Meky

Další z bezpočtu českých dokumentárních portrétů natočených s neskrývaným obdivem a úctou k natáčené osobnosti. Absence kritického odstupu přitom není nijak reflektována. Filmem prostupuje vděk režiséra za to, že jej Žbirka vpustil do svého soukromí. Na oplátku v něm víceméně chybí konfrontace, nesouhlasné názory či snaha lépe pochopit sporné a nepříjemné kapitoly životního příběhu dotyčného.___Meky je dynamickou a nostalgickou změtí nových a archivních záběrů, natáčených na různé formáty a doprovázených málokdy utichající hudbou. Poněkud uspěchaný a nesoustředěný film ze všeho nejvíc připomíná videoklip, pro nějž je prioritou neztratit rytmus, nikoli lépe pochopit člověka, o němž vypráví. Ležérní projev Mira Žbirky, který si za všech okolností zachovává nadhled a neztrácí humor, se tak odráží v celkovém pojetí. Film protagonistu ukazuje výhradně takového, jak se sám prezentuje, přijímá a stvrzuje jeho veřejnou image. Citlivější témata, jejichž rozebírání je Žbirkovi viditelně i slyšitelně nekomfortní („Zle sa mi o tom hovorí“), jsou vždy jen naťuknuta.___Detaily Žbirkovy mlčící tváře, opakované tak často, až pozbývají schopnosti sdělit nějakou emoci a začínají plnit čistě rytmizační funkci, filmu chybějící hloubku dodat nedovedou. Šimon Šafránek se živou kolážovitou formou sice vyhnul vybudování nevkusného filmového pomníku nicméně zůstává na povrchu a mýty o životě a kultuře v „konsolidované“ společnosti pozdního socialismu se bourat nesnaží.___Jde samozřejmě o zcela legitimní přístup, odrážející možná nejen pokoru režiséra vůči populárnímu hudebníkovi, ale také preference diváků. Na velikány socialistické a normalizační (pop)kultury chceme vzpomínat v rámci zavedených postkomunistických narativů o umlčovaných umělcích a restriktivním režimu, kde pro vyjednávání s mocí nezbývalo mnoho prostoru. Podřídit se a nevzdorovat bylo v pořádku. Takto zjednodušující a v něčem konejšivý, individuální morálku a zodpovědnost netematizující pohled na předchozí dekády možná nejlíp odpovídá tomu, jak chceme jako národ vzpomínat na nedávnou minulost. 50% (01.01.2021)

„Drahý Meky, tohle je hodně měkký“. Možná pro fanoušky, ale kdybychom se chtěli na tento životopis podívat jako na filmový útvar, tak hodně slabý podprůměr. Pan Žbirka si celý život jede svoji image obrýleného stydlína se suchým anglickým humorem a proto se není moc o co opřít…….jak se objeví nějaké citlivější téma, tak jenom naťuknout a honem pryč. Chronologicky taky nejde zrovna o učebnicovou práci a tak se víc, než na fakta hraje na pocity. Miro Žbirku uznávám…..nejsem fanoušek, ale uznávám…..a tak jestli mělo jít o hold jeho osobnosti…..já bych si představoval víc. (02.02.2021)

Hm, pár týdnů po smrti Mekyho a moc ve mně dokument žádné silnější dojmy nevydoloval. Miro si povídá o všem možném, ostatní hudebníci zase o něm. Emotivnější chvilka přijde při nehodě Mariky, ale tím jejich společné osudy skončí a víc se nedozvíme. tedy jediný moment, kdy jsem začal být zvědavý a nebyl dál rozvinut. Nějaké zajímavé informace o samotném Mekym se divák dozví, ale asi by mi stačilo si přečíst stránku na wikipedii. nakonec tak nejpříjemnější byly titulky, kdy zazněla celá Atlantýda. (24.11.2021)

Nikdy jsem nebyl fanoušek Mekyho, znám pouze zčásti pár jeho nejznámějších písní, nicméně jsem si nechtěl nechat ujít portrét zpěváka, jemuž se podařilo prorazit i v zahraničí a za onoho času dokonce porazit Karla Gotta v anketě Zlatý slavík. Dokument nabízí vcelku velké množství archivních záběrů a důležitých momentů ze Žbirkova života, který měl své světlé, ale i stinné stránky. Postihnout v osmdesáti minutách několik desítek let dostatečným způsobem není jistě jednoduché a v případě Mekyho by se našlo několik až příliš zkratkovitých míst. Musím však uznat, že se mi i přesto dostalo informačně bohatého snímku, který měl vedle dokumentaristické linie i své humorné, ale i emocionálně silné momenty. (11.07.2020)

Aj keď sa kvalitatívne jedná skôr o priemerný dokument, rád som si ho pozrel. Niektoré témy boli akoby nedopovedané (ale za to sme si mohli vypočuť neprerušované ukážky piesní) a možno by som tiež namiesto záberov z VHS preferoval kvalitné fotky so zoomom. Ale nevadí, dobré je, že ten dokument vôbec je. Aj keď som nikdy nepatril k skalným fanúšikom Miroslava Žbirku (skôr k tým pasívnym akých je asi väčšina), tento človek ma zakaždým potešil, keď sa niekde objavil. Okrem známeho hudobníka to bol aj mimoriadne dobrý moderátor s originálnym zmyslom pre humor. Aj keď počúvam prevažne o dosť tvrdšiu hudbu, vždy som rád, keď jeho skladba zaznie niekde v okolitom rádiu. Alebo kdekoľvek inde. Dobré tri hviezdy. (14.04.2022)