![všechny plakáty](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w140/files/images/film/posters/164/304/164304371_b4b617.jpg)
Obsahy(2)
Surrealistický kalendář podle Jana Švankmajera. Muž chvíli sleduje dům na samotě a posléze do něj vstoupí. Zůstane v předsíni a odtud každý den vyvrtá díru do dveří jednoho pokoje. Tou pak sleduje dění uvnitř. Sedmý den do děr vloží rozbušku se zápalnou šňůrou a spěšně odchází… Absurdní a surrealistická němá groteska – autorský film Jana Švankmajera z roku 1969. Název je parafrází Nerudovy povídky Týden v tichém domě. Jenže v případě surrealistického pojetí dům neobývají lidé, ale věci. (Česká televize)
(více)Recenze (45)
Taky jsem se u sledování tohoto Švankmajerova kousku zrovna dvakrát nebavil. Šmírování chlápka v baráku bylo místy i trochu otravné, animace taky nebyla nejpovedenější, nicméně mělo to samozřejmě i své klady. Tu slepici na klíček jsme měli taky doma po jednom z rodičů. Takže chvalozpěvy na to rozhodně pět nebudu, ale podívat se na to dá. ()
1) Opět ortodoxní švankmajerovština. Poprvé hlína. 2) Není náhoda: Jediné dosavadní tři filmy s živými lidmi (nepočítáme-li titulkový nástup Posledního triku a Piknik, v němž se živý člověk mihne jen jako svoje mrtvola) jsou zároveň jediné černobílé a krom Zahrady se (opět jako jediné) týkají nemovitostí (ostatně i ta Zahrada – svým způsobem). Zde opět nemovitost, přičemž pasáže s člověkem jsou černobílé, ostatní barevné. 3) Švankmajer jako by každým novým filmem systematicky budoval kontext celku svého díla. Postava Tichého týdnu jako by viděla film Byt a důkladně se na vstup do domu připravila. Špionážní kamera (myslím tu černobílou, co snímá špióna). Co tam vidí, přesahuje mou schopnost elegantní interpretace. V tichu, vždyť není-li slyšícího, zvuk samotný neexistuje. Tedy co se děje týden v domě, když v něm nikdo není, nebo spíše jako by v něm nikdo nebyl. Zato v barvě – oproti vnějšímu světu vidoucího. Neděle je pak opravdu nedělí. A přináší rozhodnutí, jediné možné. V pondělí zase na shledanou, domove. ()
Poté, co Švankmajer opakovaně předváděl mistrovství v synchronizaci střihu a hudby, přišel s něčím nečekaným – s tichem. Ať už hlavní hrdina nakoukne do kterékoli místnosti, znamená to, že následující fantastické děje budou provázeny absencí zvuku. Příběh samotný je dostatečně švihlý, je v něm pár prvotřídních nápadů, ale na dvacet minut mi to přišlo málo (70%). ()
Veľmi podarený experiment. Chlapík sa z taškou plnou náradia dostane do jedného domu a počas celého týždňa (každý jeden deň) z ručnou vŕtačkou spraví do steny dieru a z vedľajšej izby sleduje surrealistické scénky a pohyby všemožných nástrojov a predmetov. Každý deň si vyvŕta ďalšiu dieru do inej izby a sleduje čo sa tam deje. V posledný deň, v nedeľu, s hrôzou ujde. ()
V dalším krátkometrážním počinu Jana Švankmajera vidíme opět jednotu reálného a fiktivního světa, opět vidíme personifikované předměty, opět iluze popírá realitu a naopak. Muž, zcela všední, voyeur, ve zdánlivě opuštěném domě pozoruje věci kolem sebe, jejich utajený a převrácený život: animovaný zvířecí jazyk konzumuje živé i neživé předměty, židli narůstají křídla, květina uschne a vzplane... Absolutní věcnost, surrealismus, manýrismus, Švankmajer. ()
Zajímavosti (1)
- Název je narážkou na film Týden v tichém domě (1947). (sator)
Reklama