Tma, světlo, tma

Na počátku byla tma, pak se začalo něco dít a ve světle stísněného pokoje se začal postupně tvořit z hlíny (připomínala mi tu, z které vyšly chobotničky z druhého patra) člověk. Ruce, nohy, oči, mozek, jazyk... všechno to spořádaně pochoduje do pokoje, samozřejmě vyjma penisu, který je nutno nejprve pořádně zchladit. Nakonec z toho překvapivě vznikne člověk. U většiny kratasů se dočkáte výrazné poenty. Tady se stane přesně to, naco vás snímek 7minut připravuje a přesto vás Švankmajer dostane. Z bezvýznamné hmoty se kterou jsem neměl nejmenší soucit se stane lidská bytost, dýchající člověk. Ten obraz mi vyrazil dech, připomínal mi mou vlastní smrtelnost, začal jsem k té hroudě něco cítit. Už mi nebylo jedno, kde se kousek hlíny připlácne, nebo ubere.Chtěl jsem, aby to v té chvíli skončilo a najednou světlo opět zhaslo...Vtipná, morbidní genialita na třetí!! (08.09.2010)

Koukám, že se odlišuji od všech, kteří tohle dílko hodnotili. Tak jako tak bych byl stručný, takže jen pár vět. Trochu nerozumím tomu, co má být tak zajímavého na šesti minutách, ve kterých neustále klepou, či spíše buší, na dveře různé plastelínová části těl. Někdo dole napsal, že tohle zaujme jak zpracováním tak tématem. Zpracováním - no dejme tomu, ale tématem rozhodně ne. A konec s penisem byl vůbec nejděsivější. Nejspíš nebudu nikdy fanouškem abstraktních děl, která jsou asi určena jen pro velké myslitele a ne pro obyčejné lidi. (28.11.2016)

Tma / Světlo / Tma jsem si z celé Švankmajerovi tvorby nechal až skora na úplný závěr. Jednoznačně jde o jeden z jeho nejpovedenějších kousků. Takový úsměvný postřeh: opět se mi potvrdilo že když pan režiser pracuje s pořádným flákem masa tak je z toho vždy veledílo. Tedy aspoň v jeho krátkometrážních věcech. (23.11.2006)

Dokonalá fimová řeč a Švankmajer, to je magický pár, který kdysi z ženského lůna společně vzešel a do prachu země se spolu opět navrátí. K čemu slova, když lze mluvit bez nich? Člověk je bytost nedokonalá, za dar existence, svobody a intelektu dokáže vždy jen ničit. Svůj nezměrný potenciál omezuje na tu jedinou schopnost, která ho baví a to hubit, devastovat, zabíjet a přitom se na celé kolo smát. Věru špatný osud takového člověka čeká. Jak smutně dokáže se takový tvor odvděčit za svůj život a nakolik si ho vlastně váží? Ještě nikdy dosud nebylo stvoření člověka podáno tak přenádherně jako v této kraťoulinké výmluvnosti od mistra umělce. (06.03.2006)

-4* Švankmajer se vrací k plastelíně (nebo co to vlastně je?) a dělá dobře. V tomto kraťasu si hraje jednoduchým nápadem, který dokáže pobavit a má to v sobě i cosi skryto. [ PŘÍBĚH: X /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 2 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: X (3*MAX) ] (06.02.2020)