The Pendulum, the Pit and Hope
VOD (1)
Obsahy(1)
Animovaný triptych o lidském utrpení a zoufalé vůli člověka žít. Scénář, výtvarník a režie J. Švankmajer. Na motivy próz E. A. Poea a Villierse de l´Isle Adama vznikl triptych Kyvadlo, jáma a naděje (1983). Vyjadřuje kruté destruktivní tendence moci, procházející dějinami lidstva v nejrůznějších podobách, i zoufalou vůli člověka žít. Jedná se o klasický hororový příběh z období působení inkvizice. Zatímco u E. A. Poea hrdina uniká z ďábelské pasti inkvizitorů, ve Švankmajerově pojetí - a zde je inspirace u Isle Adama - je jeho útěk rafinovaně vyprovokován. Podobně jako v jiných Švankmajerových filmech, hrdina nemá šanci uniknout svému osudu. Oživením drtivé, osudové makrostruktury hmoty, iluzivním pohybem věčného hledání, ohrožení a úniku dociluje autor strhujícího efektu. (Česká televize)
(více)Recenze (63)
Co bude zítra? Nebo už zítra je? Tma, která nekončí. Tma, ze které se mi chce blejt. Vidím jen to, v co doufám. Slyším sebe a Smrt, která mě volá. Kyvadlo, jáma a naděje, vůle k životu a konec v kterej nikdo nedoufal. Švankmajer pootevřel Poeovu rakev a učinil tak s úctou. Tuhle knihu miluju, protože je zničující, čtenáře omamující. Kraťas proto, že tomu dal obrazy a vizi, která byla s tou mou stoprocentně totožná. A vzal mi úsměv. Potřebuju nastartovat směrem ku lepším zítřkům. Honzo, pomoc! ()
+4* Když už mám Švankmajera mezi mými oblíbenými režiséry, tak se probírám zrovna jeho temným období plným strašidelných příběhů. Evidentně ho Poe zaujal a pro svůj druhý horor si vybral jeho patrně nejslavnější povídku. Oproti té první je tahle mnohem názornější v zobrazování hrozícího nebezpečí, ale kupodivu to spíš na mém strachu ubralo. A proto měl na mě Zánik domu Usherů intenzivnější účinek. Každý je upečený z jiného druhu těsta, ale každý má něco do sebe, tak známku dám stejnou. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 3 /// TEMPO: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 0 /// ART: 1 /// STYL: 3 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] ()
O tom, že je Švankmajer vynikající režisér a jeho filmy - snímky patří mezi to nejlepší co naše filmografie nabízí, mě přesvědčil již několikrát. I tentokrát se mu povedla navodit skvěle propracovaná atmosféra úzkosti, strachu, ale i naděje. Začátek byl přímo úžasnou ukázkou bezmocnosti, která diváka zcela pohltí. Jen s tou zdí u mě nezabodoval na 100%, protože mi přišla v určitých momentech až zbytečně moc umělá. Samozřejmě její dekorace je luxusní, ale...Konec už se nesl opět v tradičním nádechu, který zaútočí na naší psychiku. ()
Primární je snaha o identifikaci, především díky neustálému pohledu z 1. osoby. Divák tak objevuje vše v pŕesném pořadí jako odsouzený nešťastník: tma, jídlo, krysy, kyvadlo, mechanismus, jáma.... Film je to nepochybné výborný, ale utvrzuje mne v tom, že Poe je nepřepsatelný a to navzdory všem mnohačetným pokusům po celém světě. Adaptací jeho děl jsem viděl skutečně poměrně dost, ale ačkoliv se Švankmajerova díla nejvíce pŕibližují jeho odkazu, Poe sám je stále o tisíce svételných let dál. Jeho genialita totiž je a patrně ještě velmi dlouho bude naprosto neztvárnitelná. Ale to už se dostávám trochu někam jinam. Ješté zmíním, že slovo Naděje má v názvu oproti originálu dosti zásadní význam, neboť film nekončí stejně, nýbrž si finále vypůjčuje z jiné stejnojmenné povídky V. de l'Isle- Adama. Velmi zajímavé a pojetím rovnocenné originálu. ()
Působilo to na mě silněji jako videoinstalace v domě U Kamenného zvonu než při samostatné projekci. Asi díky osudovosti opakovaného potkávání těchže útržků z děje při bloumání po výstavě v přítomnosti původních rekvizit (takový videoart má smysl, na rozdíl od toho, co bývá v galeriích běžně k vidění). Při izolovaném zkouknutí filmu od začátku do konce už toho tam najednou jaksi nebylo tolik. ()
Zajímavosti (1)
- Závěrečná poznámka o inkvizici byla do filmu vložena dodatečně. Po roce 1989 požádal Jan Švankmajer o její opětovné odstranění, jelikož měnila vyznění filmu. (quip)
Reklama