A Quiet Week in the House
Obsahy(2)
Surrealistický kalendář podle Jana Švankmajera. Muž chvíli sleduje dům na samotě a posléze do něj vstoupí. Zůstane v předsíni a odtud každý den vyvrtá díru do dveří jednoho pokoje. Tou pak sleduje dění uvnitř. Sedmý den do děr vloží rozbušku se zápalnou šňůrou a spěšně odchází… Absurdní a surrealistická němá groteska – autorský film Jana Švankmajera z roku 1969. Název je parafrází Nerudovy povídky Týden v tichém domě. Jenže v případě surrealistického pojetí dům neobývají lidé, ale věci. (Česká televize)
(více)Recenze (45)
Poté, co Švankmajer opakovaně předváděl mistrovství v synchronizaci střihu a hudby, přišel s něčím nečekaným – s tichem. Ať už hlavní hrdina nakoukne do kterékoli místnosti, znamená to, že následující fantastické děje budou provázeny absencí zvuku. Příběh samotný je dostatečně švihlý, je v něm pár prvotřídních nápadů, ale na dvacet minut mi to přišlo málo (70%). ()
Jestliže je tohle ten bájný, tajemnými legendami o vilných pannách a vesmírných chobotničkách opředený filmový surrealizmus, byl bych nucen ho prohlásit za blbost nehodnou pohledu, jenže v tomhle případě to naštěstí bude jednodušší, ono se to prostě a jednoduše nepovedlo. Krátké rámcové výjevy mají tu výhodu, že je-li jedna pokoněna, je možno reputaci v dalších výjevech vylepšit, to se bohužel nestalo, všechny tyhle pasáže jsou nudné jako prasklá kostka na chodníku (a to i z hlediska animačního). Rámec samotný je docela zajímavý, bohužel ho ale zase zabíjí zcela zbytečná a odpudivá vele.třesavkovitá kamera. ()
Neustále opakující se motiv připomíná věčný stereotyp života. Pondělí: postel-práce-postel; Úterý: postel-práce-postel; Středa: postel-práce-postel; Čtvrtek: postel-práce-postel; Pátek: postel-práce-postel; Sobota: postel; Neděle: postel. ()
Copak to nevidíte? Jasná symbolika cenzury režimu :) Všechny surrealistické vize, kromě té s uschlou květinou mají nějakou spojitost se Sovětským svazem na věčné časy a jeho lidovým režimem. Ať už hřebíky z bonbónů Slavia na tlačítkách psacího stroje (není to nádherné vystižení metody cukru a biče?), pomletý jazyk v mlýnku na maso (ticho budeš) slepice nepuštěná za hranice utáhlé smyčky (a když, tak s peprným koncem) a ptáci nemohoucí vzlétnout kvůli vševidoucí a všeničící lampě (kdo asi). Uschlá květina je snad nějaký ekologický exkurz ;) A poslední scéna s drátem protnutým zápěstím ani komentář nepotřebuje. Samozřejmě, že se možná mýlím, ale takhle to vnímal já. K již zaplaťpánbůh mrtvé (rozuměj neaktivní) AngelAngie a jejím popcornovým komentářům už ani nemá smysl se vyjadřovat. Spolu s hrou s kameny nejslabší kousek jak neprotiproudové od takové rebelující kvaziprofesionálky.. ()
Taky jsem se u sledování tohoto Švankmajerova kousku zrovna dvakrát nebavil. Šmírování chlápka v baráku bylo místy i trochu otravné, animace taky nebyla nejpovedenější, nicméně mělo to samozřejmě i své klady. Tu slepici na klíček jsme měli taky doma po jednom z rodičů. Takže chvalozpěvy na to rozhodně pět nebudu, ale podívat se na to dá. ()
Zajímavosti (1)
- Název je narážkou na film Týden v tichém domě (1947). (sator)
Reklama