Reklama

Reklama

Cesta

Trailer

Obsahy(1)

Dívka a chlapec (jména se nedozvíme a nejsou důležitá) se jednoho dne vydávají autem se svým otcem na piknik do pustiny. Tam dojde k překvapivému zvratu. Poté, co se otec pokusí své děti zastřelit, obrátí zbraň proti sobě a zapálí auto. Sourozenci se pak vydávají zpátky do civilizace. Pro děti vychované ve městě to není snadná cesta. Nebýt toho, že se k nim později připojí domorodý mladík, není jisté, jestli by přežili. Onen mladík právě podstupuje dlouhou zkoušku dospělosti, během které se o sebe musí postarat úplně sám a přežitím v divočině dokázat, že už patří mezi muže. Dvojice sourozenců tuto zkoušku částečně absolvuje s ním tím, že jsou oba nuceni změnit své postoje, návyky i intuici. Na dívce vidíme, jak se učí přebírat odpovědnost a jak začíná chápat své ženství, na jejím bratrovi zase to, že se v něm už rodí budoucí dospělý muž, schopný komunikovat a rozhodovat se. (ČSFD)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (82)

Joe321 

všechny recenze uživatele

Taková upřímná pohlednice z Austrálie. Ze začátku jsem se trošku trápil, ale pak jsem se asi naladil na správnou frekvenci a Walkabout se mi začal více a více líbit. Hlavně celá věc o přežití a rozdílu přirody a civilizace. -"Water. Drink. We want water to drink. You must understand! Anyone can understand that. We want to drink. I can't make it any simpler." ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Což o to začalo to zajímavě; didžeridu, hlasové zkoušky, konkrétní zvuky a přilnavé obrazy. Pak se to náhle všechno rozpadlo, nastala (dle úvodu) "esence podmanivé vizuální krásy a filozofická meditace nad vztahem přírody a civilizace" a bylo to v háji. Na tomhle klokaním mase jsem si nepochutnal, ostatně i řezník mi přišel povrchní a málo sympatický, a porovnávání divočiny a civilizace experimentálně násilné. Snad jediné, co jsem chtěl pochopit byl rituální tanec Davida Gulpilila, ale nedovedl jsem se do něj ani vcítit. Pozn. 1: Možná chtěl Nicolas Roeg vyjádřit něco, co se už před ním podařilo lépe sdělit anglickému romanopisci D. H. Lawrencovi (v románu Kangaroo). Cituji část, která zaujala Gilla Deleuze (viz "Tisíc plošin" v překladu Marie Caruccio Caporale): "Být sám bez paměti, bez ducha, u moře (...) Být sám tak přítomen a tak nepřítomen jako čerň domorodce na prosluněmém písku (...) Daleko, velmi daleko, jako bych přistál na jiné planetě, jako by byl člověkem po smrti (...) Krajina? Na krajině mu vůbec nezáleželo (...) Lidstvo? To neexistovalo. Myšlenka? Zapadla jako kámen do vody. Slavná minulost? Obnošená, křehká a průsvitná šupina vyvržená na pobřeží (...) Pozn. 2: Zajímavostí je použití kousíčku skladby (rádia) mladého Karlheinze Stockhausena "Hymnen ". ()

Reklama

Cushing 

všechny recenze uživatele

"Nechápání", anebo jeho ztížená možnost, je v tomhle filmu o kulturní propasti mezi civilizací a přírodou klíčové. Sám jsem se přistihl, že zkouším hádat, co má která scéna znamenat. Ale lepší je jenom se koukat a nesnažit domýšlet možné přesahy, to až potom. Jediná správná interpretace stejně neexistuje. Na každý pád jde o výjimečné a inspirativní, ryze umělecké filmové dílo, které si říká o další zhlédnutí, řekněme po pár letech. Sám za sebe musím říct, že by mě nikdy nenapadlo, jak krásná může být australská poušť, jejíž krajina, fauna a flóra je tu prezentována jako skvostné Boží dílo. A jak to tam žije! Jenom se umět dívat. A chtít. ()

honajz2 

všechny recenze uživatele

Zbavit tenhle film nelogičností a nemít to tak zběsilou kameru, tak se mi to bude líbit určitě o dost víc. Ona ta kamera tu dost ubrala, to věčné přibližování a oddalování mi tu lezlo na nervy, stejně tak mi lezlo na nervy i to, jak často tu jsou střihy. Díky tomu mě to v určitých částech i nudilo. Jinak se mi to ale líbilo, přírodu to má fakt krásnou (a v případě čistě přírody je ta kamera vcelku normální), myšlenka je sice podaná tak, aby to pochopil úplně každý, mě by se víc líbilo, kdyby tam byla řečena ne tak jasně, ale to mi až tak nevadí. Herce to má dobré, hlavní herečka je pěkná a i když tak ze začátku nevypadalo, nakonec mi tahle "walk-movie" docela sedla. Škoda jen těch mínusů, kdyby tam nebyly, ten film bych měl nejspíš hodně rád... 4* ()

Slarque 

všechny recenze uživatele

Pěší road movie o návratu dvou sourozenců zanechaných uprostřed australské buše do civilizace. A je takový návrat vůbec možný? Zvlášť, když je cesta dlouhá. Krásná Jenny Agutter (kterou režisér neváhal svléknout a pak dlouze zabírat při koupeli) a režisérův syn Luc se totiž na téhle pouti samozřejmě změní. Výborná kamera maluje poetické obrazy, k tomu hraje skvělá hudba Johna Barryho, prostě paráda! ()

Galerie (96)

Zajímavosti (10)

  • Tanec černého chlapce, po kterém spáchá sebevraždu, slouží k námluvám. Sebevražda byla tedy výsledkem odmítnutí. (bery71)
  • Zo zápletky predlohy z roku 1959 zostal iba základ, teda dve biele deti a Aboriginec v austrálskej pustine, to ostatné sa mnohých smeroch liší. (classic)
  • Pro Jennu Agutter bylo nejtěžší natáčení scény, ve které se pomerně dlouho koupe nahá. (ČSFD)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno