Tma, světlo, tma

-4* Švankmajer se vrací k plastelíně (nebo co to vlastně je?) a dělá dobře. V tomto kraťasu si hraje jednoduchým nápadem, který dokáže pobavit a má to v sobě i cosi skryto. [ PŘÍBĚH: X /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 2 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: X (3*MAX) ] (06.02.2020)

Tak toto je pre mňa absolútny kult ! Pamätám si že som prvý krát tento flick videl ako decko v Tv. Bola hlboká noc a všade navôkol tma, sledoval som to na tajnáša. Nahnalo mi to taký strach a nepríjemný pocit, ako predtým ešte žiadny iný film nedokázal. A to som pred ním videl mnoho hororov, boli to síce 80´s slashery ktoré, povedzme si po lopate, dneska skôr pripomínajú komédie než strach naháňajúce filmy ale v 90´s pre decko to tak určite neprišlo. Aj po mnohých rokoch to má v sebe extrémne znepokojivú atmosféru ktorá vo mne rozprúdila spomienky. Claymotion toho najlepšieho rázu. Obrovská dávka surrealistickej temnoty v ktorej sa tie najtemnejšie časti dejú za dverami. Pretože,keď to sledujete prvý krát, nikdy neviete čo z dverí vyskočí ! (04.06.2014)

Po Alence se mi dostal "do rukou" tento Švankmajerův krátkometrážní film, ve kterém dochází ke stvoření člověka velice netradičním a do jisté míry agresivním způsobem. Opět mě jako diváka zaujala použitá animace a práce s materiálem, který byl použitý k vytvoření onoho člověka. Zkrátka velice povedená filmařská jednohubka, která zaujme jak zpracováním tak tématem. (29.06.2015)

"Budiž světlo!" - 'cvak, cvak, cvak' - "Šéfe, někdo ukrad žárovku." Má to koule, v tomto případě doslova :-). Tma/Světlo/Tma patří k mým nejoblíbenějším dílkům českého režisérského velikána. Ze Švankmajerovy mozkovny opět srší nepřeberné množství nápadů dokonale převedených na filmové plátno. (09.10.2007)

Dokonalá fimová řeč a Švankmajer, to je magický pár, který kdysi z ženského lůna společně vzešel a do prachu země se spolu opět navrátí. K čemu slova, když lze mluvit bez nich? Člověk je bytost nedokonalá, za dar existence, svobody a intelektu dokáže vždy jen ničit. Svůj nezměrný potenciál omezuje na tu jedinou schopnost, která ho baví a to hubit, devastovat, zabíjet a přitom se na celé kolo smát. Věru špatný osud takového člověka čeká. Jak smutně dokáže se takový tvor odvděčit za svůj život a nakolik si ho vlastně váží? Ještě nikdy dosud nebylo stvoření člověka podáno tak přenádherně jako v této kraťoulinké výmluvnosti od mistra umělce. (06.03.2006)