Meky

Co si budeme povídat. Nejsem fanoušek pana Žbirky, nikdy jím asi ani nebudu. Asi bych také mohl v mládí mohl mluvit o nějaké vzpouře proti starým pořádkům s jeho reprezentací. Čas minul a má tvrdohlavost taky. Nicméně teď jsme v pozici, kdy máme hodnotit něco objektivně. A já asi nemohu mluvit o tom, že by šlapali tvůrci vyloženě vedle. Spokojeni mohou být hlavně fanoušci, kterým je nějak efektivně přiblížen život jejich idola, i když třeba já bych ocenil větší chronologickou orientaci a větší snahu odvyprávět vše a nějak plynule. Ale to záleží. Osobně asi nemám přímo, co vytknout. Jsem ve výsledku rád, že jsem to mohl vidět. Na zadnici si z toho asi ale nesednu. (07.01.2021)

Když v roce 2019 zemřel Gott, tak celé Československo truchlilo. V roce 2021 se situace opakuje, protože po odchodu mnoha hudebních velikánů byl právě Žbirka největší legendou. Paralel s Gottem je navíc pěkná řádka. Zářili v socialismu a dokázali uspět i po revoluci v kapitalismu. Jejich sláva sahala až za hranice. Vyhráli Zlatého slavíka i Bratislavskou lyru. Bavili diváky nejen svým zpěvem, ale i nakažlivým humorem. Oba skolilo vážné onemocnění a odešli předčasně, protože jinak by rozdávali radost na jevištích ještě roky. Dokument samotný je však průměrný. Šafránek sází na zběsilý střih a záběry na mlčící ikonu, ale bojí se kopnout do vosího hnízda. (13.11.2021)

Jednoducho legenda. A dobrý dokument s ohromným množstvom archívnych záberov, či už súkromných, klipov alebo rôzneho zákulisia. Naviac bola so Žbirkom pri dokumente práca asi o niečo ľahšia, pretože ani nepotrebuje otázky a dokáže rozprávať aj hodiny vkuse. Vidno to vo filme, pretože na konci rozhovoru v záhrade sa zotmelo. –––– Bude vám to fakt na niečo? Nehovorím blbosti? Ja totižto vôbec neviem, či som inteligentný alebo nie som. (27.12.2020)

Celkem dost informací o soukromí umělce, který stvořil velké hity a komunistům před nosem šířil západní moderní styl hudby. Trocha nostalgie a nadhledu. Pěkná historka jak se seznámili Mirovi rodiče když otec jeho budoucí matce Angličance v hospodě omylem vypil sklenku. Ta pak přijela do Československa, aby se vzdala kvůli rodině svobody. Žbirka má přirozené osobní kouzlo a milý klukovský humor. Pobavilo mě třeba když odpověděl na námitku „moc kecáš“ „díky za pochvalu“. Chvíle týkající se autonehody kolegyně Mariky Gombitové jsou smutné, stejně tak ztráta Žbirkova bratra a kvůli kariéře malá péče o jeho dceru. Je zde dosti archivních materiálů i dobových hvězd jako Peteraj nebo Lučenič. Peteraj mluví o tom, že Miro nikdy nebral žádné drogy. Ve finále plná hala diváků, ale dokument nikdy nepřekročil hranici nekritického medailonku. (31.01.2021)

Emocionální portrét zpěváka složený hlavně z jeho vyprávění + lidí, kteří v průběhu jeho kariéry, ale zejména v začátcích, byli právě pro jeho kariéru podstatní. Sem tam doplněné dobovými záznamy, které dobře dokreslují, o čem se právě mluví. Zajímavě z dokumentu vyplouvají i Žbirkovy temné stránky – ctižádostivost a jisté sobectví, což je však u člověka, který se chce prosadit v tvrdě konkureční branži, nejspíš nutné. Všechno tedy ok, až na to, že mi po zhlédnutí dokumentu několik dní zněl v hlavně „Biely kvet“ – a tuhle jeho písničku jsem odjakživa nesnášela! (26.10.2022)