Život před sebou

Jestliže existuje něco jako multi-kulti propaganda – a hořká italská tragikomedie 'Život před sebou' se k ní nejpravděpodobněji řadí, přeci jen ústřední trio židovská chůva/transgender matka/muslimský imigrant je raritka – přívětivě ji vítám do svý náruče.... Kulturní progres za každou cenu? Ano, jdeme přes mrtvoly. (09.09.2021)

Italská židovka, šlapka na penzi, se stará o fracka ze Senegalu, jehož cílem je živit se jako drogový dealer. S výchovou malého nezvedence ji pomáhají arabský obchodníček a stále v prostituci aktivní transka. Multikulti? Jak blázen! Nemám vůbec nic proti sžívání se různých etnik a minorit, dokonce takové filmy vyhledávám, ale tenhle je prostě a jednoduše kýč, který se snaží použít všechny možné dojímavé atributy, ale nic navíc nedává. Ano, Sophia Loren, i ve svém věku, stále na sebe dokáže strhnout divákovu pozornost. Malý Ibrahima hraje velmi dobře. Ale o čem to jako celé bylo? ____ Na mě to působilo, jakože film chce zabodovat na co nejvíc fesťácích, takže odškrtává povinné položky, které se v něm nutně musí objevit a přitom vůbec nerozvádí, jak je smysluplně zapojit. Tomu filmu chybí příběh. Jde o sled scének bez nějakého dramatu, zlomu nebo pokusu o nějakou výpověď. SHRNUTÍ: Když má film pochopení pro lidské slabosti, ať už starého či mladého věku, ale nemá pochopení pro diváky. (04.12.2020)

Úprimne, Sophiu som nikdy moc nemusel, a dojem na mňa určite nespravila ani ako 86-ročná babička. Každopádne, námet vyzeral sľubne, no ako celok to malo presne nalinkovanú schému, ktorá ničím zásadným neohromí. Mám pocit, že absolútne tu nebol využitý potenciál postáv, na ktorých minulosť určite zanechala stopy (ako u starej Rosy, tak aj u mladého Moma). Celé to bolo také mdlé, a keď už vyzeralo, že sa niečo bude diať, tak sa nedialo nič zásadné. Najsympatickejšou postavou celého filmu bol Hamil, škoda, že s ním Momo netrávil vo filmu viac času - mohlo to mať v sebe väčší kus symbolizmu... Je to max. na 2* (a nemienim tu pridávať nič navyše len preto, že to je asi posledný Sophiin film). (13.01.2021)

Je to čistý sentiment. Tvrdý a strhující film. Myslel jsem, že starat se o africké dítě je v demograficky vymírající Evropě módní spíše u modelek. Ale Lorenová se v 86 letech přeměnila do jiného druhu krásy. Vidíme skličující výjevy ulice evokující autenticitu. Film postupně těžkne, ubývá hřejivého slunce a světlých barev, je méně hudby. Víc scén je interiérových. Lorenové tvář začíná zračit únavu. Má v sobě mnoho vrstev a je ráda, že hoch jí rozumí. Jejich cesta k sobě je ale tak rychlá, že je málo uvěřitelná. Nemohli si stihnout za tak krátkou dobu porozumět. Náboženská a rasová identita a lehkost překonávání rozdílů je málo uvěřitelná. (22.11.2020)

Krásný příběh dobrácké babčy s nepěknými vzpomínkami a jednoho ztraceného kluka, které spojuje velké srdce. Ona pomůže jemu, on pomůže jí. A tak to má snad v životě být, když si budeme pomáhat tak máme opravdu život před sebou. Klobouk dolů před výkonem Sophie Loren. Taková role na konci kariéry se nepoštěstí každému. Nechci opomenout Ibrahima Gueye, který je jako Momo uvěřitelný a šibalský. Kéž by každé nešťatné dítko mělo svojí madam Rosu. V dnešní poblázněné době je takovýto film takřka zázrakem a mě zahřál u srdce. (14.11.2020)