A Dog's Life
Mondo Cane No. 1
Kamera:
Antonio ClimatiHrají:
Rossano BrazziObsahy(1)
Italský dokument Mondo cane byl natočen s úmyslem šokovat běžného západního diváka a jeho styl bývá často přirovnáván ke stylu exploitation filmů. Jeho tvůrci se vydávají zkoumat odlišné kulturní zvyklosti zapadlých společenství a divošských kmenů, a divákovi se tak nabízí nezapomenutelné seznámení například s psími, hadími nebo hmyzími restauracemi či unikátní pohled na náboženské hnutí cargo kult. (kiddo)
(více)Recenze (14)
Tak pravda, čekal jsem něco lepšího, než jen umlácení prasat větvemi. Na hororový dokument (šok dokument) mi to přišlo slabé, co z toho že v Americe mají psí hřbitovy – že v Číně naopak žerou psy, hady a mravence, v Římě barví kuřata, africké polonahé holky pořádají „lov“ na mladíky, námořníky svádí kočičky v bikinách a namrdanci chodí z hospod… - chvílema jsem si připadal, že spíš sleduju National Geographic. Jediné co bylo opravdu – opravdu dobré, byla hudba.50% ()
Oscar 1 nominace: Píseň - "More" . . . . . . . . . .Zlatá Palma - výběr ()
Ugh.... Bizarní (pseudo)dokument. Cestománie, Šokující Asie, Bodysong a animal snuff v jednom. Ochráncům zvířat nedoporučuji. Ostatní ať si přečtou plot keywords z IMDB a rozhodnou se sami: * Actual Animal Killed * Asia * Dog Cemetery * Mondo * Cult Favorite * Roasted Dog * Shockumentary * Narration * Taiwan * Sex * Sleaze * Splatter * Animal Abuse * Running Of The Bulls * Gurkha * New Guinea * Bizarre * Decapitation * Disfigurement * Drunkenness * Hawaii * Hula Dance * Savage * Shark * Turtle * Cargo Cult * Infamous * Exploitation ()
Mondo cane je jeden z najznámejších tzv. mondo dokumentov, ktoré vo všeobecnosti nebývajú moc prívetivé a oddychové. Tento „shockument“ trojice režisérov oboznamuje diváka s rôznymi praktikami všemožných svetových kultúr, avšak nesústredí sa na tie najväčšie a najkontroverznejšie postrehy, ale hlavne na vykreslenie normálneho ale rozdielneho spôsobu vnímania života rôzne po svete. Ale nebolo by to mondo, keby sa sem tam neprihodili aj nejaké nechutnosti (a to hlavne na zvieratách). Dokument disponuje zaujímavými informáciami, vizuálnou stránkou a hudbou na ktorej sa podieľal aj sám taliansky klasik Riz Ortolani. Taký dobrý, nie príliš násilný mondo dokument na úvod, ktorým keď prejdete, zistíte či má zmysel sa zamerať na tento druh materiálu. Ja osobne som nemal to „šťastie“ začať niečím voľnejším ako je toto, ale do sveta monda a dokumentárneho exploitu ma vtiahla bez akýchkoľvek upozornení tvorba bratov Alfreda a Angela Castiglioni-ových. Mondo cane však samozrejme tiež stojí za pozornosť a fanda podobných druhov dokumentov by túto sériu mal poznať. ()
Pokud tento dokument začíná slovy, cituji: "All the scenes you will see in this film are true and are taken only from life. If often thery are shocking, it is because there are many shocking things in this world.", člověk pochopitelně očekává něco skandálního. Já osobně nevidím nic otřesného na tom, že skupinka amerických žen tráví své volné odpoledne v posilovně a lidé se opíjejí v hospodách (to dělám každý víkend). Chcete-li něco skutečně šíleného, jděte radši na youtube, tam je toho plno, a pusťte si třeba tohle nebo tohle ()
Jeden z prvních (ne-li první) pokusů o dokument, který se snaží šokovat tím, že před ničím nezavírá oči. Nevím jak to působilo na diváky ve své době ale dnes se jedná o naprosto zbytečný a nezajímavý dokument, který má jen pár drsnějších záběrů, převážně ze života domorodých obyvatel a jejich zvyků a rituálů. ()
Je to sarkastický Objektiv, jehož výchozí otázka zní, "máte dojem, že vás na světě už nic nepřekvapí?". Já mám za to, že většinu překvapí, tím si tvůrci vrchovatě splnili cíl, musí se jim nechat. Ovšem, co na to divák, je už věc jiná. Naprostá většina příspěvků pracuje s nekonečně vděčnou variací kontrastu jednotlivých kultur. Tím pádem se dočkáte bizardních výjevů s naší civilizace, aby se kvapem bliklo do nejodlehlejších míst zapomenutých kultů (velké plus, že vůbec domorodci svolili natáčení). Naše civilizace a především ta západní (několik facek do USA a Japonska nepřehlédnete) s toho vychází dost jalově. Tahle dvojka režisérů k tvorbě přistupuje takovým lehce "vachkovským" způsobem, tj. lepší být jejich kamerou nezachycen, i když třeba jdete normálně do práce. Asi byste se divili, jak se takové Vaše špacírování dá "upravit". Stačí přidat velice cynický komentář, schválně ironicky emoční hudbu (skvělý Riz Ortolani!) a sestříhat nesouvisle dle libosti. Dá to práci, ale blbce to z Vás udělá. Pánové ze štábu Mondo cane můžou napovědět, jak na to... ()
Fascinujúci dokument, ktorý dal vzniknúť novému štýlu realistických snímkov daného Mondo žánru. Obalené superznámou, geniálnou hudbou, ponúkajúce pohľady, ktoré ani dnešný divák len tak nerozchodí. ()
Mondo filmy mají něco do sebe a právě snímek "Mondo cane" je tím prvním, který se snažil ukázat svět "takový, jaký je". Ona to není pravda, protože je to moc zkreslené, silně subjektivní a je maximálně zaměřeno na to, aby tvůrci šokovali, ale stejně tomu nevezmete sílu, s kterou na vás dopadne. Některé scény jsou prostě hnusné a vy víte, že se to stalo nebo stát mohlo. ()
ocenenia : MFF Cannes 1962 - Nominácia na 1. cenu ()
Sokujuce a gore efekty tu neboli, ne, ne, skor som mal pocit ze sledujem kadejaky ibycajny Nejsnl Dziogrefik : dnes uz nikoho pneprekvapi, ze v Cine ludia jedia psy a macky, a psich cintorinoch tiez viem : + Afrika ma svoju mentalitu, ktora nepusti, ze jo ... v konecnom dosledku len reziserska rutina hrozne priemerne, dnes to uz nema cim sokovat : 51 % ()
[2,5*] Senzáciechtivý cestopis (šokument), ktorý sa snaží za každú cenu šokovať západného (rozumej toho "civilizovaného") diváka. A tak to, čo sa na obrazovke odohráva, je zámerne odpudivé, stupídne, zobrazené sú samé odporné kreatúry, alebo banda totálnych idiotov (hlavnú cenu by som udelil zrejme Portugalcom na býčích zápasoch). Často sú dávané do kontrastu tematicky podobné rituály vykonávané niekde v divočine na jednej strane a v civilizácii na strane druhej, pričom niekedy je ťažko povedať, či sú sprostejší tí divosi, alebo tí civilizovaní (dokument sa často vysmieva zo západnej civilizácie). Ako hlavný problém filmu vidím to, že sa snaží tváriť ako autentický dokument, ale pritom ide len o pseudodokument, ktorý si často pomáha manipulatívnymi, umelo zinscenovanými scénami. Neviem čo bolo zámerom tvorcov, ale pokiaľ išlo o to totálne diváka znechutiť, tak sa im to u mňa 100-percentne podarilo. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. ()
Mondo cane by se dalo přeložit jako "psí svět" nebo volněji "psí život". Je to první mondo film - vcelku zajímavý dokument o špatných či jinak ponurých stránkách odlehlejších oblastí tohoto světa. Nejsou spojeny žádným jednotícím prvkem (ani s psy to nemá nic moc společného), řeší se střídavě móda nahoře bez, důchodci křepčící hula-hula, psí útulky, ženy kojící prasata, domorodá jatka, psí hřbitovy, následně psí restaurace, kostnice (mnohem hezčí je mimochodem v Kutné Hoře, Švankjmajer o ní natočil zajímavý černohumorný dokument), berlínský noční život, barvení kuřat (nechtějte vědět k čemu), restaurace s bizarními jídly, žraloky, vrakoviště a všechno možné i nemožné. Hlavním, i když zdaleka ne jediným tématem je asi bizarrní, na jednu stranu krutý a na druhou stranu láskyplný vztah lidí ke zvířatům. Jedněm zvířatům cpeme až do žaludku šlauchy, aby měly játra vykrmená pro zazobané gourmety a pak jim usekneme hlavu, druhá zvířata si hýčkáme a uctivě je pohřbíváme na hřbitovech. Na druhou stranu, většina z vás se na to podívá a klidně přitom bude žvýkat kuřecí stehno - k tomu, aby se lidem požívání masa znechutilo, by bylo třeba film pojmout úplně jinak - a takový film by byl určitě užitečný, protože vztah lidí ke zvířatům je neuvěřitelně schizofrenní a dlouhodobě neudržitelný. (Píšu to jako vegetarián - jsem jím přesně z tohoto důvodu; neurážela by mne ani tak krutost ke zvířatům jako taková, jako spíš schizofrenie, s jakou k ní přistupujeme.) Hlavním prostředkem je pak srovnání - "primitivita" některých zemí v kontrastu s degenerovaností jiných. Odsuzujeme je proto, že jednou za rok zabijí pár prasat, proto, že si jejich ženy nezakrývají prsa a proto že před sňatkem překrmují dívky. My překrmujeme husy, zuřivě a zbytečně anorektičkujeme a vlastně děláme buď tu samou, nebo ještě horší šílenost. Schizofrenie našeho světa je ukázána sice neobratně, ale docela výstižně - naneštěstí právě ti maloměšťácky zakomplexovaní idioti, kteří by potřebovali ze své schizofrenie a vnucovací arogance vyléčit, se na Mondo cane patrně nikdy nepodívají, protože se bojí své vlastní zaostalosti, své vlastní arogance, svého vlastního egocentrismu, své vlastní neschopnosti pochopit cokoliv, co za to stojí, o své pohrdlivé vybíravosti, o svém intelektuálním fašismu - bojí se totiž, že by museli změnit svůj názor, že by si museli uvědomit své vlastní šílenství, museli by uznat, že nemají pravdu. Což je možná oprávněný, ale zároveň egoistický strach, který brání jakémukoli zlepšení. Nejvíc mne zaujaly sekvence o želvím zrození a smrti a o pašijovém průvodu, a pak samozřejmě scéna cargo cultu :-)) Občas nápadité, občas oslomůstkovité spojení víceméně zajímavých záběrů poněkud kazí stupidní a nudný komentář i špatná kamera a kvalita obrazu (v sekvenci o hmyzí restauraci není skoro nic vidět, i když detailní záběry by nepochybně byly velice zajímavé) - někdy obraz působí silně vykonstruovaně (přestože zde se jejich autenticitě dá pořád ještě z naprosté většiny). Výhodou je taky výborná hudba od Rize Ortolaniho (k rituálu zabíjení prasat byla vysloveně úžasná skladba, právě tak k želví a k berlínské pasáži), která byla ostatně nominována na Oscara. () (méně) (více)