Meky

Není to úplně můj šálek té, ale respektuji muzikanty, co do hudby přinášejí osobitost a odkaz. V tomto případě i pokoru a slušnost, čiže věci, co se už moc nenosí a jsou občas považovány spíše za slabost.. Šafránek přišel s portrétem, co odráží lidskost svého středobodu a který může být ve správný (či chcete-li špatný) čas i dostatečně emotivní. Tu hladinu nekritického klidu možná lehce rozčísnou pohledy depešně módního Lučeniče, ale jinak nic nebrání divákovi v aktivaci selektivní nostalgie a návratu do zeme pradávných sĺnk, co na mapách dávno niet.. (15.11.2021)

Ako nie príliš zainteresovaný do Mekyho kariéry som sa trochu v informáciách a chronológii strácal. Emocionálne to ale nostalgicky celkom fungovalo, najmä však vtedy, keď zaznievali známe tóny legendárnych hitov, čiže tu by som až tak Šafránkovi negratuloval k prínosu. Potešia dokonca aj hovoriace hlavy, najmä ak rozprávajú skutočne k veci. Vôbec som nevedel, že vzťah Žbirku ako autora a Lučeniča ako producenta bol vyhrotený podobne ako napríklad vzťah medzi Goreom a Wilderom, kde tiež jeden písal a druhý odrobil všetku špinavú prácu v štúdiu. (16.07.2020)

Mekyho Žbirku mám hrozně rád. Vedle Karla Gotta jej považuji za velmi skromného člověka se smyslem pro humor. Pohodáře bez skandálů a navíc s celou řadou notoricky známých hitů. Těch taky ve filmu celá řada zazní. Vidíme množství archivních materiálů a vzpomínek. Pravdou je, že osobností v dokumentu mohlo být více, které by zavzpomínali, než jen členové jeho bývalých kapel. Stejně i například nehoda Mariky Gombitové či tragický osdu jeho bratra jsou události, kterých se filmaři mohli dotknout víc. (07.01.2021)

Ako úctivý pozorovateľ skôr obdivujem originálnu vrtkavú osobnosť Žbirku ako jeho hudobné kvality. Dokument sa nesie takým nánosom ukecanosti, ktorá nenudí ani po niekoľkých hodinách. Chronológia a strih v celku slušne kombinuje záživnosť látky a autobiografické prvky zo života hudobníka, avšak ničím zvlášť neohúri. Ako keď ho vidíte slušne stáť v dámskej spoločnosti alebo pri nezáväznej debate. Iní hudobníci (hlavne) svetového formátu mali ďaleko roztrasenejšie a kontroverznejšie výstupy a možno preto aj diela (hudba-filmy-bulvár) o nich bývajú atraktívnejšie. (26.12.2020)

Zklamání jako sviňa a tu hodně slabou třetí hvězdu dávám jen za hudbu, které tu naštěstí není málo. Díky Bohu že tomu tak je, jinak je to totiž naprosto průměrně natočený a celkem nudný dokument. A to říkám jako někdo, kdo má Miro Žbirku fakt rád a považuje ho za jednoho z nejlepších zpěváků vůbec (viz. mých top 10 oblíbených skladatelů). Sice nemá bůhvíjak hluboké texty, ale mě osobně jde v hudbě hlavně o atmosféru a Miro Žbirka ji ve většině písniček tvoří skvělou a přesně takovou, jaká má být. Obecně můj hudební vkus je strašně divný, ale nebudu tím zbytečně zaplňovat komentář, každopádně na tenhle dokument jsem se dost těšil a plánoval jsem i, že na něj zajdu do kina. No, teď jsem rád, že jsem to neudělal, protože bych byl zklamaný ještě víc. Ono je to totiž strašně mdlé, nepůsobí to uceleně a vlastně to na přítomnost Žbriky sází natolik, že se to ani ničím jiným nesnaží zaujmout. Popravdě mi ten dokument přijde, jako by byl narychlo spíchnutý, bez nějakých emocí, bez nějaké snahy. Nejde do hloubky, jen zmíní pár věcí a tím končí (vlastně ani nemá pořádné zakončení). Přitom někdo takový Žbirka by si zasloužil pořádný dokument a ne tuhle nudu. Asi se moc opakuju, ale mě to fakt dost zklamalo. Vlastně nebýt samotného Žbirky, který zde působí velmi sympaticky a pohotově, nebýt nemalého množství skvělých písniček a zmínky o skladbě Do člna (akorát nechápu, proč tu nezazněla Prvá - zvlášť, když se tu o ní mluví... a 22 dní bych tu taky rád slyšel) a nebýt pár zajímavých informací a záběrů, tak je to katastrofa. Bohužel. Objektivně bych asi dal o hvězdu míň, protože to není dobrý dokument ani náhodou, spíš neskutečně průměrný, ale subjektivně hodně slabé 3* dám, z důvodů mnou již asi dvakrát uvedených. (14.02.2021)