Roztržka

Skvělý film, který mě hodně bavil i na podruhé. Ústřední herecké trio - Stéphane Audran, Jean-Pierre Cassel a Michel Bouquet - nemá chybu, podobně jako výtečný hudební doprovod a napínavý děj. Sice se nemůžu ubránit dojmu, že literární předloha Charlotte Armstrong bude zřejmě sračka, nicméně na tom nijak nesejde, neboť Chabrolův scénář s ní naložil tak, že prostě vzniknul dobrý film, a člověk musí hlavní postavě držet palce, aby jí vše vyšlo a odolala nástrahám nepřátel. Ona v tom filmu téměř září jako světice (paradoxně navzdory své minulosti), zatímco její tchán a jeho nohsled jsou zde představeni téměř jako ztělesnění všeho zla - přesto na mě toto - téměř až pohádkově jasné - vymezení rolí nepůsobilo nevěrohodně a zcela mě to vtáhlo do děje (byť uznávám, úvodní scéna je poněkud rozpačitě nepřesvědčivá), takže mi ty dvě hodiny utekly jako nic. (08.05.2020)

Moralizující Chabrol není dle mého gusta, jsou mi bližší jeho filmy, v nichž nic nepředstírá a točí čistokrevné thrillery. Snaha přiblížit se svému velkému vzoru Hitchcockovi opět vyšla naprázdno. Film je místy usmoleně utahaný, úvodní scéna "otec pod vlivem drog útočí na dítě" patří do kategorie parodií (on je vůbec synáček-feťák taková podivně a hlavně nevěrohodně napsaná postava), herecké výkony jsou takový zdařilý průměr a film sám lavíruje někde na pomezí zábavy a odvaru z makovic. (05.09.2012)

Co jsem zatim viděl filmy od Chabrola, tak všechny na mě působily naprosto stejně. Jsou takový chladný, znepokojivý a já mam u nich vždycky pocit, že se každou chvíli určitě stane něco hroznýho... Celou dobu na to čumim napjatej v očekávání, jak to teda nakonec dopadne, a dočkám se takovýho dost naivního nic-moc rozuzlení. Ale celkově Roztržku nijak nezatracuju. A rozhodně se podívám i na další Chabrolovu tvorbu. 60% (26.12.2012)

Pokud je Hitchcock "Mister of Suspension", potom je Chabrol "Mister of Disconcertion", v znepokojování, vyvádění z rovnováhy, přivádění do rozpaků. A v tomto filmu je to značně hutné, a otázka "proč?" stále visí ve vzduchu. Proč se dobře situovaní lidé ve své bohorovnosti neustále pokouší ovlivňovat svou mocí a penězi životy druhých pro svůj, mnohdy jen zdánlivý, prospěch? Rozehraná partie zlého úmyslu končí nakonec patem, protože zlo není jedinou silou působící v tomto světě. I když zlo jedná plánovitě a dobro impulzivně, je tu zřejmě nějaká prozřetelná síla – třeba jí jsou ony tři nestárnoucí ženy (bohyně osudu čili parky, se jmény Nona, Decima a Morta), podle nichž nazvala Charlotte Armstrongové svůj román "Le Jour des Parques - Den parek" (viz též závěrečná "parkovní" scéna), o který se Chabrol opíral. (04.10.2015)

Zoufalá snaha usvědčit hlavní hrdinku, že je závislá na drogách. Přitom to spíš vypadá, že na něčem jedou všichni ostatní. Včetně těch za kamerou, páč by mě zajímalo, kdo měl ten ujetej nápad přilípnout Michelu Bouquetovi blonďatou kštici, která mu dost ubírá na démoničnosti.Naopak Stéphane Audran je dokonalá a i ve stresových situacích neustále velmi krásná. Příběh vyžaduje dost trpělivosti a soustředění, a když už v závěru konečně přichází spád a gradace, zároveň se to kombinuje s totální magořinou a najednou jsou titulky. Prokousat se Chabrolem je zkrátka dost náročný. Neříkám, že by mě to úplně bavilo, ale nezapomenutelnej zážitek určitě, takže musím dát 4*. (18.02.2016)