Byt

Byt může skutečně zobrazovat mnohé. Lidé uvězněné ve vlastním těle, vězně ve vězení a tak dále. V mnohých případech pak má člověk pocit, že se proti němu vše spiklo. I věci. Věci, které jinak nemohou mluvit, dýchat a žít. A někteří jsou ve stavu, kdy i obyčejné věci se mohou stát nástroji čehokoli si člověk zamane. (06.04.2023)

Rafinovaná, temná hříčka s groteskním nádechem a hororovým výdechem imaginativního mistra Švankmajera. Muž, nalákán křídovými šipkami, vejde do bytu, kde panuje jiný řád, kde člověk není pánem. Naopak, je obětí. Nábytek a různé předměty, které by měly sloužit lidem, zde nabývají jiných rozměrů. Třináct minut pasivního sledování a očekávání, co ještě je naopak, a to s otevřenou pusou a neutichajícím obdivem. K zhlédnutí a k vlastnímu posouzení zde: část 1 http://www.youtube.com/watch?v=m0Tu92I7CMA&feature=related část 2 http://www.youtube.com/watch?v=1WYwkoknino&feature=related (05.03.2009)

Pro mě je Byt téměř stejným symbolem surrealismu jako Andaluský pes. Mnoho mají společného, i když je dělí téměř 40 let, je na první pohled možné vidět spoustu podobných prvků. Výhodou mladšího bratříčka je že má děj, čímž se stává stravitelnější i pro obyčejného diváka. Španělé měli Luise Bunuela, svět měl Salvatora Dalí a my máme Švankmajera, kdo je na tom líp? (30.10.2007)

Vynikající, ale zároveň velmi depresivní snímek Jana Švankmajera, jehož děj se odehrává v místnosti se starým zdivem a odporným bytovým doplňkem (na což jsme ostatně u Švankmajerových filmů již zvyklí). Postava Ivana Krause (starší bratr Jana Krause), která se do takto vybaveného bytu dostává nedobrovolně, je postupně víc a víc terorizována všemi rekvizitami a nábytkem, jejichž vlastnosti a uživatelnost vykazují přesný opak. Krausova bezmocnost vrcholí zjištěním, že se z místnosti nedá odejít a že není sám, kdo se z bytu živý nedostal. Podobně depresivní zakončení filmu, použil autor i ve svém dalším mistrném díle "Kyvadlo, jáma a naděje". (26.01.2006)

No nevím, dnes jsem to viděl poprvé a musím říct, že to působí poměrně psychedelicky, obzvlášť ta hudba. Být tam víc zvukových efektů, které by se daly různě poupravovat, tak by to mohlo působit víc vtipně. Ale jo, pár vtipných věcí tam bylo - šutr místo vody, boxovací ruka, voda v kamnech.. Rozhodně tedy by to chtělo nějaký rozumný konec - vysvětlení, kam se dostali ti lidi co byli na zdi, proč to neskončilo tím jak se dostal ven neznámý muž (Ivan Kraus).. ----- Je to část z ČS kinematografie, která stojí za shlédnutí, minimálně zde uvidíte Ivana Krause v jeho 29 letech. Škoda jen, že se o takových krátkých filmech neví víc.. (23.12.2016)