Jackie Brown

Asi bylo chybou shlédnout nejprve Pulp Fiction a Kill Billa, protože i přes snahu neporovnávat neporovnatelné jsem se tomu nedokázal vyhnout. Detektivky nikdy nebyly můj nejoblíbenější žánr, ale v rukou Tarantina by se i nudná reklama na ovesné vločky změnila na zajímavou podívanou. Pravda jeho typický ráz tenhle film trošičku postrádá, ale opět musím pochválit vynikající herecké obsazení. (01.02.2004)

Neokázalé melancholické drama s lehce blaxploitation nádechem, soustředěné na postavy, jejich vztahy a nenaplněné sny. Oproti jiným Tarantinovým filmům se Jackie Brown nesnaží být za každou cenu cool (jakkoli Pam Grier je neskutečně cool, ať dělá cokoliv), ale přesto jde díky výborně rytmizovaným dialogům a střídání tří doplňujících se perspektiv (čehož je nejnázorněji využito během scény předání peněz, ukázané hned třikrát) o poměrně svižný a vtahující film bez zbytečných prodlev. Dodneška zřejmě vypravěčsky nejukázněnější Tarantinův film. 90% Zajímavé komentáře: oli.G, Knuckless, Triple H, crackonosh (18.02.2006)

"Zabiják měl pětačtyřicítku, oni ji musej mít taky." Má sluncem nedotčená pleť zná černou barvu jen z vyprávění, počet mých nocí strávených v Harlemu se limitně blíží k nule, jako prcek jsem si nikdy nehrál na Shafta a s pojmem blaxploitation jsem si potykal až mnoho let po jeho filmové smrti. Asi proto mám k této Tarantinově černé poctě o něco dál než k jiným, vadí mi i pár dovysvětlovacích scén, ale šílencův režijní rukopis je snadno rozpoznatelný a mně chutná v podstatě ve všech jeho variacích. (31.10.2011)

Po Gaunerech Tarantinův nejzajímavější a nejdospělejší film. Tentokrát totiž cinefilní exhibice odsunul stranou a soustředil se především na vztahy mezi postavami, které pod jeho ukázněnou režií skutečně dýchají a cítí. Výsledkem je překrásný snímek o stárnutí, o únavě životem a o poslední šanci, které je třeba se chytnout a nepustit. A závěrečná scéna loučení je asi tím nejsilnějším, co dosud Tarantino natočil... (14.06.2005)

Filmová ztvárnění románů Elmore Leonarda, jako např. Soderberghův OUT OF SIGHT či právě JACKIE BROWN, mají něco společné - nevzrušivě plynoucí děj. Přitom ale nemám pocit, že bych se nudil, vždyť v obouch případech stojí za kamerou šikovný režisér a výsledkem je pohodová podívaná. Je jasné, že kdo čekal další Pulp Fiction, musel být zklamán. Ale Tarantino nic takového nezamýšlel. Sám prohlásil: "Točit další Pulp Fiction? To by byla nuda." Zkusil si něco jiného a mně tím potěšil. Vyzvihl bych zejména citlivě ztvárněnou náklonnost obouch hlavních postav (Forster-Grier) a nápad s cyklicky se opakujícím dějem ve scéně v supermarketu. Tarantino prostě umí, ať šáhne na cokoliv. (21.07.2002)