Roztržka

Roztržka, jeden z niterných kriminálních thrillerů na Chabrolův způsob, je přímočarým útokem na buržoazii. Film poskytuje úchvatné obrazy niterného chvění, Claude Chabrol vyztužil předlohu spisovatelky Charlotty Armstrong estetickou formací poezie Nové vlny, stylizace se oddala mondénní psychedelické erupci, halucinogen se tu stává schématem i prostředkem. Nakonec se jeví, že se Chabrol nechal příliš unést formou a jejím stylizováním natolik, až se z jeho Roztržky stala lascivně parodující karikatura samotného režiséra. První postavičkou psychedelické niternosti je Paul Thomas (pozoruhodný Jean-Pierre Cassel), oběť, ale i posluhovač buržoazní zlovůle. Každá služba má svoji finanční náročnost a příslib velmi blízkého blahobytu ponouká jakkoli brutální kreativitu k ojedinělému výkonu. Limitem je jen vlastní omezenost. Hrdinou, odolávající buržoazní nabubřelosti, je Hélène Régnier (vynikající Stéphane Audran), matka malého synka, stíhaná za troufale prostší stavovský původ. A nikdo se nesmí protivit spravedlnosti vyvolených. Boj o vlastní svobodu, práva a důstojnost. Hlavním terčem útoku je Ludovic Régnier (dobrý Michel Bouquet), Hélènin tchán a bohatý, mocný průmyslník. Nízký původ snachy je skvrnou na rodinné cti, rozpad synova vztahu musí být vyřešen dle požadavků silnější strany. Přímočaré přesvědčení o vlastní stavovské nadřazenosti. Významnou postavou je Sonia (zajímavá Catherine Rouvel), eroticky nenasytná Paulova milenka bez zábrany. Hrátky s osudem druhých neznají hranice. K výraznějším postavám patří také paní Pinelli (příjemná Annie Cordy), provozovatelka starosvětského penzionu s puritánským uspořádáním vnitřního prostoru. Starostí je nejistá budoucnost. Z dalších rolí: Hélènin psychicky nestabilní manžel v zajetí otcova buržoazního přesvědčení Charles Régnier (Jean-Claude Drouot), ze stavu dítěte chronický alkoholik a nešťastný manžel provozovatelky penzionu Henri Pinelli (Jean Carmet), skromný a poctivý Hélènin rozvodový právník Allan Jourdan (Michel Duchaussoy), ve své povolání věřící herec a obyvatel penzionu Gérard Mostelle (Mario David), ta retardovaná a bezelstná dcerka provozovatelky penzionu Elise Pinelli (Katia Romanoff), o svého jediného synáčka tak strachující se Ludovicova manželka Émilie Régnier (Marguerite Cassan), laskavý nemocniční doktor a obyvatel penzionu Blanchard (Angelo Infanti), prodejce balónků (Dominique Zardi), tři staré, vášnivé hráčky taroku a zvědavé obyvatelky penzionu (Margo Lion, Louise Chevalier a Maria Michi), či malý synek Hélèny a Charlese Michel Régnier (Laurent Brunschwick). Film Roztržka je vizuálně velkolepou podívanou, kterou ve své hutnosti psychedelických a poetických forem paroduje Claude Chabrol nechtěně sám sebe. I přes úchvatné obrazy nelze všechno považovat za zdařilé filmové dílo. Výhrady k estetické erupci a k přímočarosti! (15.08.2020)

Pokud je Hitchcock "Mister of Suspension", potom je Chabrol "Mister of Disconcertion", v znepokojování, vyvádění z rovnováhy, přivádění do rozpaků. A v tomto filmu je to značně hutné, a otázka "proč?" stále visí ve vzduchu. Proč se dobře situovaní lidé ve své bohorovnosti neustále pokouší ovlivňovat svou mocí a penězi životy druhých pro svůj, mnohdy jen zdánlivý, prospěch? Rozehraná partie zlého úmyslu končí nakonec patem, protože zlo není jedinou silou působící v tomto světě. I když zlo jedná plánovitě a dobro impulzivně, je tu zřejmě nějaká prozřetelná síla – třeba jí jsou ony tři nestárnoucí ženy (bohyně osudu čili parky, se jmény Nona, Decima a Morta), podle nichž nazvala Charlotte Armstrongové svůj román "Le Jour des Parques - Den parek" (viz též závěrečná "parkovní" scéna), o který se Chabrol opíral. (04.10.2015)

Vynikající film s atmosféricky hutnou podkreslující hudbou. Stéphane Audran je ve své roli skvělá, i když mi připadá, že v je v každé roli tak nějak stejná, ale vždycky to zkrátka sedí a je to milé a přesvědčivé. Michel Bouquet je tady jako vždy v roli nesympatického, trochu psychopaticky maličko šáhlého tchána, manžela, policajta... takže zde sebestředného a o své pravdě jistojistě přesvědčeného tchána dokonale nedostižný. Film je to dlouhý, ale vůbec ne nudný a naprosto nezapomenutelný. A Hélène Régnier má můj obdiv. (20.08.2012)

Co jsem zatim viděl filmy od Chabrola, tak všechny na mě působily naprosto stejně. Jsou takový chladný, znepokojivý a já mam u nich vždycky pocit, že se každou chvíli určitě stane něco hroznýho... Celou dobu na to čumim napjatej v očekávání, jak to teda nakonec dopadne, a dočkám se takovýho dost naivního nic-moc rozuzlení. Ale celkově Roztržku nijak nezatracuju. A rozhodně se podívám i na další Chabrolovu tvorbu. 60% (26.12.2012)

Zoufalá snaha usvědčit hlavní hrdinku, že je závislá na drogách. Přitom to spíš vypadá, že na něčem jedou všichni ostatní. Včetně těch za kamerou, páč by mě zajímalo, kdo měl ten ujetej nápad přilípnout Michelu Bouquetovi blonďatou kštici, která mu dost ubírá na démoničnosti.Naopak Stéphane Audran je dokonalá a i ve stresových situacích neustále velmi krásná. Příběh vyžaduje dost trpělivosti a soustředění, a když už v závěru konečně přichází spád a gradace, zároveň se to kombinuje s totální magořinou a najednou jsou titulky. Prokousat se Chabrolem je zkrátka dost náročný. Neříkám, že by mě to úplně bavilo, ale nezapomenutelnej zážitek určitě, takže musím dát 4*. (18.02.2016)