Byt

Milé děti, uvádíme pro vás poučný a trochu taky animovaný film. Poučením, jež z tohoto filmu plyne je, že není vhodné loziti do cizích bytů, zvláště pak, když jsou staré a začarované. Nechoďte tam ani, když vás "malá" honí. Tohle je dobře míněná rada! Jestli chcete mermomocí vědět proč, podívejte se na tento film. Avšak vám dám ještě jedno varování: Nedívejte se na něj před usnutím. Sny, jež se vám potom budou zdát, zajisté nebudou příliš pěkné. (25.04.2004)

Podobně jako Andaluský pes i tento kousek je výborným surrealistickým krátkometrážním snímkem. No a podobně jako Luis Bunuel je i Jan Švankmajer úžasným režisérem, který dokáže dokonale divákovi zamotat hlavu svou špičkovou tvorbou. Tentokrát se děj odehrává v jedné místnosti (bytě), kde nic není takové, jak by správně mělo být. Ivan Kraus zvládl svou roli naprosto dokonale a zaslouží si stejnou pochvalu, jako vytvořená psycho atmosféra, která nás po celou dobu doprovází. Když se k tomu připojí i úžásná práce kameramana, hra se světly a solidní animace je o luxusní požitek postaráno. 9/10 (25.01.2011)

Byt může skutečně zobrazovat mnohé. Lidé uvězněné ve vlastním těle, vězně ve vězení a tak dále. V mnohých případech pak má člověk pocit, že se proti němu vše spiklo. I věci. Věci, které jinak nemohou mluvit, dýchat a žít. A někteří jsou ve stavu, kdy i obyčejné věci se mohou stát nástroji čehokoli si člověk zamane. (06.04.2023)

Surrealistický horor nebo snad groteska? Nejsem si jist kterým směrem ve snaze pochopit tento film se mám vydat, protože absurdna jsou tu dvě, ale dokonale propojená. Tím prvním je absurdno groteskní, kdy se bavíte tím, co muže ještě potká. Ale tím druhým je absurdno děsivě existenciální, kterého se nám dostává stále více s blížícím se bezvýchodným koncem, jenž můžeme považovat za opravdu kafkovský. Dalším důležitým prvkem, který asi drží celý snímek i pohromadě je výborná hudba, který ještě více podpoří atmosféru. A samozřejmě výběr Krause do hlavní role a nepřeberné množství nápadů si zaslouží poklonu. (25.05.2010)

Měl bych tu byt. Chceš se podívat Od nějakýho Švankmajera. Ale jo, proč ne. Na jmenovce je jméno takové, jaké tam je, a proto je každému jasné, že rutinní činnosti, jako pohled do zrcadla či pověšení obrázku, se zde budou rovnat souboji s fyzikálními zákony a co teprve ty nenasytné zdi. Ale světlo nám ukazuje světlo....ho*no světlo, sedni a žer. Zdeněk Liška se sice předchozího Pikniku nezúčastnil, ovšem zde si to vynahradil neskutečně. Epické vokály nejvyšší kvality jen tak zasadit do krátkometrážního snímku, si může dovolit opravdu jen on. K tomu nádherné surrealistické absurdno a je tu slastná podívaná na to, jak mistr vnímá film s živými herci, jako umění. (22.07.2013)