Tři muži ve sněhu

Tato pamětnická komedie je založena na záměně dvou vítězů reklamní soutěže, jejichž rozdílné majetkové poměry, jsou v honosném horském hotelu zdrojem následných zmatků. Když se na takové filmy dívám, tak si říkám, jaké kouzlo v sobě mají, že při své technické nedokonalosti a jednoduchosti, je pořád lidé mají rádi. Jsou černobílé, naivní, často pouze s kulisovou výpravou, odehrávají se většinou v interiéru, bývají spíše konverzační a mnohdy s nepřirozenými hereckými výkony, jaký v tomto případě podává Vladimír Borský. To ale neznamená, že není svým způsobem kouzelný. Skvělé duo je tentokrát Haas – Plachta a slušně jim přihrávají Ferbasová a Baldová. Tak si říkám, jestli to dnes v Krkonošských hotelích, co se týče rozdílného přístupu k bohatým a k chudým klientům nebude stejné. (09.12.2011)

Bez Haase by byla tahle komedie stěží poloviční, a i s ním jde spíše o průměrnější film. Námětem je klasická záměna osob, bohužel příliš jednorozměrná a lajdácky napsaná. Děj nemá čím překvapit a vtipnost z něj doslova vydupali vynikající Hugo Haas a Jindřich Plachta. Jaroslav Marvan se v ději sotva mihl a Věra Ferbasová zůstala trestuhodně nevyužita. (20.07.2020)

Tak tady jsem prostě zíral. Nikdy jsem o téhle české komedii neslyšel, ale jak jsem se ve stopáži dostával dál a dál, jenom jsem zíral, jak zábavný a zajímavý film se podařilo natočit, a to i přesto, že zápletka je velmi jednoduchá - boháč se vydává za chudáka a dojde k záměně. Přesto vás neoriginální námět neurazí, protože je prostě pojat tak dobře, že se budete bavit od začátku do konce. Výborní herci. (16.05.2016)

Přestože jsme doma dost koukali na filmy pro pamětníky, Tři muži mi nějak unikli a tak jsem byla jednoho nedělního odpoledne nadmíru příjemně překvapená, jak milý je to film! Hugo Haas hrál vždycky hrozně nenuceně a civilně, to se mi líbí dnes třeba na Bolku Polívkovi, že se klidně zakoktá, přeřekne, nevím jak to popsat, prostě mluví jako normální lidi. No a Plachta! S ním mám jeden problém, vždycky mě hrozně dojímá, nevím čím to je, vždycky mi nad ním ukápne slzička. O Slavínského komediích jsem někde četla, že jsou jednoduché a naivní, no, nevím, připadá mi, že převyšují značnou část dnešní filmové produkce, zvláště pak prostoduchých amerických romantických komedií.... (12.01.2010)

Slavínský, dávný syn hor, často situoval své filmy právě sem, do lůna krkonošských masivů, v jejichž stínu nalézal cosi přitažlivého a zároveň divácky atraktivního. Stejnojmenný román slavného Ericha Kästnera byl v tomto ohledu vlastně jen vhodnou záminkou, jak znovu připomenout to, co bylo Slavínskému nejdražší – půvab zasněžených horských plání, na nichž se odedávna cítil jako doma. Veselý příběh plný nedorozumění a záměn potom před kamerou suverénně ovládají dva výteční komici, Hugo Haas a Jindřich Plachta. Fenomenální Haas si s chutí střihl dalšího ze svých ošumělých strejců, kteří pod rouškou přátelství a nefalšované upřímnosti podnikají jakýsi exkurz do lidských srdcí, maje přitom na paměti, že šaty dělaj člověka. Oslnivý glanc a eleganci prvorepublikových časů výborně evokuje jak všudypřítomný orchestr R. A. Dvorského, tak několik půvabných dívčích tváří. Tak tedy: horám a lyžím zdar! (03.10.2008)