíš nejslabší (ještě jsem tedy neviděl poslední dva). Atmosféru tomu upřít nelze, ale jelikož nejsem a nebyl jsem vyznavačem komiksů, asi nejsem správným divákem tohoto filmu. BTW řekl bych, že se v něm do značný míry inspiroval seriál Hrdinové. (03.10.2005)

David je jedinou osobou, ktorá prežila obrovskú vlakovú haváriu vo Philadelphii. Najväčšou záhadou ostáva fakt, že na tele nemal skrivený jediný vlások. Odstupom času si začína uvedomovať fakt, že nikdy doposiaľ vo svojom živote nebol chorý. Ani len na nádchu. Jedného dňa ho kontaktuje neznámi, záhadný muž vlastniaci galériu komiksov. Tento muž trpí závažnou chorobou následkom ktorej na jeho tele neustále dochádza k zlomeninám. Je teda Davidovým genetickým opakom. O čo tomuto mužovi ale ide? Čo sa to jemu a jeho rodine snaží nahovoriť? V prvej polovici filmu, pomerne solídny mysteriózny thriller. Nie že by sa mi film do jeho konca nepáčil, ale akosi mi ( napriek zaujímavému záveru ) čoraz viac prišiel menej a menej pútavý. (05.11.2013)

Podruhé, tentokrát s odpovídající pečlivostí, jsem si udělal čas i na další, neméně zajímavý, počin M. Night Shyamalana po fenomenálním úspěchu Šestého smyslu. Po tragické vlakové nehodě se život Davida Dunna nenávratně změnil. Bez škrábance se seznámí se zahořklým chudákem Elijahem, jeho možným protipólem. Ten s poruchou extrémní křehkosti kostí při každém sebemenším pádu neuvěřitelně trpí. Sic zřejmě původem indický režisér nebude nikdy mým šálkem kávy, zde navozuje solidní atmosféru, ke které vedle nadprůměrných hereckých výkonů (obdivuju zejména Willise, pracovitou stálici, jejíž kariéra zřejmě nikdy neuhasne) potěší i obratným vizuálním stylem (chladné, předlouhé záběry Eduarda Serry), kterým splétá už tak promyšlený obrazec. Bravurních úvodních třicet minut ale postupem času nenávratně ztratí tempo. Bohužel. 70%. (22.01.2008)